Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

9

Dopadla na mě sklenice studené vody a já vyletěla do sedu. Protřela jsem si oči abych se zorientovala kde vlastně jsem, protože si že včerejšího večera nepamatuju nic, a abych spatřila smrtelníka který se rozhodl mě takhle vzbudit. Že mě ani nepřekvapilo vidět stát bráchu před mou posteli se sklenicí v ruce. Ode dveří šel slyšet smích jakéhosi člověka. Stočila jsem k němu pohled a mé oči ho probodávaly. Nebylo mi příjemné vidět stát Davida opřeného o dveře smát se cizímu neštěstí. Můj prostředníček namířený na jeho osobu ho omámil natolik že ztichnul a místo úsměvu měl naštvaný výraz. Už teď jsem ho z celého srdce nesnášela proto jsem se koukla na mobil který ohlašoval přímo poledne. Hbitě jsem si sáhla na spánky když mi hlavou pulzovaly nepříjemné bolesti. Asi jsem urazila Davidovu ješitnost takže mi radši zmizel z dohledu. Naopak Dejan byl té lásky a v ruce držel prášky které mi měli ulevit od oné hrozné bolesti. Hned co si sedl vedle mě jsem se já rychlostí blesku zvedla z postele a běžela vyprázdnit svůj žaludek. Hlavou mi šrotily otázky co jsem včera vypila a kolik toho vlastně bylo. Když jsem usoudila že víc ven nepůjde nemotorně jsem se zvedla a mířila si to zpátky do postele. "Princezna není zvyklá pít" jeho hlas ve mně vyvolal ještě víc nevolnost jen co jsem procházela místností kde se on právě nacházel. Proto jsem se rozhodla jeho hlas ignorovat a jít si radši lehnout. Jen co jsem dolehla a přikryla se ,mi bratr sáhl na čelo a v obličeji měl starost. "Máš teplotu a jsi celá bledá, já budu muset jít ale dneska něco vyřešit, zvládneš to tady? " bylo od něho hezký že se o mě obával ale malá jsem nebyla. Jen jsem kývla na souhlas a víc se zachumlala. "Dobře, já teda budu muset jít, kdyby něco David je doma" podívala jsem se na něho vražedným pohledem a on se zasmál jelikož vyčetl že za ním určitě chtít jít nebudu. Dejan za sebou zavřel dveře a já zkusila usnout.