Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

20

Jeho palce setřeli ty neposedné slzy které se valily z mých víc než upřímných očí. "Am, j-á omlouvám se" nevím kde se v něm vzala odvaha omluvit se mi ,obzvlášť když mezi námi nic není. Já jen sklopila pohled a snažila se na něho nekoukat. "Stojí ti to za to?!Co ti to dává do života?!" tyhle věty jsem zoufalostí vykřikla. Začala jsem ještě hysteričtěji brečet. Jeho reakce byla ve znamení že si mě přitáhl do pevného objetí. Nehodlala jsem se na něho podívat ani promluvit , spíš jsem čekala co mi k tomu řekne on sám. Tajně jsem se modlila abych neskončila s dalším obtiskem na tváři. "Am, to nepochopíš" vydechl vzduch který byl přebytečný a usazoval se na jeho kuřáckých plicích. Ublíženě jsem se na něho podívala a snažila se dostat z jeho sevření. Nevím jestli mě chtěl naštvat nebo naopak mě chtěl držet v objetí ,ale nelíbilo se mi to. "Tak mi to vysvětli ! Já to chci chápat !" nikdy jsem sama sebe nezažila takhle hysterickou. Ten pocit bezmoci byl čím dál tím větší a já přestávala věřit že mu dokážu pomoci. Pustil mě ze svého objetí,jeho osoba přistoupila k oknu a do svých úst vložila nikotinovou tyčinku. Jen jsem viděla jak vydechuje kouř a slyšela povzdechnutí. "Před půl rokem mi zemřela přítelkyně kterou jsem nadevše miloval. Nezvládal jsem to bez ní,nedokázal jsem se smířit s tím že už se vedle ní nebudu probouzet. Neucitím její rty na těch mých. Tyhle pocity jsem začal utápět v drogách. Pokaždé když si na ni vzpomenu ,musím si to svinstvo opět vzít a zapomenout" on sám sklopil hlavu a já začala litovat toho že jsem se do téhle akce vůbec pouštěla. Opatrně jsem k němu přistoupila a vtáhla si ho do objetí. Slané kapky které se drali z jeho očí dopadaly do mých vlasů. Svými palci jsem setřela ty neposedné slzy a zašeptala tyhle slůvka : "Nech mi ti pomoct, ubližuješ svým blízkým a ani ona by to takhle nechtěla , vím že je to těžký ale je čas jít dál". Čekala jsem že mě pošle do prdele ale jeho oči zkoumali ty mé a kývl na souhlas.