Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

15

Dejan nás jen pozoroval a já se snažila potlačit ony pocity které mi tenhle potetovaný kluk způsoboval. Koukal mi hluboko do očí jakoby chtěl ze mě vyčíst ty nejtajnější tajemství a přání. Tak moc jsem se snažila neobtáhnout svými malými rukama jeho nádherné tělo. Stejně jsem se neudržela a rádoby se k němu přitulila. "Nic si nezkazila , to že jsme se porvali neznamená že se nemáme rádi, pořád. jsme nejlepší kamarádi" věnoval mi jeho úsměv který bych zařadila mezi ty upřímné. Jeho rty vypadaly ještě sladší než když jsem se na ně zaměřila posledně. Jen jsem kývla na souhlas s omluvila se s tím že si půjdu lehnout. Jen co jsem dopadla do měkké postele ,ve které jsem minulou noc nestrávila onen drahocenný čas, jsem napsala Martinovi zda se můžeme někde sejít , někde kde nebude tolik lidí. Nějakým způsobem jsem se potřebovala svěřit z těch pocitů které David způsobil a stále způsobuje. Připadám si jako by do mé duše vypálil rádoby imaginární díru. Pro mé štěstí měl Martin čas a já měla pouze pár minut na to se připravit. Hodila jsem na sebe černou mikinu která byla o něco větší což jsem na tom milovala ještě víc. Do batohu jsem si hodila doklady a cigarety které jsem v tuhle dobu potřebovala víc než cokoliv jiného. Jen jsem se na rychlo s klukama rozloučila a zavřela za sebou vchodové dveře. Hned co jsem vyšla ven a začala dýchat čerstvý vzduch přede mnou zastavilo auto ve kterém seděl mně známý kluk. Usedla jsem na místo spolujezdce a potichu pozdravila. "Tak kam jedem slečno? " jeho smích se rozezněl autem a já se musela zasmát taky. Už teď jsem byla ráda že jako společnost jsem si vybrala zrovna jeho. Nenápadně po očku na mě koukal a já poznala že zkoumá onen obtisk na který jsem skoro zapomněla. "Někam kde bude klid a málo lidí" požádala jsem ho o tuhle snad splnitelnou věc a on jen kývl na souhlas.