Vnučka

[21]✅

                                                                                         - Andrea Black -

Probudila jsem se okolo desáté ráno, což bylo na můj vkus až moc pozdě. Popravdě jsem nikdy nevstávala později než v devět. Pokud nešlo o probdělou noc, jako byla tato.  

S Nikem jsme šli spát asi okolo čtvrté ranní a tak jsem byla překvapená, že neleží vedle mě. I když bych možná neměla. Mrzelo mě to. Když zamnou včera přišel byla jsem mu vděčná a ještě víc, když mě dokázal rozptýlit. Koukali jsme se na filmy, pily, kouřili a taky jsme hráli hry. 

,,Dobré ráno." Pozdravila jsem Adama, který byl před mým pokojem a nejspíš mě pořád hlídal. Odpovědí mi bylo ospalé kývnutí. ,,Proč jsi tady? Myslím, že spánek by ti neuškodil." Podotkla jsem a vydala se směrem do kuchyně. Měla jsem příšerný hlad. 

,,Mám za úkol tě hlídat, ne spát." Podotkl a já protočila oči. ,,Ať se ti to líbí nebo ne." Doplnil se, když uviděl můj výraz. 

,,Nepotřebuju chůvu." Zavrčela jsem a zrychlila v kroku. Adam šel pořád vedle mě. 

,,To zcela určitě ne." Řekl a v jeho hlase nebylo ani památky po sarkasmu. ,,Ale příkaz je příkaz." Když dořekl poslední slovo už jsme byli u kuchyně a já zaslechla hlasy. 

,,Sakra." Zamumlala jsem a i když jsem ze všeho nejmíň chtěla někoho z nich vidět, vešla jsem. ,,Dobré ráno." Pozdravila jsem obecenstvo. Byl tam Nik, Ondra, jejich otec a strýc a také samozřejmě Frank. Vypadali překvapeně. Možná to bylo tím, že jsem se po včerejšku snažila vypadat co nejvíc normálně. Bohužel kruhy pod očima jsem zakrýt nedokázala. 

,,Dobré." Pozdravil Frank a zmateně se usmál. ,,Takže... Jak ti je?" Zeptal se opatrně, zatímco jsem se dívala do lednice. Nakonec jsem si vyndala jen jahodoví džus a otočila se k ostatním. 

,,Je mi dobře.." Usmála jsem se a nalila si džus do skleničky. 

,,Nechtěla by sis promluvit? O včerejšku?" Ptal se dál Frank. ,,Jak jsem řekla. Jsem v pořádku. Nemusíte si dělat starosti." Opřela jsem se o linku a konečně se napila. 

,,An, nemusíš před..." Frank chtěl něco říct, ale An ho přerušila. ,,Jsem. V. Naprostém. Pořádku." Odsekla jsem mu a třískla skleničkou o stůl. 

Ta se roztříštila na několik střepů a několik z nich se mi zaryli do ruky. Sykla jsem, ale nevnímala jsem hlasy okolo, ani bolest, která mi pulsovala v ruce. Vnímala jsem jen tu krev. Krev, která mi stékala po ruce a odkapávala na zem. Před očima se mi utvořil obrázek z předešlé noci a z nocí dlouho předtím. 

Krev na kterou jsem se právě dívala byla stejně rudá jako toho muže, který jí tak ublížil a stejná jako krev jejího otce nebo krev Tess. K čemu je všechna ta prolitá krev? Před očima se mi střídali záblesky té úmyslně prolité krve. Nemohla jsem myslet na nic jiného. Věděla jsem, že na mě někdo mluví, ale nevnímala jsem to. Dál jsem se dívala na mojí krev stékající dolů po ruce a odkapávající na bílou podlahu. 

,,An! Sakra, poslouchej mě!" Zatřásl semnou někdo a teprve tehdy jsem začala dávat pozor na to co se děje okolo mě. ,,Jsi snad v jiném světě? Potřebuješ ošetřit." Řekl Frank a vzal mojí poraněnou ruku do své. 

,,Ne, udělám to sama." Vytrhla jsem mu ruku a i když to bolelo, nedala jsem na sobě nic znát. ,,Udělám to." Zašeptala jsem a znova se podívala na krev. 

,,Tak na to zapomeň. Běž do obývánu a já tam přijdu s lékárničkou." Přikázal mi Frank a když uviděl že chci protestovat zpražil mě pohledem. ,,Tak fajn.." Zavrčela jsem a odešla do obýváku, kde jsem si sedla na gauč.

,,Musíš být více opatrná. Na rukou už máš dost jizev, co jsem si stačil všimnout." Došel ke mně po několika minutách Frank a klekl si přede mně, tak aby mi mohl ošetřit ruce. 

