Chicago PD - Soul of darkness - Duše v temnotách

Soul of darkness - Duše v temnotách 24

Je mi z toho všeho nějak zle, žaludek se mi podezřele houpe, v hlavě cuká a mám v něm podezřelé vzduchoprázdno. (Tak to bychom měli, teď to říct ještě Willovi a pak to přežít, prostě brnkačka...) V šatně si sbalím všechny důležité věci a vyrazím si to zpět za kolegy, nějak nechci utíkat zadním vchodem. Když vstoupím zpět do kanceláře, tak se utvoří mezi průchodem zátaras kolegů. "Co... Co se děje?" podívám se na ně zaraženě. "Nic mimořádného, jen se chceme rozloučit." Řeknou. "Nevim jak vy, ale to bych nedělal... Než do toho... zabředneme." Řeknu a tak nějak pomalu tuhnu a nepřítomně se zahledím na Ruzeka. V podvědomí slyším, jak mi něco říká, ale nedokážu ho identifikovat. Cítím, jak se mi napínají všechny svaly v těle, jsou napružené jak struna před prasknutím a najednou to celé "praskne." Uvědomím si, že vykřiknu jak potrefená husa a složim se k zemi a mé tělo se začne zmítat v křečích.

"Okamžitě volejte záchranku! Je to epileptický záchvat! Ruzeku sundej mikinu, musíme mu podložit hlavu, aby se nezranil, Antonio odsuň ten stůl, ať se nebouchá. Lindsay hlídej čas, jak dlouho záchvat trvá." Začne všechny Óčko korigovat. "Jak mu můžem pomoc?" zeptá se Lindsay. "Nijak, musí sám vykřečovat... Může to být otázka několika desítek minut." Odpoví Óčko. "Modrá..." Poznamená Antonio. "Jo... je to nedostatkem přísunu kyslíku, ale nezadusí se..." O chvíli později, dojde k povolení svalů svěrače a Jay se pomočí, což se děje běžně při epileptickém záchvatu. "On se právě poc..." Nedořekne Atwater. "Ježiši kriste! Přestaň te! Neni to atrakce, když už tu stojíte jak sudičky, držte pysk!" zavrčí Óčko a dalších několik minut je ticho, dokud nepřijede pomoc. Lindsay jim nahlásí jak dlouho záchvat trvá a i to co mu je a řekne i o lécích. "Dobře, zatím si připravíme léky..." Řekne jeden z paramediků. Záchvat celkově trvá 12 minut. Potom křeče ustanou a následuje chvilková apnoe - zástava dechu a po ní přijde uvolnění svalů a samovolný výdech. Paramedici ho přeloží do stabilizované polohy a zkontrolují, zda nemá zapadlí jazyk. Když je vše ok, přeloží ho na nosítka, napojí pro jistotu na EKG, dají kyslík a odvážejí ho k ambulanci. "Erin jeď s nimi a když tak nás informuj." Řekne Voight. Erin přikývne a vyrazí s nimi a celou dobu drží Jay za ruku i když je teď v bezvědomí, ale třeba i tak něco cítí, že je někdo s ním a podporuje ho.

Když dojedou do nemocnice, tak ho paramedici předají do péče neurologů a Erin zavolá Willovi, aby věděl, že bratr je zde. Will se za chvíli objeví na neurologii. "Ahoj, dík za telefon." Řekne. "To je samozřejmost. Říkají, že šlo skutečně o epileptický záchvat." Řekne Erin. "Jo..." Říká Will útržkovitě. "Jo a Wille?" řekne ještě Erin. "Jo?" "Nevím jestli ti to Jay říkal..." Začne Erin, ale Will ji přeruší. "Erin, prosim urychli to..." Přešlápne. "Jo promiň, Jay mi před svým průserem řekl, že se půjde léčit." Dokončí to rychle. "Fakt? No super. To se mi ulevilo. Díky." Řekne Will a zajde na ambulanci. Erin si sedne a čeká.

Na ambulanci je i jeho lékař, doktor Flat a ten hned nařídí i CT vyšetření, aby věděl jak se nádor dál vyvíjí. A pokud zítra Jay potvrdí to, že souhlasí s léčbou skočí na něho ve veškeré parádě. Ale dnes dají Jayovi sedativa, aby si pořádně odpočinul po záchvatu a zároveň nezačal nějak vyvádět při vyšetření...

Když Will vyleze z ambulance, zaregustruje Erin. "Ty tu ještě jsi?" "Jak je na tom?" zeptá se. "Dostal sedativa a zbytek se bude řešit zítra. Můžeš se za ním stavit." Řekne. "Dobře, tak díky, vyřídím to ostatním... A děkuju za vše." Řekne Erin. "Ty mě děkovat nemusíš, to já tobě. Měla si na Jaye mnohem větší vliv než já." Řekne Will. "Ale ne... Rozhodl se sám. A kdyby bylo potřeba, tak kdykoliv s ním pomůžu." Nabídne se. Will se usměje a odejde zpět na své oddělení a Erin se vrátí na okrsek.