Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

16

Zastavili jsme u nějakého lesa a mě se začal zmocňovat strach. Martin to na mě rozpoznal a pohledem mě uklidnil. Společně naše kroky mířili směr neznámo kam po úzké lesní cestě. "Co se vlastně děje? " viděla jsem na něm že ho to opravdu zajímá a já se jen koukla do země. "David se děje" po vyslovení jeho jména se v mém břiše rozletělo hejno motýlů a mé tváře se zbarvily do růžova. Jeho oči zchladly a úsměv povadl."Ten obtisk je od něho že? " zněl naštvaně, možná smutně, nedokázala jsem jeho pocity vyčíst ale jen jsem kývla. Usedla jsem si na lavičku ke které jsme došli a nadechla se. "Je to celé divné. První hodiny co jsem s ním strávila jsem ho měla chuť zabít, utéct a nebydlet s ním v jednom bytě. Jenže když jsem měla panickou ataku tak mi pomohl, na mojí žádost tam zůstal a choval se ke mně strašně hezky.. Jenže pak jsem ho načapala s drogami.. Měla jsem nějaký nutkání mu pomoct ale vrazil mi facku.. A večer jsem ho našla s nějakou holkou jak si to rozdávají . V tu dobu jakoby do mě vypálil díru, cítila jsem jen zklamání a bolest.. Dnes byl zase jak princ. Ztrácím se v něm, ztrácím se v sobě. " po tvářích mi tekly slzy a před očima jsem měla jeho upřímný a roztomilý úsměv. Opět jsem cítila mně neznámý pocit který nedokážu identifikovat. "Nemůžeš pomoct někomu kdo o to nestojí.. Taky jsme se snažili, jenže nechtěl spolupracovat " už i v jeho očích jsem viděla odlesky slz. Bylo vidět že i přes to jaký hajzl jeho bratr dokáže být ho má strašně rád. Cítila jsem že se mu dá pomoct , a já se budu snažit i kdyby to mě samotnou mělo stát život. "Cítíš k němu něco? " podíval se na mě a já ztuhla.