Až ráno mě vzbudí sestra, která mi nese andílka, další oblbovák a na hruď mi přilepí elektrody EKG. "Za 10 minut pro Vás přijedou sanitáři a odvezou Vás na sál. Zůstaňte v klidu posteli." Řekne sestra. Přikývnu a nic nedělám, jen za chvíli začnu pociťovat samolibý a hřejivý pocit po těle a v hlavě se mi to začne postupně gumovat. (Jééé to je tak pěkný... Jak po houbičkách nebo mariánce... Hmm... poslední sjetí je zvláštní, ještě se mi to zalíbí na tolik, že to začnu dělat i po operaci... Will bude nadšen, že bude mít doma fetku...) Ušklíbnu se pro sebe a za chvíli dorazí sanitáři a Will. "Willouši, ahoj..." zakřením se. "Vidím, že už tě nafetovali. Je dobré to brát s humorem. Přelez si na lůžko, pomůžeme ti." Řekne Will. Přikývnu s přelehnu si a potom mě vyvezou z pokoje, kde na mě čeká překvapení. No překvapení, spíš jen návštěva a povzbuzení kolegů před zákrokem. "Co blázníte? Co tady děláte." Sleduju je šokovaně. "Přišli jsme tě podpořit, copak si čekal, že tě necháme v klidu usnout, aniž bys viděl ještě naše ksichty?" ušklíbne se Antonio. "Chtěl jsem mít hezké sny a ne noční můry." Ušklíbnu se. "Drž se, bro..." Poplácá mě Antonio po rameni a přidá se k němu i zbytek. A pak už vážně putuju na sál. Procházíme dlouhou chodbou, nad sebou vidím bílý strop posetý několika zářiči. Jedno světlo míhá druhé... Je to jako plynoucí život... Svítí...Svítí...Svítí... A pak tma... Konec? Ne... jen jsme vjeli do neozářené chodby před sály. Sestra již v modrém hábitu, s čapkou a rouškou otevře dovnitř a my vjedeme dál... Tlama žraloka nás pohltila a sevřela na pevno své čelisti....
Na sále je zápach desinfekce ještě mnohem intenzivnější, ale je to takové prázdné... Všude jen bílé kachličky, na stropě velké světlo. Pod ním uprostřed lůžko, kolem všemožné přístroje a stolečky připravené na nástroje... Opět si musím přelehnout na operační stůl. Sestra mi pomůže a pak s pomocí Willa a další sestry, mi pomůžou ven z anděla a já si lehnu zcela nahý na studený nůž. (Ještě z toho dostanu zápal plic... A sestry si budou myslet, že jsem skoro holčička...) ušklíbnu se pro sebe. Pak mě přikryjí modrou plachtou. A napíchnou mi žílu a dají lék s narkózou. A potom mi zafixují hlavu do speciálního svěráku, kvůli operaci, napojí EKG a dají infuzy s glukouzou a fyziologickým roztokem. "Uvidíme se za pár hodin... Drž se." Řekne Will. Přikývnu. "Pokusim se..." Will mě chytne za ruku. Pousměju se na něj. Sestra mi přiloží na ústa kyslíkovou masku. "A teď, pane Halsteade bude zhluboka dýchat a počítat od 0 do nekonečna..." Řekne sestra. "Dobře..." Nadechnu se a s pohledem na Willa začnu počítat. "Nula..." Výdech - nádech. "Jedna..." Výdech - nádech. "Dva..." Výdech - nádech. "Tři..." Výdech - nádech. "Čtyři..." Výdech - nádech. "Pět..." A tak to jde dál, dokud se mi nezačnou klížit oči a počítání se zpomaluje a zpomaluje. "...Patnáct..." Výdech - nádech. "...Šest...náct." Výdech - nádech. "...Sedm...náct..." Výdech - nádech. "....O...osm...náct..." Výdech - nádech. "Deva...." Usnu a děj se co děj...
Will poté odejde ze sálu. Při operaci tam zůstávat nemůže a to ze dvou prostých důvodů a to je - Že by tam překážel, protože není z oboru a další důvodem je jeho rodinná příslušnost a to, že by akorát znervózňoval operatéry. Will chvíli posedí s rozvědkou a pak se odklidí na lékařák a rozjímá tam.
Každou hodinu se chodí dívat na galerii a kontrolovat tam zda je vše s bratrem v pořádku. Jediný co z toho ovšem postřehává je to, že žije a zda krvácí a nebo ne a jak je operace vedena a taky jestli je Jay při vědomí. Takové zprávy podává i Erin, která tam zůstala, protože zbytek rozvědky musel do práce.
YOU ARE READING
Chicago PD - Soul of darkness - Duše v temnotách
AcciónCo se stane když člena rozvědky postihne vážné onemocnění?
