Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

8

Promnula jsem si spánky a pořádně se nadechla. "Je tvůj bratr pořád takhle náladový? " zeptala jsem se a doufala že mi odpoví záporně. "Poslední půl rok je jako časovaná bomba, nikdo neví co od něho čekat" po tomhle jsem vydechla těžký vzduch z mých plic a jen tak do vzduchu vyhodila slova která pro mě momentálně moc znamenala : "Tak tohle bude ještě těžký " nechtěla jsem nad tímhle přemýšlet proto jsem se radši napila tekutiny která mi ležela na nočním stolku. "Nenech se zmást on umí být fajn" nad tím jsem se uchechtla a dost jsem o tom pochybovala. Možná bych měla přestat být tak zaujatá. Věděla jsem ale že Martin nepřišel jen kvůli Davidovi proto jsem se na něho nedůvěřivě podívala. "Dobře prokoukla jsi mě. Nechceš jít za námi si sednout a pokecat? " podíval se na mě se štěněčím pohledem a mě došlo že se nemůžu pořád schovávat před lidmi, proto jsem kývla na souhlas a vstala. Nechala jsem Martina vstoupit do místnosti kde se nacházeli ostatní jako prvního. Zavřela jsem za sebou dveře a měla jsem chuť se vrátit zpátky. Davidův pohled který byl zapíchnut do mé osoby nebyl dvakrát příjemný. Mísil se ve mně pocit že ho každou chvíli zabiju. Překousla jsem svojí touhu a posadila jsem se vedle bráchy. "Tak řekni nám něco o sobě" Natt mě vyzvala k téhle těžký věci, a já chtěla teď utéct. "Nemám nějak moc co říct, život v děcáku není zajímavý, ale ráda kreslím a hraju na piáno" řekla jsem jako by to pro mě vůbec nic neznamenalo přitom mě to píchlo u srdce. Natt se v tom nechtěla hrabat jelikož poznala že to pro mě není jednoduchý a já jí za to byla vděčná. Brácha mi do ruky podal kelímek se světle hnědou tekutinou a já se na to nedůvěřivě podívala. I přes onen strach jsem to vyklopila do sebe a otřepala jsem se nad hořkou chutí. Začala jsem se jakýmsi způsobem uvolňovat a zapomínat na ty špatné věci které mě sužovaly.