Vnučka

[18]✅

                                                                                              - Andrea Black - 

,,Dědo?!" Zakřičela jsem nevěřícně, ale to už mě Nik znova táhl dál. ,,Niku, prosím!" Zmítala jsem se v mu náručí a snažila se od něj dostat, abych se mohla naopak rozeběhnout za dědou.

Nik mě, ale nepouštěl a děda se teď musel vypořádat s několika muži, kteří k němu přiběhli a chtěli ho chytit.

,,Nech toho, An!" Zavrčel na mě Nik, když už jsme byli skoro venku, ale já nehodlala přestat. Chtěla jsem pryč. Od nich všech.

Chtěla jsem jen zpátky domů. Za mamkou, sestrou a mými přáteli. Za dědou.

Po tvářích mi začali téct slzy. Nemohla jsem takhle dál. Snažím se působit, jako silná, sebevědomá dívka, ale někde uvnitř. Někde hluboko uvnitř, zavřené na několik zámků, jsem zlomená. Tak moc zlomená.

,,An, nech toho!" Křikl na mě znova Nik a zastavil se. Ani se na mě nepodíval a hodil si mě přes rameno.

,,To nemyslíš vážně!!" Křikla jsem nabroušeně, ale on neodpověděl. Začala jsem ho bouchat do zad i když jsem moc dobře věděla, že to nepomůže. Už jsme byli venku a Nik mě posadil do auta.

Obešel auto a sedl si hned vedle mě. Nařídil muži vepředu aby jel a auto se rozjelo. Ani jeden jsme po cestě nepromluvili. Já jen brečela a Nik se díval buď z okna nebo na mě. Ale nic neřekl. Neřekl, že to bude dobrý ani jiné tyhle blbosti, co mi říkávali, když jsem byla malá.

Když jsme konečně dojeli k baráku a dveře auta se odemknuli, jsem rychle vyrazila do mého pokoje. Měla jsem v úmyslu se tam zavřít, zamknout a nejspíš probrečet celou noc. V čemž mi dost zabraňoval fakt, že hned za mnou se ozýval dusot bot.

Konečně jsem doběhla k pokoji, který jsem tu obývala a rychle do ně vešla. Chtěla jsem zabouchnout, ale Nik byl jako obvykle rychlejší. Zatlačil na dveře a otevřel je tak, i přes mou marnou snahu je udržet zavřené.

,,An, prosím..." Zašeptal i když jsem já ani on s největší pravděpodobností nevěděli, proč vlastně prosí.

,,Nech toho!" Vykřikla jsem. Neměla jsem sílu ani náladu poslouchat jeho kecy. ,,Nechci nic slyšet. Vím, co bys řekl. Že to bylo nebezpečné. Že to bude dobrý a podobný kecy!" Vykřikla jsem a pokračovala. ,,Všichni jste stejní. Všichni mafiáni s vašimi předsudky ohledně žen. Špiníte si ruce čímkoliv jde, ale je vám jedno komu tím ublížíte. Myslíte jenom na sebe. Jděte do prdele s nějakým An, nebo bude to v pohodě!" Slova se mi z pusy valila sama. A já mluvila dál, dokud nepromluvil Nik.

,,Ne všichni jsou stejní." Řekl. Vypadal ublíženě. Koukla jsem se na něj uslzenýma očima a ušklíbla se. ,,Vážně? Nijak se mi tato teorie nepotvrdila." Řekla jsem a Nik došel ke mě.

,,Nech toho." Řekl a já se ušklíbla. ,,Nebo co? Umlčíš mě?" Zeptala jsem se vyzývavě. Nevěděla jsem, co přesně dělám.

,,Jo, přesně to udělám." Nik se ke mně přiblížil ještě víc, tak že mezi námi už nebylo žádný místo a narovnal se do plné výšky.

,,Nebudu dělat, co chceš ty. Mám svojí hrdo..." Nik mě to nenechal doříct a položil své rty na mé. Chvíli jsem tam ztuhle ztála, ale pak jsem se probudila a odtáhla se.

Chvíli jsme si jen navzájem dívali do očí, ale pak se to zopakovalo. Tentokrát jsem to však byla já, kdo začal. Nik mě začal tlačit dopředu, až jsem narazila na zeď, na kterou mě následně přitlačil. Vzal mě pod stehny donutil mě si je obmotat okolo jeho boků. Rukama jsem mu zajela do vlasů a zatahala za ně. Nik tlumeně zavrčel a kousl mě do rtu.