Vnučka

[22]✅

                                                                                          - Nik Romano -

Po tom co An odešla v místnosti zavládlo ticho a nikdo si ho nedovolil přerušit dříve než boss.

,,Za dvě hodiny přijďte do mé pracovny." Řekl Boss a bez dalšího slova odešel pryč z místnosti.

,,Co si myslíte, že chce dělat?" Zeptal se Ondra ostatních, ale odpovědi se mu nedostalo. ,,Třeba se konečně dostaneme dál. Přece jenom tu je kvůli jejímu dědovi, ne?" Pokrčil rameny a sedl si na sedačku.

,,Nemyslím si, že teď budeme řešit jejího dědu. Od té doby co tu ta holka je, Frank trošku změkl. Pořád to je Boss, ale ne tak tvrdý jako dříve." Řekl můj strýc a já se zamračil.

,,Co tím naznačuješ?" Zeptal jsem se ho a on se na mě podíval.

,,Nic tím nenaznačuji. Chtěl jsem tím říct, že si myslím, že se tu ta holka už moc dlouho nezdrží." Pokrčil rameny a sedl si vedle Ondry.

,,Nemůže jí jen tak pustit, ne?" Zeptal jsem se, ale nikdo mi neodpověděl. Nechtěl jsem aby odešla, ale po tom co jsem za těch pár týdnů viděl si nejsem jistý zda tu An dokáže ještě být. Už si nepomatuju ani kolikrát se tu zhroutila. Její útěky odtud poukazovali na jasný fakt, že tu nechce být.

,,Tak za dvě hodiny v pracovně." S touhle větou jsem vyšel z místnosti a následně jsem vyšel i ven z baráku. Z kapsy u mikiny jsem si vyndal telefon a vytočil první číslo, které mě napadlo. Potřeboval jsem si s někým promluvit a věděl, že s tímhle mi pomůže jen jeden člověk.

,,No to je dost. Co jsi měl tak důležitého, že ses mi tak dlouhou dobu neozval?" Ozvalo se z telefonu a já se uchechtl. Tohle bylo přesně, to co jsem potřeboval. 

,,Promiň, ale vysvětlím ti to. Co za deset minut na kopci?" Zeptal jsem se a čekal na odpověď. ,,Fajn, ale jsem na tebe naštvaná, abys věděl." Zavrčela a následně to típla.

,,Tak fajn." Zavrtěl jsem pobaveně hlavou a nasedl na motorku ke které jsem v mezičase stihl dojít. Na helmu jsem kašlal a rovnou jsem se rozjel pryč.

Jel jsem asi pět minut na silnici než jsem dojel k velkému kopci na kterém jsme měli domluvený sraz. Když jsem byl mladší trávil jsem tady hodně času, ale čím starší jsem byl tím zbytečnější mi to přišlo. Motorku jsem nechal pod kopcem a nahoru si to tak musel vyjít po svých. Nevadilo mi to. Moje fyzička byla více než dobrá, kdyby se mi neozývala rána, kterou jsem schytal od toho hajzla Harryho, když jsme ho chtěli sebrat. Nožem mi řízl do nohy, není to moc hluboká rána, ale pořád bolí.

,,Ahoj, mafiáne." Ozvalo se když jsem vystoupil na kopec a mohl jsem tak uvidět Rachel, která ležela na trávníku a koukala na oblohu.

,,Ahoj, Rachel." Pozdravil jsem jí a lehl si vedle ní. ,,Potřebuju si promluvit." Řekl jsem jí a ona se uchechtla.

,,Dlužíš mi vysvětlení a to, že jsi toho měl moc, mi nestačí." Řekla a otočila se na bok, směrem ke mně. ,,Takže mluv a až potom si můžeme promluvit." Pobídla mě a já si povzdychl.

,,Fajn..." Řekl jsem a začal s vyprávěním. Řekl jsem jí všechno až na to co se stalo s Harrym a An. To nebyla moje záležitost. Řekl jsem jí o tom jak se snažila utéct, jak se zhroutila a jak jsem se do ní zamiloval. Jo, zní to vážně přeslazeně, ale jak jinak to mám sakra říct? Byla to první holka, kterou jsem po jedné noci nevyhnal pryč. Samozřejmě kromě Rachel, ale to bylo něco jiného.

,,Wow... Tu holku mi musíš představit." Zasmála se Rachel na konci vyprávění a já protočil oči. ,,Takže můj nejlepší kamarád, lamač dívčích srdcí a kluk, kterého jsem každý den vídala s jinou holčinou, se zamiloval do holky, která ho několikrát odmítla?" Smála se. Dlouho se smála a já jsem trpělivě čekal než přestane. No, možná ne tak trpělivě. ,,To je jak z romantického filmu." Doplnila po chvíli. 

,,Tohle není vtipné." Řekl jsem a Rachel se alespoň trošku uklidnila. ,,A myslím si, že jí teď Boss bude chtít pustit. Nemůže jí přece jen tak pustit, ne?" Rozhodil jsem rukama do stran a následně si povzdychl.

,,Může si dělat co chce..."Podotkla Rachel a já i když nerad, jsem jí musel dát za pravdu. Nikdo nesměl odporovat Bossovi. Můj otec, strýc, bratr a natož já. ,,A podle toho, co jsem slyšela jí neuvidíš naposled. Nebyla bych překvapená, kdyby byla zpátky do pár dní." Poplácala mě po rameni a zvedla se z trávy.

,,Počkej, kam jdeš?" Zeptal jsem se jí a napodobil jí.

,,Musím jít. Práce čeká. Našla jsem si novou práci, v kavárně. Nedostávám zaplaceno jako v baru, ale nemusím tam snášet ty úchylné pohledy opilců." Pokrčila rameny a pousmála se. ,,Prostě udělej to co ti Boss říká a ono se to nějak vyvrbí." Poplácala mě po rameni a vydala se pryč.

Zůstal jsem sám.

,,Nějak se to vyvrbí..." Zopakoval jsem potichu slova Rachel a zavrtěl nad tím hlavou. Věděl jsem, že má pravdu a proto se mi to nelíbilo. Nelíbilo se mi, že má v těchhle věcech vždy pravdu.

Ještě chvíli jsem tam stál a sledoval horizont. Nechápal jsem to. Vždycky jsem si myslel, že do konce života budu jen obcházet kluby a střídat jednu holku za druhou. Ostatně jako všichni v mém okolí. Ale teď...

Povzdechnul jsem si a vydal se směrem k mojí motorce.

Během cesty jsem vypnul. Nemyslel jsem a prostě jel dál. Věděl jsem, že se musím za čtyřicet minut dostavit na schůzi, ale přesto jsem to vzal tou nejdelší cestou, jakou jsem mohl.

Míjel jsem stromy, auta jedoucí naproti mně a občas jsem i zahlédnul nějaké to zvíře, které bylo mezi stromy. Když jsem dojel k baráku bylo okolo čtyř hodin a já tu byl akorát na schůzi.

,,Konečně jsme tu všichni." Řekl Boss, když jsem přišel do jeho pracovny a posadil se k ostatním. ,,Myslím, že je na čase se s tímhle posunout dál, ale bez An. Dnes noci jí odvezeme." Řekl Boss a my přikývli. Stejně by nemělo smysl odporovat.

Bylo rozhodnuto.

- AdlkaCsaovs