Vnučka

[13]✅

- Andrea Black -

Po incidentu se zprávami všichni odjeli někam pryč. Kromě mě, Naty a Adama, který mi byl celý den za zadkem. Vážně jsem začínala mít pochyby o tom, že odtud uteču. Když jsem včera v noci odešla ze svého pokoje, snažila jsem se najít východ, ale bylo mi jasné i když bych ho našla. Což nenašla, nedostala bych se daleko. Když jsem se podívala v pokoji z okna všude byli hlídky a já si to musela pořádně promyslet.

Dneska jsem řekla Adamovi, že bych se chtěla projít. Venku. Chvíli protestoval, ale pak mě vzal na zahradu. Byl furt u mě, ale já měla čas prohlédnout si cesty ven. Neměl žádné podezření, protože jsem mu celou dobu vyprávěla historky z mého života.

Byla jsem tu sice jenom dva dny, ale Adam s Naty už mi přirostli k srdci. Hlavně Naty. Ta paní mě přijala, jako svou hned jak mě uviděla. Když jsem první den narazila na kuchyň a Naty. Nevěděla jsem, která hraje. Hned jak mě uviděla mě uvítala a začala vyprávět o mém dědovi. Podle toho, co jsem pochytila ho znala jako malého kluka a viděla ho vyrůstat. To, že jsem tady jí ho připomnělo. Prý jsme si podobní.

Ale ani kvůli nim jsem tu nemohla zůstat. Chtěla jsem domů. Za svojí rodinou, přáteli a za svobodou. Chtěla jsem aby zmizeli ty noční můry a vzpomínky zatlačit zase někam do pozadí.

Celý den jsem byla buď s Adamem nebo s Naty a Adamem. Podle rozkazů se od mě nesměl pohnout ani o pět metrů. Abych neutekla. To ale nevědí, jak moc jsem mazaná. Když mi bylo dvanáct utíkala jsem každý večer za mojí partou ven. Pokoj jsem měla v druhém patře a tak to ze začátku dost bolelo. Ale dost jsem se v tom zlepšila.

,,Dobrou noc." Popřál mi Adam, když jsme došli ke dveřím, mého dočasného pokoje. Usmála jsem se na něj a obejmula ho. Na chvíli ztuhl, ale pak se uvolnil a taky mě obejmul.

,,Ty a Naty jste tu jediný, kdo mě udržuje při smyslech." Řekla jsem mu, když jsem se odtáhla a rychle schovala klíče, které jsem mu vzala z opasku. Tohle mě naučil děda, byl v tom dobrý.

Adam se na mě usmál a ještě jednou mi popřál dobrou noc než jsem vešla do pokoje a počkala než uslyším zamknutí zámku a kroky pryč. Věděla jsem, že má náhradní klíče a že zavírá jenom těma. Divný zvyk, ale pro mě dobře.

Musela jsem se těma klečemi chvíli prohrabovat než jsem našla správný a dala je do zámku, aby z venku nikdo nemohl odemknout. Se spokojeným výrazem jsem došla do šatníku a vyndala si odtamtud černé elasťáky a černou mikinu s kapucí.

Ve chvíli, když jsem se koukla do zrcadla jsem si připadala jako Ninja s takových těch trapných filmů. Zavrtěla jsem hlavu a došla k oknu, které bylo samozřejmě zamknuté. Došla jsem si pro ty klíče a našla klíč, který tam pasuje. Když jsem ho konečně našla a otevřela okno ovanul mě teplý, letní vzduch. Vylezla jsem na parapet a zavřela za sebou okno. Měla jsem štěstí, protože dům byl ze dřeva a ve zdech byli díry, kam jsem se mohla zachytit. Pomalu jsem slézala a snažila se nespadnout.

Párkrát mi podjela noha a já se odřela na nohou, ale nakonec jsem ve slušném čase slezla dolů. Za to by mě děda pochválil.

Usmála jsem se a nasadila si kapuci. Byla tma jako v hrnci, takže jsem nebyla vidět a to mi dávalo výhodu. Nevýhoda byli hlídači s baterkami. Chodili dost často a tak jsem se musela chvílemi schovávat za keře nebo něco, co bylo po ruce.

Byla jsem šťastná, když jsem zahlédla bránu, ale zasekla se, když jsem uviděla auta u ní a spolu s nimi Franka a ostatní. O něčem se bavili a vypadalo, že na někoho čekali.

,,Víme, že tam jsi." Zavolal najednou Frank a já zaklela. ,,Neschovávej se a pojď k nám." Vylezla jsem teda z poza stromu a pomalým krokem k nim došla. Frank se nevím proč usmíval a ostatní měli divný výrazy. ,,Řekneš mi, jak je možný, že jsi zase utekla? Jak jsi se, kurva dostala z domu a jak jsi obešla hlídače?" Rozhodil rukama a teď se naopak usmála já.

,,Nebylo to nic těžkého, ale zajímá mě, co mě prozradilo." Naklonila jsem hlavu na stranu. Teprve teď jsem jsi všimla osoby, která mě musela prásknout.

,,Adam si všiml ztracených klíčí a tak mu došlo, že jsi to byla ty. Ale bylo to vážně mazaný." Řekl Nikův otec a já zavrtěla hlavou.

,,Takže teď mě čeká sklep?" Zeptala jsem se bez zájmu, ale popravdě jsem se bála. Zblázním se být víc, jak pět minut v uzavřený místnosti, ve tmě.

Všichni se na sebe podívali a Frank zavrtěl hlavou. ,,Nasedni si." Řekl místo odpovědi a otevřel mi dveře od černé Audi.

Protočila jsem oči, ale neodporovala. Nechtěla jsem skončit ve sklepě. Nasedla jsem tedy na zadní sedačku auta a čekala, co se bude dít. Po chvíli se otevřeli dveře na druhé straně a do auta sedl Frank.

Auto se rozjelo a já si opřela hlavu o okénko. Věděla jsem, že tohle byla poslední šance utéct. Teď už neuteču.

- AdlkaCsaovsk