Chicago PD - Soul of darkness - Duše v temnotách

Soul of darkness - Duše v temnotách 42

Na testy jdu až 14 dní když z těla vyprchá vše co má. Den předtím a celou noc jsem pěkně nervózní. Moc se mi nechce spát, je mi zima, pořád chodím pít nebo si čtu, abych se zabavil a spím skutečně jen pár hodin. Když nastane ráno, jsem sice nevyspalí, což je dost znát, ale je mi to jedno, všeho všudy mám na to právo.

"Ahoj, náročná noc viď, pořád jsem tě slyšel." Pronese Will. "No jo no... To znamená, že ani ty si neměl tvrdé spaní." Ušklíbnu se. "Neměl no, po tvém nezodpovědném chování to ani jinak nelze, když se o bojim o tvoje výsledky." Pronese Will. "Jak po mém nezodpovědném chováním? Já byl vždy slušný pacient." ušklíbnu se. "No... ty určitě... Ale neboj, bude to v pohodě." Řekne Will. "To jsem chtěl říct já tobě, evidentně si víc nervní než já..." Ušklíbnu se. "Tohle bych nerozebíral..." Řekne Will. "No jo.... Už zase mlčím...." Ušklíbnu se a jdu do koupelny a pak si dám jen trochu kafe, je fakt že nemám chuť na nic a nakonec ve smluvený čas jedeme do nemocnice V nemocnici si na ambulanci vyzvednu žádanky a nechám si p na vyšetření a pak se vydám do jejich čekáren, protože jsem objednaný, jde to celkem rychle. Když mám po nich, sednu si v čekárně doktora Mortonaa opět čekám až budu vyzvaný. Poslední dobou fakt chápu slovo čekárna a čekat a už se vážně nemůžu dočkat, až sem toho všeho zbavím.

Po půl hodině mě konečně pozvou dál. Jsem jak na trní. Doktor se na mě nejdřív kouká vážně, ale pak se usměje. "Mám dobré zprávy, pane Halsteade." Řekne. Usměju se a spadne mi ze srdce snad celej Mount Everest. Je to neskutečný pocit. "Krev přijde ještě za pár dní, ale z CTčka a rezonace, je Vaše tělo úplně čisté. Pokud bude dobrá i krev, tak přijedete na kontrolu až za půl roku. " Řekne. "Dobře, děkuju Vám." Usmívám se a rozloučíme se a jdu to říct Willovi a pak vyrazím na rozvědku. "Aaaa to je vzácná návštěva, jdeš nám říct dobrý zprávy?" zakření se Antonio. Podívám se po něm a i ostatních a netvářím se dvakrát nadšeně, vlastně je to spíše takový zhroucený pohled. "Ono to není dobrý...?" zeptá se Óčko. Sklopim pohled k zemi, zakroutím hlavou a tichým hlasem pronesu: "Bohužel... Vás zklamu. Budete to se mnou budete muset vydržet dál!" zvednu pohled od země a zakřením se na ně. "Ty jeden potkane!" řekne Antonio a dojde mě oplácat i s ostatními. "Za tohle bys zasloužil!" dloubne mě Atwater. "25 na holou... Já vim." ušklíbnu se. "No to radši ne, nemám takovou libůstku a jinak by si na tvý kostnatý prdeli zlomil nejspíš ruku. "Ušklíbne se. "Ha, ha vtipálku..." pronesu a se všema se obejmu už bez keců a nakonec s Voightem. "Jsem rád, žejsi zpět." Řekne. "Jo já taky..." Usměju se na něj. "A kdy se vrátíš?" zeptá se Ruzek. "No... myslim, že tohle závisí na seržovi a lékaři." Řeknu. "No... Pokud jde o mě, tak až mi doneseš lékařskou zprávu a uschopnění pro práci, tak nemám problém tě znovu přijmout, nepoženu tě ani na testy... A ty ses jistě od minule taky ponaučil." Řekne Voight. "Děkuju... A ano poučil." Přikývnu. "Fajn, až budeš moc stav se a budeme tě očekávat." Řekne Voight a vzdálí se. "Kdy to půjdem zapít?" zeptá se Atwater. "To je jediný co Vás zajímá, že?" ušklíbnu se. "Pít půjdeme, až to bude oficiální, zatím se můžete napíjet na mé zdraví." Ušklíbnu se. "No dobře, ty jeden páprdo." ušklíbne se. "Já ti dám páprdu to uvidíš. A já teď půjdu ať toho dost namakáte než opět nastoupím... Erin, můžeš na moment?" zeptám se. "Jo jasně..." Řekne Erin a poodejdou ke schodům. "Chtěl bych se ti omluvit, za tu svojí citovou slabost. Já vím, že jsme si řekli, že to přejdeme, ale teď, když se sem snad vrátím, tak chci mít před tebou čistý stůl..." Řeknu. "Jo, dobře... Mluvil si z horečky, už je to pryč... Nevracejme se k tomu ano?" Řekne Erin. "Dobře, promiň, chtěl jsem mít jasno." Přikývnu a trošku zklamaně odejdu, čekal jsem něco jiného, ale budiž třeba si skutečně budu muset poohlídnout po někom jiném a za tímto udělat tlustou čárou jako za dosavadním mím životem. Teď už to bude vždy jiné. A s tím jdu domů.