Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

13

Seděla jsem v parku a mnula jsem si prsty. Bolest ,která mi pulzovala z místa kde mě uhodil , jsem už ani necítila. Bohužel ta která je někde uvnitř mě ,se mnohonásobně zvětšuje a nejde ji potlačit. Nehodlala jsem dál tady ztrácet čas přemýšlením nad tím co nikdy nevyřeším. Nechtěla jsem se úplně vracet ale spát venku taky nebyla možnost kterou bych brala. Proto jsem se radši pomalu vydala zpátky, věděla jsem že se budu vyhýbat onomu člověkovi který mi způsobil takovou bolest. Když jsem ale otevřela dveře do bytu ,který jsem teď nazývala svým domovem, mé oči spadli na dívčí podpatky. Myslela jsem že už Dejan dorazil domů a že si sebou přivedl svou holku, takže jsem tomu nepřikláněla velkou pozornost. Abych se dostala do svého pokoje musím jít přes obývák, kdybych ale věděla kdo se tam nachází a co tam provozují nikdy bych tam nevešla. Všude po zemi se válelo spodní prádlo od neznámé holky a ne jen spodní prádlo. Zarazila jsem se když jsem spatřila nahé ženské tělo a na něm to Davidovo. Jeho oči mě probodávaly a já se nebyla schopná ani nadechnout. Stačilo slyšet ukřičený hlas blondýny, od které jsem stále neznala jméno, a už jsem dokázala říct že jí nemám ráda. V mých očích kolovala směs bolesti a pobavenosti nad jeho osobnosti. Jen jsem je obešla a zavřela se u sebe v pokoji. Pro mou bezpečnost jsem na dvakrát zamkla a svezla se po dveřích. Snažila jsem se zadržet slzy a pravidelně dýchat. Cítila jsem sama na sobě že se mi opět spouští panická ataka. Chtěla jsem tomu zabránit a vyvarovat se opět nepříjemného pocitu že se nedokážu nadechnout. Vzpomněla jsem si na moment kdy tady se mnou seděl David a snažil se korigovat můj dech. Najednou jakoby celá ataka zmizela a utekla neznámo kam, naopak slzy se dostali na povrch a já je nechala téct. Místo opírání o dveře jsem si lehla a své kolena přitáhla co nejvíce k sobě. V téhle poloze jsem vyčerpáním dokázala i usnout.