Vnučka

[10]✅

                                                                                              - Andrea Black -

Když jsem zjistila, že mi Frank přidělil osobní stráž byla jsem naštvaná, ale na něm jsem si to vybít nemohla. Představil se mi jako Adam a už od pohledu to byl sympatický chlapík.

Po jídle mě doprovodil do mého nového pokoje a zamkl mě tam. Byl to pokoj se třemi dveřmi. Jedny vedli na chodbu, druhé vedli jak jsem později zjistila do koupelny. Když jsem otevřela třetí ztuhla jsem na místě. Byla to asi o polovinu menší místnost než samotný pokoj. Celý byl v šedo-fialový barvě. Byl to šatník.

Na levé straně byli trička spolu v kalhoty, kraťasy a nějakými sukněmi. Na druhé straně byli boty, od bot na podpatků po tenisky. Nad nimi byli mikiny s bundami.

,,Páni" Vydechla jsem do teď zadržovaný vzduch a vešla dovnitř. Vonělo to tu novotou. Došla jsem k tričkům a všechny projela rukou. Byla to moje velikost. Vlastně všechno tady byla moje velikost. Zarazila jsem se.

To všechno koupili pro mě?

Zavrtěla jsem hlavou a vzala si nějaké oblečení na spaní.

V koupelně jsem si vlezla do sprchy a všechno ze sebe smyla. Ten stres, adrenalin a krev. Byla jsem zvyklá na krev. Na každém tréninku nějaká ta kapička ukápla, ale vždycky byla moje. Teď ne. Byla to krev těch lidí, kteří mě chtěli chytit a já jim to nechtěla dovolit. Tahle krev mi připomněla to co se stalo před osmi lety. Zase jsem před sebou viděla kaluži krve v níž leží Tess. Její mrtvé oči dívající se do prázdna.

Všechno se mi tu začínalo vracet. Ta bolest ze ztráty osoby. Ta fyzická bolest. Ten pocit těch špinavých rukou na mém těle. Vracelo se to. Všechno.

Sevřela jsem ruce v pěst a jednou z nich prudce praštila do dlaždiček. Ty pod ránou křupli a mojí rukou se ozvala prudká bolest, kterou jsem přivítala s otevřenou náručí. Po tvářích mi začali stékat slzy bezmoci, kterou jsem tak nenáviděla.

Bezmoc, strach, bolest. To všechno mi připomínalo je. Připomínalo mi to o co sem přišla a mohla jsem si za to sama.

Pod nátlakem jsem se pomalu sesunula na zem. Kapky sprchy po mě stékali a smývali další krev, která se mi hromadila na ruce. Z hrdla se mi vydral nelidský nářek a následně jsem uslyšela otevření dveří do pokoje.

,,Slečno, jste v pořádku?" Ozval se Adam a já se uchechtla. Už dlouho ne.

,,Jo, jenom jsem si nakopla palec" Zalhala jsem a slyšela jak se uchechtl. ,,Proč se smějete?" Zamračila jsem se a on si odkašlal.

,,Poznám, když mi někdo lže" Podotkl a já se zamračila ještě víc.

,,Vážně? Tak to určitě víte že nelžu." Ozval se další smích a následné kroky.

,,Dobrou noc, slečno" Počkala jsem na zvuk zavřených dveří a až pak se postavila a zavřela sprchu.

Ruka mi pořád krvácela i když ne tolik jako předtím. V otevíracím zrcadle jsem našla obvazy a tak jsem si jí vydezinfikovala a zavázala. Když jsem se koukla do zrcadla myslela jsem, že jsem někdo jiný.

Rudé oči od slz, tváře červené, lícní kosti vystouplé a na krku ještě pořád cucfleky.

Odvrátila jsem se od něj a oblékla si pyžamo. Bylo to delší šedé tričko s šedými kraťasy. Nic extra, ale stačilo to. Vlezla jsem si do dvoulůžkové postele a po několika dlouhých minutách usnula.

