Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

17

Já sama jsem se nad touhle otázkou musela zamyslet. Nevěděla jsem jestli to byli city z lásky nebo jen nějaký pocit pomoct někomu a tím si budovat lidskost. "Já nevím.. Nevím co to vše znamená.. " v mých očích se leskla bolest a zmatenost. Martin neváhal a vtáhl si mě do objetí. Své paže jsem obtáhla kolem jeho těla a nechala všechny pocity kolovat v žilách. "Možná že ano, jen si to nechci přiznat, přece ho znám jen pár dní. Možná že mám jen potřebu mu pomoct" asi jsem se jakýmsi způsobem snažila sama sobě nalhávat že všechny tyhle pocity nic neznamenají ale někde hluboko uvnitř sebe jsem věděla že ty city k němu se zvětšují i přes to co se mezi námi už stalo. "Je mi jasný že k němu něco cítíš nemusíš to nalhávat mně ani sobě" povzbudivě se na mě koukl a já se snažila pousmát. Podívala jsem se před sebe a užívala si pohled na ten překrásný výhled. Začala jsem sama sebe přesvědčovat že Davidovi dokážu pomoct a přemýšlet jak mu to oznámit. Ať to dopadne jak to dopadne jsem ochotná podstoupit veškerá rizika. "Hodil by jsi mě prosím domů? " Martin jen kývl na souhlas, byla jsem rozhodnuta to udělat co nejdříve. Není čas , ztrácet čas. Společně jsme vyrazili zpátky po oné krásné a kamenité cestě kterou lemovaly lesy. Široko daleko jste neslyšeli ani hlásek živé lidské bytosti. Jediné co by mohlo obohacovat vaše uši byli jemně cvrlikání ptáčků.Došli jsme k jeho bavoru a oba do něj usedli. Má ruka mířila k rádiu pustit něco co by odhlehčilo onu atmosféru která mezi námi panovala. V onom stroji hrál nám oběma známý track takže naše zvučné hlasy zněly přes celé auto.Po cestě jsme se stavili někde pro jídlo,teda Martin. Já seděla v autě a pohled měla stočený na krajinu která obléhala vše okolo mě. Po zbytek cesty jsme oba byli v tichosti. Každý byl v tom své světě a nechal se unášet sny,myšlenkami možná i bolestí.Martin mi zastavil na parkovišti před domem který obývám s bráchou a klukem který mi způsobil bordel v hlavě. Zakouřila jsem si jednu cigaretu společně s ním a objala ho na rozloučení. "Pozdrav Natt" usmála jsem se a vyšla vstříc mému úkolu.