Chicago PD - Soul of darkness - Duše v temnotách

Soul of darkness - Duše v temnotách 5

Po měsíci

Venku už se rozjelo hezké teplé počasí, je léto. A rozvědka se dostane k samému mozku celé organizace. Připravuje se na to velký zátah. K akci se povolává i speciální jednotka a odstřelovači, ale vše probíhá v naprostém utajení, nesmí se to nikdo dozvědět. Když na místo dojede rozvědka, tak se všichni sejdou u velitele speciální jednotky. "Náš zvěd, nám potvrdil, že všichni jsou uvnitř, nikdo o nás zřejmě neví." Řekne velitel. "Dobře... Rozdělíme se jako vždy a Halsteade, tebe chci na střeše." Řekne Voight. Přikývnu a jdu si pro zbraň do kufru auta a pak mě jeden policista od odstřelovačů odvede na střechu domu, na nejlepší odstřelovačskou pozici. Na střeše už je poměrně horko, ipy se vyhřívají poměrně snadno. Kleknu si, musim být co v nejmenším zorným poli. Pak si připravím stojánek o který si opřu zbraň a zároveň ji opřu i o okraj střechy. Potom si ji nabiju, lehnu si na břicho a urovnám hledáček a zaostření. "Jsem připraven." Nahlásím nakonec do vysílačky. "Vidíš někoho?" zeptá se mě Voight. "Je všude klid..." Odpovím. "Dobře, buď připravený, spouštíme akci." Řekne Voight. "Ano, pane." Řeknu a soustředím se na svou práci. Dlouhou dobu se nic neděje, až po chvíli uvidím v místnosti pohyb. "Pohyb ve 2. patře, nemohu identifikovat zda je osoba nebo osoby ozbrojené." Nahlásím a dál to sleduju. Lindsay s Dawsonem jdou tam podle obvyklého plánu prohledávání.

Za chvíli spatřím jednoho muže, jak se urputně rychle snaží naházet něco do tašky. "Podezřelí se drží na pozici a zřejmě se snaží odnést důkazy..." Opět zahlásím a najednou se mi rozostří zrak a rozdvojí vidění. (Sakra, co to je?) Zavřu si na chvíli oči a doufám, že to přejde, ale nestane se. Odkloním hlavu od hledáčku a stisknu si nos na pozici koutků očí. (Teď ne, proboha!) Začínám upadat do paniky, ale vím, že nesmím selhat. Teď to nejde. Neustále mrkám, vůbec nesleduju co se děje v domě a ani se nezachovám jako chlap, abych řekl sorry, jsem indisponován, potřebuju nutně vystřídat. Opět se zachovám jako sobec těžkýho kalibru a ani si neuvědomím, spíš nechci uvědomit, že můžu zranit či zabít někoho z kolegů. Kouknu opět do hledáčku. Vidím mlhavě vše mi splývá, nepoznám, zda tam někdo stále je nebo ne. "Halsteade pozice podezřelého?" zeptá se Antonio. "Ztratil se mi..." Vymluvím se. "Jak ztratil?" Jeho hlas z ní docela nevěřícně. "Nevim... asi se zohnul, pokud se nevypařil..." pronesu. „Hm... a ty tam děláš co?! Dáváš si kafe?! Nebo nám kreješ zadky?" zavrčí Antonio. „Ne! si sem můžeš jít sám, když si tak chytrej!" prsknu a opět si stisknu kořen nosu.

Po chvíli se mi zrak o trochu spraví, zmizí ta úplná mlhovina, ale to je vše. Aspoň, že už trochu rozeznám postavy. A pak se do toho vloží Voight. "Jak asi? Halsteade, co se děje?" ozve se. "Nic... Je na stejné pozici...." Odseknu, víc znervózňovat už mě nemůže.

Pak uvidím se mihnout v místnosti dvě postavy. (Že by Erin s Tonym? Ale co když ne, a jsou to další parchanti, naženu je akorát do pasti... Co mám dělat?!) Z přemýšlení mě akorát vytrhne to, když ve sluchátku uslyším Erin. "...Tohle nemusíte dělat... On Vám za to nestojí, rukojmí Vám nepomůže. Dostanete se odsud buď živý nebo mrtvý..." (Doprdele ne! Ne tohle ne!)

