Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

14

Z mého spánku v dosti nepříjemné poloze mě vyrušily zvuky z vedlejšího pokoje. Poznala jsem Davidův hlas který zněl dost naštvaně a Dejana snažícího se ho uklidnit. Cítila jsem sucho v krku proto jsem se odhodlala nasbírat odvahu a otevřít dveře. Má ruka otáčí klíčkem a poté sahá po klice. Než ony dveře opravdu otevřu a vejdu do další místnosti, kde se pravděpodobně nachází David a brácha, se nadechnu. "Dobré ráno" jen co jsem vešla do místnosti pozdravila jsem aby to nevypadalo moc nápadně, a já mohla v co nejkratším čase se zase vrátit. To jsem ale nevěděla jak moc se zbarvil obtisk oné osudné facky. "Am, stůj" Dejanův hlas zněl celkem naléhavě a já zůstala stát jako přikovaná. Jeho ruka projela po mé tváří a já potichu sykla. "Kdo ti to udělal" Jeho hlas nezněl už tak klidně jako vždy, teď se v něm míchala zlost a já nevěděla co od něho mám očekávat. "Nevím" po očku jsem se koukla na Davida a rozhodla jsem se ho krýt. "Proč si to udělal!? " Dejanovi jakoby v hlavě přeplo a přitiskl Davida na stěnu. Mě se začal zmocňovat strach. "Neměla strkat nos tam kde nemá, mrzí mě to" v jeho očích jsem viděla jakousi bolest kterou jsem ale nedokázala rozeznat. To už se ale Dejan na něho vrhl a začli se tam mlátit. Nevěděla jsem co mám dělat, jestli někoho zavolat, nebo je jít odtrhnout. Začala jsem panikařit a ani mé slzy nebyly pozadu. "Nechte toho!! " přes mé vzlyky mi nemohl nikdo rozumět. Oba se na mě ale otočili a já utekla do mého pokoje. Z pod postele jsem vytáhla kufr a začala do něho házet ty nejdůležitější věci. Nemohla jsem tady dál být, proto jsem se rozhodla jít někam pryč. Naštvaně a zároveň smutně jsem procházela obývákem a kufrem v ruce. "Kam jdeš? " Dejan se na mě nechápavě podíval a vyžadoval vysvětlení. "Pryč! ! Nemůžu se koukat jak vám kazím přátelství! " opět jsem začala hystericky brečet a řvát. David ale ke mně přistoupil a přitáhl si mě do objetí.