Chicago PD - Soul of darkness - Duše v temnotách

Soul of darkness - Duše v temnotách 15

Dva dni utečou jako voda. Vůbec se mi nikam nechce, nejradši bych zastrčil hlavu do písku, jako pštros a předstíral, jak jsem neviditelný. Ale bohužel, brzo ráno vstaneme a na 7 se vydáme do nemocnice. "Říkej vše podle pravdy, nezapírej..." Poučuje mě Will. „Já nevěděl, že jdeme i k výslechu, mluvil si jen o vyšetření, protože já většinou používám tyto fráze." Ušklíbnu se. „Promiň, jen chci, abys jednal otevřeně." Řekne Will. „Neboj, budu když už jsem tady." Přikývnu. Will se pousměje a zaklepe na dveře na lékaře, který nás za chvíli slovem dále pozve dál. „Dobrý den kolego, vedu sem bratra, jak jsme se domlouvali." „Ano očekávám Vás. Dobrý den jsem doktor Flat." Přijde ke mě a podá mi ruku. „Dobrý den, Halstead." Stisknu mu ji. „Posaďte se a řekněte mi o vašich problémech." Pobídne mě lékař. „Začalo to agresí a nevhodným chováním vůči kolegům a tak celkově, potom se přidaly silné bolesti hlavy, mlžné, dvojité vidění, které trvalo několik minut. Pak se objevila nechuť k jídlu, krvácení z nosu, zvracení bez nějaké příčiny, zvýšená teplota, stav únavy ale zároveň něco co my nedovolí odpočívat..." Odvykládám s pohledem zabořený někam do protější bílé stěny. Lékař mě pak zběžně prohlídne, obdobně jako Will. 

https://youtu.be/rlkRNvqNUEE 

Sedim tam asi hodinu, kolem život proudí dál, nikdo si mě nevšímá, jako bych tam ani nebyl... Jako by najednou všechno skončilo... Nakonec se přeci jen vzpamatuju natolik, že vstanu a konečně se vypotácím z oddělení a nakonec i z nemocnice. Nesmím zapomenout, že si před úplným opuštěním nemocnice stavím v lékárně pro lék, který mi doporučil lékař a jdu do práce. Opět pozdě a nejspíš budu zase středem dobírání. A to se taky naplní. Sotva vejdu do kanceláří tak spustí siréna Antonio. "A pán se taky konečně uráčil přijít do práce. Zapomněl si hodiny? Nebo ses je ještě nenaučil, řekl bych Diegovi, mohl by ti dát soukromé hodiny." Rejpá a Atwater se tomu přiblble kření. "Tak si bež konečně sednout na zadnici, ať pořád neděláme tvojí práci za tebe." Dokončí svou úvodní řeč. "Aby ses nepředřel..." Pronesu a dál se v tom nerejpám. "Jayi, jdeš pozdě o dvě hodiny, kde si byl?" přijde Voight a zeptá se mě. "Pardon byl jsem u ...." zarazím se na chvíli a umlknu. (Nemusí nic vědět, není to jejich věc.) "...byla zácpa, kvůli nehodě..." Odvětím nakonec. "Taky ses mohl ozvat, ne?!" zavrčí Voight a zajde zpět. Oddechnu si a sednu si za stůl a zapnu pc a pak můj pohled trochu ujede na protější stůl, na Erin. Ta na mě zkoumavě hledí, jako by chtěla z mého pohledu a chování vypátrat co se děje.

Bez jakýkoliv řečí sklopím pohled zpět k pc a začnu dělat svou práci i když je to jen na půl. Sem tam vnímám, co dělám a občas se nachytám, že jen tupě zírám na monitor nebo do papírů a nic nedělám, utápím se ve svých myšlenkách. "...Jayi...?" promluví na mě někdo. Škubnu sebou přistiženě a podívám se po hlase. "C...o?" "Říkám, máš tu zprávu už? Já svojí jo, ráda bych to založila." Řekne Erin. "Hm... Jo..." kouknu po stole. "Psal si to do počítače." Napoví Erin. "Vim! Za chvíli." Opět mírně zavrčim a nejradši bych si za to napleskal. Zaberu se nakonec do zprávy, abych ji dodělal a měl od toho pokoj.

Během dne nám přijde Voight oznámit, že soud s pachateli bude za 14 dní a že tam budeme zřejmě vypovídat, tak abychom se na to připravili i když šance, že by to uhráli, nedej bože na kauci je hodně mizivá a na několika desítek let vězení naopak dost vysoká. Dozvíme se, že státní zástupce to bude chtít uhrát i na výjimečný trest.