,,Ne jenom na rukou." Zašeptala jsem, ale i tak jsem měla pocit, že mě uslyšel. Přesto však nezvedl pohled a dál se věnoval mým zraněním. 

,,Adame, pusť televizi ať tu není takové ticho." Adam bez jakéhokoliv protestu popadl ovladač a zapnul ji. Byla zrovna reklama a tak si toho nikdo nevšímal. ,,Teď to zaštípá." Řekl předtím než mi rány začal dezinfikovat. Byla jsem na tento tip bolesti už zvyklá, takže jsem se jenom zamračila a radši začala vnímat televizi, kde se objevili zprávy. 

,,A máme tady hlavní téma, které vládne televizi už necelí měsíc." Usmála se moderátorka a předala slovo svému kolegovi. ,,Andrea Black, šestnáctiletá unesená dívka je pořád nezvěstná, ale donesli se k nám informace, že byla viděna v nejmenovaném klubu. Byla v převleku, ale i přesto ji někteří lidé rozpoznali a pořídili fotografii. Podle nich před někým utíkala a na obličeji byli značné stopy po breku a někteří tvrdí, že viděli krev. Nic ovšem nemáme ověřené a podle fotografií, které s k nám dostali není nic zřetelně vidět. Proto doufáme, že nám policie co nejdříve podá bližší informace. Zatím tady máme další rozhovory s blízkými oběti." Obrazovka se změnila a tam se ukázala moje parta. 

,,Nechceme s vámi mluvit." Řekl Marek, když se k nim přiblížil reportér a chtěl si s nimi promluvit. Už na první pohled bylo vidět, že nejsou v pořádku. Bledé tváře, rudé oči bez jisker, které jsem tam každý den vídala a žádný úsměv. ,,Neslyšeli jste? Běžte pryč! Co kdyby jste dělali něco jiného než nás jenom otravovali?!" Vykřikla Sára a v tu chvíli se obrazovka změnila, takže jsem mohla vidět mojí mamku, jak jde domů. 

Byla stejně bledá jako mí přátelé. Rudé oči a propadlé tváře. Nikdy jsem jí neviděla takhle hubenou. Vedle ní šla malá Sofí, které z očí tekli slzy. Nebyla tak bledá a ani hubená, ale bylo vidět, že jí něco trápí. Nikdy jsem jí takhle neviděla. 

,,Paní Black!" Zakřičel někdo a moje mamka zrychlila. ,,Prosím!" Zakřičel znova, ale to už obě vcházeli do baráku, kde bydlí děda. Nejspíš se k němu přestěhovali. Na obrazovce se znova objevil moderátor a začal mluvit o nějakých povodních v Číně. 

,,Tak už to je hotové." Vytrhl mě Frank z přemýšlení a dovázal mi obvaz na ruce. Rychle jsem si utřela slzu, která mi stekla po tváři a zvedla se z gauče. ,,An..." Chtěl začít Nik, ale já ho utnula zvednutím ruky. Do očí se mi začali tlačit další slzy.

,,Nech to." Řekla jsem mu plačtivě a urychleně odešla z místnosti. Nechtěla jsem, aby mě viděli znova brečet. Doběhla jsem tedy do pokoje a tam se zamkla. Zmučeně jsem si prohrábla vlasy a utřela si další slzy. ,,Bože..." Povzdechla jsem si a vydala se do koupelny. Cítila jse takovou neuvěřitelnou bolest, ale přitom jsem se cítila tak prázdná.

 Měla jsem tam ipad na kterém šli pouštět pouze písničky, který mi tu nechali a tak jsem si pustila první písničku na kterou jsem narazila. Byla to Nirvana. Dala jsem to co nejvíce nahlas a potom odešla z koupelny do ložnice. Ruce se mi klepali a z očí mi ještě pořád tekli samovolně slzy. Nemohla jsem z hlavy dostat ty zmučené obličeje mé rodiny. Proto jsem otevřela šuplík, kam jsem si předešlou noc dala poslední brko, tak aby to Nik neviděl a i s ním si lehla na postel. 

Samozřejmě jsem nezapomněla na zapalovač a tak jsem si mohla v klidu zapálit. 

První vdechnutí - Moje svaly se uvolnili.

Druhé vdechnutí - Obličeje mé zhroucené rodiny zmizeli. 

Třetí vdechnutí -  Moje víčka ztěžkla. 

Po čtvrtém vdechnutím už jsem nevnímala nic. Jen jsem s otupělým výrazem čuměla do stropu a dál potahovala. Byla jsem uvolněná a nic mě netížilo. 

Tak, jak jsem si přála. 

-AdlkaCsaovsk