Vnučka

[6]✅

                                                                                           - Andrea Black- 

V ruce jsem pořád svírala zbraň a mířila s ní na, podle toho co jsem pochytila, šéfa téhle bandy. Nevypadal nijak vystrašeně ani nebyl vyvedený z míry, nebo to až moc dobře schoval. 

Sázela jsem na tu první možnost, protože, přeci jen jsou mafiáni svině. 

Vždycky byli, jsou a budou. Tenhle názor mi nikdo nevezme. 

Neměla jsem z tohohle dobrý pocit, už protože jsem měla pocit že jejich šéfa znám, ale nemohla jsem si vzpomenout odkud. 

A já nenávidím nevědomost. 

,,Takže?" Už jsem začínala být netrpělivá. Všechny jsem si je projela pohledem a zastavila se na jednom z nejmladších z nich. 

Mohlo mu být okolo sedmnácti možná osmnácti a on mi právě probodával pohledem prsa, jako by to byla ta největší vzácnost. 

Protočila jsem nad tím znechuceně očima a svojí pozornost znova zaměřila na jejich šéfa. 

Usmál se. ,,Myslím, že bychom to mohli vyřešit i bez toho násilí, ne?" Rozhlédl se po ostatních a ti hned začali horlivě přikyvovat. 

Jako loutky. 

,,My ti nechceme ublížit." V mojí hlavě to vyznělo jako ozvěna, která se opakovala pořád dokola. Tohle mi totiž řekl ON, těsně předtím než mi ublížil jak fyzicky tak psychicky. 

,,To jste si měli rozmyslet dříve než jste mě sem přivezli. Dvakrát stejnou chybu neudělám," Zavrčela jsem ,,a navíc, kdo by věřil mafiánům?" Ušklíbla jsem se. Kdo s zdravím rozumem a s mou minulostí, by jim věřil?

,,Tak fajn, hele..." Povzdychl si a tvrdě se mi zadíval do očí. V tu chvíli jsem si uvědomila o koho přesně jde. 

,,Jsi tu, protože někdo koho my chceme dostat, ti je hodně blízký." Vysvětloval mi. ,,A ty nám posloužíš jako návnada." Usmál se.

 Asi byl na svůj plán hodně pyšný. 

,,Koho?" Zeptala jsem se a on se pousmál ještě víc. 

Měla jsem takové tušení, ale chtěla jsem to vědět jistě. 

,,Na mého bratra, který je mimochodem tvůj" Nedořekl to, protože jsem ho přerušila.

,,Můj děda." pak už jsem jen sledovala jejich šokované pohledy. ,,No, co? Našla jsem vaší fotku." ukázala jsem na jejich šéfa. ,,Ale děda mi řekl, že si mrtvý." pokrčila jsem rameny jakoby se nic nedělo. 

Byla pravda, že díky mé zvědavosti jsem u dědy objevila a zjistila hodně věcí, které bych bez toho s jistotou nevěděla. 

,,Jste Fred? Nebo něco takového, bylo to na F. Určitě." zeptala jsem se ho napolo a on se uchechtl.

,,Jsem Frank" Sama nad sebou jsem se usmála. Jasně, že to bylo na F. 

,,Tak řeknete mi, co chcete dělat s mým dědou?" Zeptala jsem se narovinu a zahýbala rukou ve které mám pistoli. 

,,Pomstít se." Řekl jeden z mužů, který stáli vedle Franka. Jeho oči do mě byly nenávistně zabodnuté a já se pod jeho pohledem musela ošít. 

,,Hm.. Za co?" Byla jsem zmatená. Co by měl můj děda s mafií?

,,Odešel od nás, kvůli lásce." Řekl stejný muž znechuceně a já se zamračila. 

,,Chcete mi říct že můj děda. Můj děda byl mafián" Nadzvedla jsem obočí. 

,,Jo, přesně tohle jsem tím myslel." Odpověděl a já už se neudržela a začala se nekontrolovatelně chechtat. 

..Jo, počkat" Snažila jsem se uklidnit, ale moc mi to nešlo. ,,Tak, tohle vám nesežeru." Řekla jsem udýchaně, ale furt jsem se pochechtávala.

,,Co nám nežereš?" Zeptal se zmateně a možná i trochu naštvaně Frank.

,,To že byl můj děda mafián." Trošku jsem zvážněla ,,Mafie je zvrácená a plná násilí. Nikdy jsem ho neviděla udělat nic co by ublížilo zvířeti, natož člověku." Byla jsem si jistá, že ne. 

Nesměl.

,,Ty máš o nás dost špatné mínění, co?" Zeptal se ten kluk co mi předtím koukal na prsa, ale teď věnoval plnou pozornost mým očím. 

,,A kdo ne?" Zeptala jsem se ho a on se zarazil. ,,Děláte jen samý špatnosti. Zabíjíte a prodáváte lidi na trhu bílého masa. Bůh ví, co ještě." Koukali jsme si navzájem do očí, až mi to přišlo trochu divné a já se musela odvrátit. 

,,Ne vše z toho, co jsi vyslovila děláme, ale můžu ti to dokázat" Řekl Frank a já se znova zamračila. 

,,Jak?" Zeptala jsem se. 

,, V mé pracovně mám fotky, dokumenty a všechno co by ti mohlo dokázat, že můj bratr není takový andílek jakého hraje." Věděla jsem, že to je risk, ale jak už jsem jistě zmínila. Moje zvědavost vždycky vyhraje.

,,Fajn" Ruku, kterou jsem měla pořád nataženou a která mě mimochodem bolela jak blázen, jsem dala dolů. Frank si viditelně oddechl ,,ale tu pistol si nechám." A zastrčila jsem si jí za kraťasy.   

,,Jak je libo." Řekl Frank a nabídl mi rámě. Protočila jsem nad tím oči a rukou ho pobídla aby šel první. 

Zamračil se, ale udělal to. 

-AdlkaCsaovsk