Vnučka

[23]✅

- Nik Romano -

Bylo vše domluveno.

Před domem stálo černé auto, kterým An převezeme do městského parku. Pak Boss zavolá jeho bratrovi a on si jí tam vyzvedne. V tu dobu my už budeme, ale pryč. Většina bude. Domluvil jsem se, že tam zůstanu s Adamem pro jistotu, kdyby tam přišel někdo nežádoucí.

,,Niku, běž za ní a uspi jí. Pak jí přines do vozu." Nařídil mi Boss a dal mi hadřík s lahvičkou ve kterém bylo uspávadlo. Bez odmlouvání jsem se rozešel k pokoji, kde měla An být.

Dveře pokoje byli zavřené, ale i přesto odtamtud byla slyšet tichá hudba. Odhadnul bych to na rock. Usmál jsem se a bez zaklepání vešel dovnitř. V pokoji byla cítit tráva a jak jsem správně uhádl hrála tam písnička od rockové skupiny Black Veil Brides.

An ležela na posteli se zavřenýma očima a díky pomalému zvedání hrudníku jsem mohl poznat, že spí.

Pomalu jsem se k ní přiblížil a usmál se, když jsem uviděl její uvolněný obličej. Bodlo mě u srdce, ale musel jsem to přehlédnout a pokračovat dál. Otevřel jsem lahvičku s uspávadlem a vylil pár kapek na hadřík. Lahvičku jsem položil na stolek, kde leželi dvě dopité flašky alkoholu a hadřík přiložil An na obličej.

,,Brzo se uvidíme." Zašeptal jsem a vzal jí do náruče. Dalo mi to velkou námahu jí dostat z jejího pokoje před dům, kde na nás čekali ostatní s autem, ale nakonec jsem to dal.

,,No konečně." Odfrkl si Boss a pomohl mi An dát do auta. ,,Nasedněte a jedeme. Nebudeme ztrácet čas!" Rozkázal a všichni tak udělali.

Nevím přesně, jak dlouho jsme jeli, ale mně to přišlo jako sekunda, když jsme dorazili k parku, kde se to vše mělo udát. Vystoupili jsme teda a já vzal spící An znova do náruče. Následně jsem jí odnesl na domluvené místo.

,,Polož jí na tu lavičku. Já zatím zavolám Ondrovi." Řekl Boss a já tak udělal. Zatímco ostatní čekali až to její děda zvedne, já se koukal na ní. Dlouhé, tmavé vlasy jí padali do obličeje a zakrývali tak její krásu. S úsměvem jsem je odhrnul a An se zavrtěla. V tu chvíli jsem zaslechl jak Boss mluví do telefonu.

,,Vyzvedni si jí." Řekl a chvíli poslouchal. ,,Ne, není to past ani vtip. Zůstanou tu s ní mý dva lidi, kteří budou v ústraní aby se jí nic nestalo, zatímco ty budeš na cestě. Jestli si pro ní nepřijdeš do hodiny, vezmou jí zpět ke mně." Típl to. ,,Tak a teď všichni kromě Adama a Nika do aut. Jak jsem řekl, jestli se neukáže do hodiny, vezmete jí zpět." Ukázal na mě prstem a já přikývl.

,,Vezmeme." Potvrdil jsem a on se spokojeně usmál. ,,Nashle."Řřekl jsem, když odcházeli a dál se otočil k Adamovi. ,,Jak to bude?" Zeptal jsem se ho, ale on jen pokrčil rameny.

,,Můžeš zůstat někde tady a sledovat jí, zatímco já budu obhlížet park, jestli už nepřijel." Nabídl a já kývl na souhlas.

,,Dobrý nápad." Potvrdil jsem a on se vydal pryč. Můj pohled sklouzl k An. Povzdychl jsem si a klekl si k ní. ,,Doufám, že nás nepráskneš policii, protože to by mě vážně ranilo." zasmál jsem se a pak zvážněl. ,,Pokud ne, můžeme se dál vídat, protože tohle by mě naopak vážně potěšilo. A asi tak..." kývnul jsem hlavou a dal jí pusu na čelo. ,,Doufám, že se neuvidíme u soudu." Řekl jsem ještě a následně jsem si šel sednout na druhou stranu ne moc vzdáleného jezírka. I přesto jsem na ní viděl a mohl jsem kdykoliv zasáhnout.

Minuty ubíhali pomalu a já se vážně začínal nudit, když mi v kapce zapípal telefon.

JE TADY

A bylo to tady. Chvíli potom co jsem si přečetl zprávu k An přiběhl její děda. Poznal jsem ho díky fotkám a i když jsem byl daleko, mohl jsem vidět starost a úlevu v jeho tváři. Po tom co si jí celou prohlédl a zkontroloval její zdravý, se rozhlédnul okolo. Možná si myslel, že je to nějaká past, ale naštěstí pro něj.

Nebyla.

Když nikoho neuviděl zvedl An do náruče, stejně jako já dnes už několikrát a spolu s ní začal kráčet pryč.

,,Vrátí se." Ozvalo se za mnou a já sebou cukl. Byl to Adam. ,,Pojďme dřív než sem někoho zavolá." Řekl a já se zvedl. Měl pravdu, nemohl jsem tu sedět do nekonečna a čekat. Na co vlastně? Na to že se vrátí? Na to že zjistím, že jsem jen usnul a ona je vlastně pořád na lavičce?

,,Máš pravdu." Otočil jsem se na Adama a společně jsme se vydali pryč z parku. ,,Zavolám Bossovi." Řekl jsem a vytáhnul z kapsy telefon.

,,Pane, vyzvedl si jí. Obešlo se to bez komplikací." Řekl jsem, když to Boss zvedl a z druhé strany se ozvalo povzdechnutí. ,,Dobrá, vraťte se. Musíme vyřešit další plán." Típl to.

Boss nikdy nečeká na odpovědi. Proč taky? Je to Boss a já jen posluhovač.

,,Jdeme."

- AdlkaCsaovs