                                                                    - Nik Romano-

Probudilo mě bouchání na dveře. Po jídle jsem se rozhodl zůstat pro dnešek u bosse v domě. Je velký a každý tu má pokoj, kde se může někdy vyspat.

,,Vždyť už jdu" Zakřičel jsem na narušitele a vylezl z postele.

,,Co se děje?" Otevřel jsem dveře a zarazil jsem, když jsem uviděl Bosse.

,,Ta holka není ve svém pokoji a ani Adam neví, kde je" Řekl vážně a já zaklel. ,,Asi si nedá pokoj. Chci aby si jí pomohl hledat." Sice to znělo jako požadavek, ale já věděl že je to rozkaz.

,,Obléknu se jdu na to, šéfe." Spokojeně kývl a zavřel mi dveře.

,,Zatracená holka" Zavrčel jsem a obléknul se.

Když jsem vešel ven z pokoje boss tam na mě čekal i s Adamem.

,,Netuším, jak prošla nejspíš jsem na chvíli usnul." Vysvětloval Adam a boss na něj kývnul.

,,Musíme jí jen najít. Musí být ještě v baráku." Všichni jsme se rozešli a já přemýšlel kam by se mohla schovat.

Prohledali jsme snad celý barák, ale nikde nebyla. Už jsme byli zoufalí, když mě napadl jeden šílený, ale dost realistický nápad.

,,Šéfe, co když neutíká" Řekl jsem svou myšlenku nahlas a on i Adam se na mě nechápavě otočili. ,,Třeba jen nemohla spát a chtěla se nějak zabavit nebo uvolnit." Pokrčil jsem rameny a zamyslel jsem kam by mohla jít.

,,Ale kam by mohla jít?" Zeptal se boss. ,,V knihovně jsme byli a jiná místnost na..." Zasekl se a koukli jsme se na sebe.

,,Tělocvična" Řekli jsme oba najednou a rozešli se směrem tam.

A měli jsme pravdu, tělocvična byla otevřená a zevnitř se ozývali zvuky. Vešli jsme tedy dovnitř a poněkolikáté se zasekli, hned u dveří.

An měla nasazená sluchátka, kde jí nejspíš hrála nějaká hudba a jako o život bušila do boxovacího pytle. Na sobě měla černé tílko na tělo a krátké sportovní kraťasy. Vlasy měla svázané v culíku a po čele jí tekl pot. U někoho by to působilo nechutně, ale u ní ne. Ona vypadala úžasně u všeho.

Najednou vykopla nohou a kopla do pytle, který se pod náporem kopu rozhýbal. Předtím jsem si toho nevšil, ale po tvářích jí stékali slzy a jednu ruku měla obmotanou obvazem který byl celý prosáklí krví.

,,Co to?" Ozval se vedle mě zaražený boss a tím jsem se probral. ,,Co má s rukou?" Otočil se na Adama a ten se začervenal.

,,Když byla ještě v pokoji zaslechl jsem zapraskání a nářek. Vešel jsem tam, ale byla ve sprše. Když jsem se jí přes dveře zeptal, co se stalo řekla, že se kopla do nohy. Nechtěl jsem tam jen tak vrazit, když se sprchovala tak jsem to nechal být." Řekl Adam a schytal tak od bosse pohlavek.

,,Řekl jsem že jí máš hlídat." Zavrčel a pak si povzdychl. ,,Alespoň neutíká" Ukázala na ní, jak se snaží ten pytel rozmlátit a zavrtěl hlavou.

,,Jdeme odvolat lidi." Řekl boss a ukázal na Adama. ,,A ty jí hlídej pořádně" Pohrozil mu a on kývl na souhlas.

Nechtělo se mi odtamtud odcházet, ale musel jsem.

Ta holka byla ztělesnění bohyně a já byl odhodlaný tu bohyni dostat. 

- AdlkaCsaovsk