Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

34

Probudila jsem se po nějaké době,sama jsem nevěděla jak dlouho jsem byla mimo, ve sklepě. Na rukách jsem měla pouta a nohy jsem měla svázané k sobě. Stejně dopadl i můj starší bráška který pořád byl mimo. Zmocnil se mě strach,nevěděla jsem kde jsem,kdo nám to udělal. Železo na mých rukách mě tlačilo víc a víc a já začala brečet. V oné místnosti se nacházel stůl a bič. Po spatření tohoto jsem strachem polkla a snažila se uklidnit třes který se mi spustil. Nebylo zde ani jedno okno ,jediné co způsobovalo aspoň nějaký proužek světla byla malá baterka která zaplá a svítila na zeď naproti mě. Dejan sebou začal cukat,snažil se dostat ze sevření železa ale pro neštěstí se mu to nepodařilo. "Bráško" můj hlas byl díky slzám nakřáplý. Jeho pohled dopadl na mou osobu a on se šoupal blíž ke mně abych se o něho aspoň mohla opřít a cítit se aspoň trochu v bezpečí. "Mám strach" v tomhle jsem opravdu nelhala,nechtěla jsem si představovat co vše se může stát. "Všechno dopadne dobře" snažil se pousmát a přemluvit nás oba že vše bude v pořádku,cenila jsem na něm že i v téhle době mu šlo o to aby jsme se tady nezhroutili. Z velkých železných dveří se vynořila jakási postava kterou jsem neznala a v životě jsem jí neviděla. Natiskla jsem se víc na bráchu a přála jsem si ho obejmout. "Ale princezna se nám probudila" jeho osoba přistoupila ke mně a chytla mě za ruce aby mě postavila. Přitiskl mě na zeď a jeho horký dech se odrážel od mého krku. "Nech jí!" Dejan vykřikl na onoho člověka a druhý kluk který právě vešel do místnosti kde jsme se nacházeli do mého brášky kopl. Strachem jsem vykřikla a ona osoba mi zakryla ústa. "Teď si něco domluvíme, ty" ukázal na mou osobu a pokračoval dál : "Ty řekneš že ti Vláďa nic neudělal a že sis to vymyslela a vše dopadne dobře" chtěla jsem kývnout na souhlas ,už jen kvůli tomu že jsem nevěděla co se nám může stát,ale brácha nesouhlasil, "Nikdy tohle neřekne! Ať je potrestaný zmrd" po téhle jeho větě se ozval výstřel a kulka z pistole proletěla jeho tělem které teď leží bezvládně na zemi. Vykřikla jsem a vyvlékla jsem se z jeho sevření a běžela jsem k bráchovi ze kterého pomalu vyprchával život. "Prosím zůstaň tu se mnou!" nedokázala jsem ho nechat jít ,potřebovala jsem ho víc než cokoliv na světě. Ozvala se rána a do místnosti vrazili policisté kteří skolili a zadrželi ony osoby které nás tady drželi a postřelili mého brášku. V tu dobu kdy oznámili že Déju za mrtvého se ve mně něco zlomilo.
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Tak Předposlední kapitola je na světě. Bohužel nám Déja zahynul,Jaký pocity to ve vás vyvolalo?