Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

31

Právě jsem celá ubrečená ruku v ruce s Davidem vycházela od soudu který odsoudil Vláďu na dva roky za znásilnění. V mém nitru se pořád hnali pocity viny a pošpinění. Celou tuhle situaci si vyčítám a nedokážu se s tím vyrovnat. David rozpoznal že se mi teď úplně nechce mluvit proto jsme v tichosti mířili domů. Po cestě jsem vykouřila asi dvě cigarety z nervů. Jeho palec hladil mou ruku kterou jsem mu svěřila aby mě uklidnil a celkem se mu to i dařilo. Došli jsme po celkem dlouhé cestě před náš byt. Klíč jsem strčila do klíčové dírky a otevřela jsem vchodové dveře. Vešla jsem dovnitř a hned co jsem se sezula jsem mířila do postele. Letmo jsem pozdravila Dejana s Martinem a Natt kteří se rozhodli nás navštívit. Neměla jsem náladu vůbec s nikým komunikovat proto jsem se zavřela do mého pokoje ve kterém jsem dlouho netrávila čas . Zalehla jsem pod peřinu a nechala všechny pocity vyplout ven. V mé slabé chvilce mě přistihl David který si sedl vedle mě a přitáhl si mě do objetí. "Promiň Davide" cítila jsem povinnost se mu za onu událost omluvit, on po mě hodil nechápavý pohled a zeptal se mě co tím myslím. "Nechtěla jsem aby se to stalo,nemohla jsem se bránit" jeho nechápavý pohled nahradil ten soucitný a lehce mě políbil na rty. "Am za nic nemůžeš, neměl jsem tě nechat jít samotnou" pohladila jsem ho po tváři a políbila jsem ho na jeho sladké rty. Posunula jsem se aby si mohl lehnout vedle mě a já si mohla svou hlavu položit na jeho hruď. Svými prsty jsem obkreslovala jeho tetování a užívala si jeho přítomnost. "Nevím co bych bez tebe dělala" když to tak vezmu nebýt tohoto človíčka nepoznám lásku,ty pocity týkající se všeho okolo. "Já jsem rád že jsi to se mnou nevzdala" nad touhle větou jsem se musela zamyslet , ze začátku jsem neměla důvěru v tom že by nám to mohlo vyjít,nevěřila jsem že by byl David schopný skoncovat s drogami,ale mile mě překvapil.