Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

6

Nemohla jsem z onoho potetovaného kluka spustit oči. "Pojď ukážu ti tvůj pokoj" Dejanův hlas mě probudil z mých myšlenek a já se vydala za ním. Jeho ruka sáhla na železnou kliku a otevřela bílé dveře. Stěny mého nového pokoje byli vymalované do světle fialové barvy, nevím jestli věděl že zrovna fialová je má oblíbená barva. Nábytek byl laděný do bílé barvy. Otočila jsem se na bráchu který mi opět do mého života vnesl světlo, a padla mu kolem krku. "Moc ti za vše děkuju" neuměla jsem ovládnout své pocity a proto jsem nedokázala zadržet slzy. Jeho hebké ruce mi ty slané kapky setřeli. "Neplakej. Vybal si a pak za námi přijď" vřele se na mě usmál a za sebou zavřel dveře. Otevřela jsem dveře a měla jsem v plánu si dát do skříně oblečení. Překvapilo mě když jsem skříň otevřela že už byla poloplná. Ve mně se mísily mnoho pocitů, převážně převažovaly zatím ty dobré. Jen co jsem si vše udělala podle sebe a měla vše hotové postavila jsem se k oknu a nechala se unášet rušnou ulicí Prahy. Přemýšlela jsem nad tolika věcmi. V hlavě se mi neustále objevovali otázky okolo mých rodičů. Nemohla jsem uvěřit že před třemi měsíci zemřeli lidi kteří měli stejnou krev. Tak moc jsem je chtěla poznat ale teď už bylo pozdě. Nechala jsem emoce proudit mými žilami. Slané kapky které dopadli na bílý parapet jsem se snažila nevnímat. Byla jsem tak moc mimo svět že jsem si nevšimla že do teď už mého pokoje vešel neznámý člověk. Až jak se za ním zavřely dveře jsem se odhodlala otočit. Stál tam onen člověk kterého jsem tam nečekala, rychle jsem si utřela slzy aby si ničeho nevšiml a opět se otočila k oknu. "Ty jsi brečela? " v jeho hlasů šel slyšet náznak zvědavosti. "Nestarej se" snažila jsem se znít sebevědomě a drsně ale na konci věty se mi zlomil hlas. Onen dotyčný člověk od kterého jsem doposud neznala jméno se postavil vedle mě a otočil si mě tak aby se mi mohl dívat do očí.