Vnučka

[15]✅

- Nik Romano -

Vážně mi nejde do hlavy, jak ta holka může mít tolik energie. Když jsme přišli do tělocvičny, bylo okolo půl jedné ráno a byli jsme tam do dvou. Hodinu a půl kopala do pytle, dělala cviky na břicho a nohy nebo na ruce. Vypadalo to jako by tam chtěla ještě zůstat, ale nakonec se nad námi slitovala a šla spát.

Dohodli jsme se s Adamem, že se budeme střídat. Jednu noc u ní budu já a druhou on. Bylo to tak nejlepší. Nikdo by nebyl rád, kdyby jsme pak uprostřed dne usnuli.

Ráno se An vzbudila okolo jedenácti, takže jsme dorazili rovnou na oběd. Naty byla naštvaná, že jsme nesnídali, ale nakonec jsme jí umluvili o tom, že jsme byli dlouho do noci vzhůru a chtěli jsme si přispat.

,,Co chceš dneska dělat?" zeptal jsem se An. Právě jsme seděli v obýváku a koukali na nějakou sračku o upírech. Upíří deníky, myslím.

,,Nevím, dneska bych měla mít trénink na motorce. Je pátek." zamyslela se a já si odfrkl.

,,Děláš ty něco jiného než trénuješ?" zahleděl jsem se na ní a musel se usmát nad tím, jak zamyšleně vypadala.

,,Jo, je toho celkem dost." zasmála se nad tím. ,,Každý den mám naplánovaný den dopředu. Pátky mám tréninky na motorce, kam chodím se Sárou a dědou. V den, kdy jste mě unesli jsem oslavovala nový rekord. Pak mám čas určený výhradně pro mojí mladší sestru a mamku. Se Sofí často chodíme do parku nebo na staré, tenisové kurty. Povídáme si, hrajeme hry, blbneme nebo jsem jí minule učila na skateboardu. Měla odřený celé nohy." zasmála se. ,,Taky chodím alespoň čtyřikrát týdně ven s mojí partou, ale to většinou až když se setmí." její úsměv pomalu odpadal a já začínal litovat toho, že jsem se ptal.

,,An, nechceš mi pomoct s jídlem? Budu dělat Lasagne a buchtu." zavolala z kuchyně Naty a já jí byl v tuto dobu vděčný. ,,Už jdu." zavolala nazpět An a s úsměvem se zvedla z gauče.

,,Tak asi máme vyřešený program." řekl jsem si a společně s Adamem se vydal za An a Naty, do kuchyně.

...........................................................................................................................

- Andrea Black -

Byla jsem Naty vděčná za rozptýlení, ale v hlavě mi pořád lítali myšlenky. Přemýšlela jsem o tom, co dělají ostatní. Mamka, Sofí, děda nebo moje parta. Před očima jsem viděla jejich smutné obličeje, které jsem viděla v televizi a dělalo se mi špatně.

Nechtěla jsem ať jsou smutný, ať brečí nebo truchlí. Bylo mi to líto. Věděla jsme, jaké to je. Být smutná, truchlit pro někoho koho máte rádi a on je teď pryč. Ať už napořád nebo jen na nějaký čas.

,,Zlatíčko, to už asi bude." objevila se u mě Naty a vzala si ode mě misku, ve které jsme míchala šlehačku. Konečně jsem začala vnímat i věci okolo a usmála jsem se na ní.

,,Promiň, zamyslela jsem se." omluvila jsem se a ona nad tím mávla rukou. Zato Nik ne. Ten chlap mi lezl na nervy už od doby, co jsme vylezla z postele a to jsou teprve tři hodiny.

,,O čem jsi přemýšlela?" sedl si vedle mě na stůl a já se od něj automaticky odsunula.

,,Jestli jsi vědecký experiment nebo člověk může být vážně takhle blbý." usmála jsem se a seskočila ze stolu. Od dveří se ozvalo zasmání a Nik zavrčel.

,,Bože, já tě žeru holka" furt se smál Ondra a Nik se mračil. ,,Hele, musíš mi říct, kam na to chodíš." došel ke mně a vzal mě okolo ramen.

,,Říká se tomu mozek." setřásla jsem jeho ruce a tentokrát to byl Nik, kdo se smál. Adam jen stál u dveří a s menším úsměvem nás sledoval.

,,Máme schůzi, pohni sebou." řekl Ondra směrem k Nikovi, ale už se nesmál. Nik seskočil ze stolu a spolu s Ondrou odešel z místnosti.

,,Nebuď na ně tak zlá. Oni jsou hodní kluci..." řekla a já se na ní podívala s pozvednutým obočím. ,,i když to tak někdy nevypadá." dodala, když si všimla mého pohledu. Protočila jsme oči a znova si sedla na stůl.

,,Vždyť já si s nimi jen tak hraji. Když tu není Petr, nemám si s kým hrát." řekla jsem a tentokrát to byla on, kdo se koukl s pozvednutým obočím. ,,To je jeden kluk ze školy. Říkají mu školní badboy. Je to děvkař. Kapitán fotbalového týmu. Chodí s Kapitánkou roztleskávaček, ale půlka holek, které znám s ním spali. Od té doby, co jsem ho na jedné párty odmítla, se o mě snaží. A přitom se mezitím vyspal snad s deseti holkami. On a jeho kumpáni na škole, patří mezi takovou tu elitu. Vždycky dostal, to na co si ukázal, ale tentokrát ne." zasmála jsem se , když jsem si vzpomněla na ten pohled, když zjistil, že se sním nevyspím. ,,Někdy, když mám náladu i s ním jen ta hraju." pokrčila jsem rameny a zamračila se, když jsem si všimla káravého pohledu od Naty. ,,No co? On to dělat může a já ne? Tohle už je za mnou. Když jsme byla v prváku, starší kluci si dovolovali na holky, jak chtěli. Protože jsou slabší." zamračila jsem se ještě víc. ,,To byl jejich argument pokaždé, když se jich někdo zeptal, proč to dělají. Protože se nemůžou bránit." zavrčela jsem. ,,Ale pak si chtěli dovolit na Sáru, jsem vybouchla. Byla tak malá a bezbranná. Byli to čtvrťáci, ale když jsem přišla já utekli jako zbabělé krysy. Od té doby si na nás nikdo nedovolí." zasmála jsem se. ,,A to jsem se ani jednoho nedotkla. Stačilo pár slov." zasmála jsem se a Naty nade mnou zavrtila hlavou. Ale já moc dobře viděla ten úsměv.

,,Tak to byli frajeři, teda." zasmál se mi za zády Adam a já se na něj koukla.

,,Páni, ty mluvíš? Už jsem myslela, že jsi semnou přestal mluvit, kvůli tomu včerejšku." zasmála jsem se o on taky.

,,Co bylo včera?" zeptala se Naty a já se zarazila. Koukla jsem se na ní, ale ona se věnovala jen jídlu.

,,No, tak trochu jsem se pokusila utéct." řekla jsem pomalu a ona se na mě konečně otočila.

,,Bože, jsi stejná jako tvůj děda." zavrtěla hlavou a já pokývala hlavou. Měla totiž pravdu. Byli jsme si podobní.

Až moc.

- AdlkaCsaovsk