Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

10

Z ono snu který se mi zdál jsem se probudila s výkřiky a uslzenými oči. Snažila jsem si plně vybavit onu zahalenou postavu která se snažila ukončit bratrův i můj život. Jen při vzpomínce na těžkou malou zbraň která se dotýkala mé kůže u hlavy mi začalo silně bušit srdce. Cítila jsem kapky potu na mém těle a snažila jsem se uklidnit svůj dech. Snažila jsem se co nejvíce polykat a přestat se třást. Do mého pokoje vtrhl David a všiml si že se nemohu ani nadechnout. V tuhle dobu bych dala ruku do ohně že mě takhle nechá a nebude mít ani výčitky. Překvapilo mě když ke mně přistoupil, chytl mé ruky a odhodlal se na mě promluvit. "Am, dýchej, nádech, výdech, nádech, výdech" i přes to jak moc jsem ho nesnášela jsem se snažila dýchat podle jeho tempa. "Všechno to byl jen zlý sen, nic se tobě ani nikomu jinému nemůže stát" jeho hlas se najednou stal uklidňující místo toho aby byl otravný což mě vyvedlo z jisté míry. Když už jsem byla plně při světě a dokázala jsem uklidnit všechny příznaky téhle ataky mohla jsem spokojeně ležet . Spát už jsem nechtěla když vím že je velká šance že se tohle opět vrátí. "Panická ataka? " z jeho hlasu jsem poznala že asi věděl o co se jedná když takhle dobře zakročil. Jen jsem se sklopeným pohledem a slzami které mi tekly z očí kývla na souhlas. Jeho prsty setřely oné slané kapky ,které dopadaly všude kolem jakoby se nic nedělo a vtáhl si mě do objetí. Ještě před hodinou bych mu natáhla a teď jsem byla ráda za jeho přítomnost. Z jeho těla sršelo teplo a jakýsi mně neznámý pocit. "Děkuji" odtáhla jsem se a tiše jsem pronesla tyhle slova on se jen usmál a chystal se odejít. "Davide? " počkala jsem až se zastaví a otočí se na mou maličkost a poté jsem opět spustila : "zůstaneš tu prosím se mnou? " momentálně jsem se za sebe styděla víc než kdy jindy ale byla jsem vděčná když souhlasil a ulehl vedle mě.