Voight pění. "Halsteade, co to tam vyvádíš?! Jak mohl vzít Dawsona jako rukojmí! Můžeš ho sejmout, ale nezabít?!"

"Ne..." Chvíli panuje na obou stranách ticho. "Halsteade, sejmi ho." Zní rozkaz. "Ne... nemůžu." Zarazím se. "Dělej! Jinak to odnese Dawson!" Zařve. "Nemůžu! Jsou krytý!" bráním se i když nevím zda je tomu skutečně tak. "Halsteade neser! Dochází nám čas. Sestřel ho." Na to už nereaguju, už se nemám na co vymluvit. Už nemůžu ani vycouvat. Na vše je pozdě, na vše...

"Střílej!" Řve mi do ucha. Zavřu oči, zhluboka se párkrát nadechnu, koncentruju se. "Střílej už!" Stále dokola opakuje.

Jde o zlomky vteřin. Celá akce netrvá víc jak 10 minut. (Musim to udělat, musim to udělat. Zvládneš to!) Otevřu oči, dát prst na spoušť, kouknu do hledáčku. "Herrgott střílej!!"

Nenechám se už rozptýlit ani sebou ani Voightem, děj se co děj vypálím a odkloním pohled od hledáčku, mrknu a... a najednou je vše v pořádku. Zrak je v pořádku! Žádný dvojí vidění! Žádná mlha! (Co to do prd... bylo?! Bylo to snad tím stresem? Dolíhá na mě pracovní ponorka?! Po kom jsem vlastně vystřelil?) Kouknu se do hledáčku. To co uvidim, mě docela rozseká. Místo toho hajzla dostal zásah Antonio a kdo musí dodělat práci za mě je Erin, která po zásahu Tonyho střelí po pachateli. (Sakra, sakra, sakra! Co jsem to udělal! Žije? Zabil jsem ho!) Ani se neodvážím, se zeptat. Neskutečně se bojím. "Čisto, potřebujem připravené zdravotníky podezřelí je vážně zraněn a Antonio je taky zasažen." Řekne Erin. (Neřekla vážně, to je snad dobré... Musí to být dobré! Do prdele!) Podívám se znova do hledáčku a konečně uvidím, že se Antonio zvedl ze země a je celkem v pořádku až teda na to, že postřelen, ale naštěstí je to jen paže, soudě její poloze. Uleví se mi, ale stejně vím, že tohle bude mít dohru, vždy to má dohru...

Sbalím si svá fidlátka a vracím se za ostatními. Když se dostanu mezi policisty, klopím pohled k zemi a před rozvědkou bych se nejradši zahrabal. Ale než to stačím udělat přijde Lindsay s Dawsonem, který po mě hned vyjede: "Jsi zfetovanej?! Cos to předváděl?! Vždyť si mě mohl zabít! A ne jen jenom mě, ale nás oba! Byl schovanej za dveřma! Na viditelným místě! Mohl si ho zlikvidovat hned a možná by to přežil a my byli dál teď jsme zase v prdeli!" Řve a sápe se po mě. Kdyby tam nebyli ostatní a nedrželi ho, tak se poperem. "Tak si to zkus sám! Když si teď tak chytrej! A když furt do tebe někdo reje ať už střílíš! A to že jsem neviděl stoprocentbě kde je může sluneční odraz v okně. Zkus si s tím střílet a pak mě tady buzeruj! Buď rád, že jsem tě netrefil do hlavy!" Opáčím ironicky.

„Dejte pokoj! Ty jeď do nemocnice Antonio , Erin ty jeď s podezřelým s hlídkou se potkáte v nemocnici, Halsteade vrať se na okrsek." Řekne Voight. Nepřu se s nikým a vydám se na okrsek. A to ještě netuším, jaké překvapení mě tam čeká...