Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

19

"Děkuji" potichu jsem zašeptala tyhle slůvka, a nechala se unášet jeho srdcem které mu pravidelně buší jako o závod. On se ode mě odtáhl a já někde v hloubi duši posmutněla. Vzala jsem do ruk jídlo které jsem si uvařila a zbytek nechala klukům ať si vezmou. Nevím jestli David váhal na mě promluvit nebo ne, ale až u dveří mě zastavil jeho hlas. "Nechceš se jít se mnou podívat na nějaký film? " docela mě překvapilo že se sám od sebe optal a že chce být se mnou. Neměla bych si tak věřit. Jen jsem se upřímně usmála a kývla na souhlas. Netušila kam přesně jdeme, jestli do mého pokoje kde je stejnej bordel jak v mojí hlavě nebo naopak do místnosti který obydluje on. Jeho kroky směřovaly k němu do pokoje a já ho s talířem následovala. Opatrně jsem vešla do jeho pokoje a konečně měla možnost si to tady pořádně prohlédnout. David se kolem mě mihnul, zavaděl o mě a zavřel za námi dveře. Po jeho mylném dotyku ve mně opět projel už mně známý pocit elektřiny. Usedla jsem si na jeho postel a snažila se zapamatovat každý kousek jeho pokoje. Jeho samotná osoba stala u počítače jen v kalhotech a já se na něho nemohla vynadívat. Musela jsem být červená až na prdeli a můj úsměv musel být vidět na sto honů. "Jsi roztomilá když se usmíváš" touhle lichotkou mě donutil se začít ještě víc červenat. Jeho oči se dívali na mou osobu a já se dívala na tu jeho. Svůj talíř jsem položil na malý stolík který se nacházel vedle postele. Při stočení pohledu opět na jeho vysokou potetovanou postavu můj pohled zavaděl o pytlíček s bílým práškem. Můj radostný pohled nahradil pohled plný bolestí. David si toho všiml a onen balíček vzal do ruky a chystal se ho schovat. Do té doby dokud pytlíček nezmizel do skříňky jsem ho hypnotizovala. V mým hrudníku mě svírala strašná bolest, nedokázala jsem si připustit že bere drogy a já jsem do něho zamilovaná. To už po mých očích tekly slzy a on s provinilým pohledem usedl vedle mě.