Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

24

Po skončení onoho filmu který mě nakonec bavil víc než bych čekala, jsem nebyla schopná se ani zvednout. "Princezno tak zvedáme se a jde se ven " já jen nesouhlasně zamručela a víc se zachumlala. Určitě jsem neměla v plánu mu odporovat naschvál ,ale asi to tak vypadalo. Jeho ruce mě vzali do náruče a daná osoba mě odnesla do mého pokoje před skříň. Dlaň dopadla na můj zadek a já nadskočila leknutím. Hodila jsem po něm nenávistný pohled a otevřela dveře mojí bílé skříně. "Vem si něco pohodlného" nechápala jsem kam měl v plánu se mnou jít ale nebránila jsem se. Jelikož byl srpen a pořád za okny hřálo sluníčko zvolila jsem kraťasy a volnější tričko. Otočila jsem se na jeho osobu a on mě sjel pohledem. Podle jeho zkousnutého rtu jsem usoudila že tak zle nevypadám. "A kde že jdeme?" s pozvednutým obočím jsem se ho zeptala a na to mi do ucha zašeptal větu která mě naštvala : "Nech se překvapit". S neutrálním výrazem jsem vyšla z bytu Davidovi v patách. Schválně jsem s ním byla odhodlaná nemluvit ,to mi ale nevydrželo moc dlouho. Po pár krocích si mě David zastavil a nalepil své rty na mé. "Jdeme do zoo" když to dořekl myslela jsem že exploduju radostí. Propletla jsem si s ním prsty a táhla ho na nejbližší zastávku. Nebudu lhát bylo dost nepříjemné chodit po Praze a jezdit hromadnou dopravou když na vás neustále někdo kouká. Párkrát nás zastavili Davidovi fanoušci přející si fotku, někteří se se mnou dali do řeči ,naopak druhá skupina která se většinou skládala z vlhkých čtrnáctek mě propalovala pohledem. Mezitím co David kupoval vstupenky já musela jít do onoho mini obchůdku co se nacházel hned vedle vstupu , a nutně jsem potřebovala koupit malého plyšáčka ve tvaru koaly. Se zvířátkem jsem se dostavila ke klukovi co držel v ruce papírky které nám zajistí vstup. Vlepil mi polibek a společně jsme se vydali vstříc objevování.