Vnučka

[26]✅

- Nik Romano -

Stál jsem před Andreinou školou a sledoval, jak si s úsměvem povídá s nějakou holkou a dvěma kluky. Nežárlil jsem, vůbec, ale stejně mě štvalo, že se semnou takhle nesmála a s nimi ano.

Byl to týden od doby, co jsme jí od nás odvezli do parku a předali tak jejímu dědovi a mně neskutečně chyběla. Chyběl mi její humor, urážky, její hlas, a dokonce i její neovladatelné nálady měnící se každou hodinu. Chyběla mi celá.

Byl jsem si zcela jistý, že kdyby mě v této chvíli viděla Rachel, dostala by s velkou pravděpodobností záchvat smíchu a když by se dosmála vynadala by mi za to, že jí šmíruji jako nějaký úchyl. Ale já si nemohl pomoct, byla jako droga a já byl závislí. Což je celkem ironie, protože jsem drogy jako takový nikdy moc nemusel.

Asi jsem se zamyslel, protože když jsem se znova zaměřil na An, ona stále seděla na místě, ale její pohled se upíral směrem ke mně. V jejích očích byla zmatenost a možná úleva? Nevěděl jsem, ale v té chvíli to bylo jedno, protože já se zachoval jako zbabělec, nasedl na motorku a odjel pryč.

,,Sakra." Zamumlal jsem, když mi došlo, co přesně jsem udělal, ale jel dál. Po chvíli jsem si však všiml auta, který jelo už od školy za mnou a zamračil se. Vím, kdo to byl. Andrei děda. ,,Ale notak."

Zrychlil jsem tedy a s motorkou začal různě projíždět městem. Po chvíli ježdění jsem ho konečně ztratil a mohl se tak vydat směrem k bossovu domu v lese. Trvalo to okolo půl hodiny, než jsem tam dojel a došel do kuchyně, kde všichni byli.

,,Oh, Niku, konečně." Usmál se na mě strejda a pokynul mi ať se k nim posadím. Naty byla u sporáku a něco vařila. ,,Právě probíráme, co uděláme s tím Andrei dědou." Podotkl a já chápavě přikývl.

,,Co ho prostě přivést?" Zeptal se Ondra a já přikývl. ,,Bylo by to jednoduší. Uděláme to stejně jako s Andreou." Nabídl, ale boss zavrtěl hlavou na nesouhlas.

,,Nechci ho přivést sem. Chci, aby přišel sám." Řekl boss jako u tolikrát a v tu chvíli se ozvala Naty, která přestala vařit a dívala se z okna ven.

,,Myslím, že se ti tvoje přání vyplnilo, Franku." Podotkla a všechny nás tak zarazila. ,,Tvůj bratr je právě teď totiž před barákem." Doplnila se a boss se šel ihned podívat k ní, přičemž se málem přerazil.

,,Máš pravdu, Naty." Usmál se a otočil se zpět na nás. ,,Kdo chce poznat mého slavného bratra? Vezměte si zbraň." Přikázal a my tak udělali. V kuchyni bylo alespoň pět schovaných zbraní jako v každé místnosti v domě.

,,Jak se sem dostal?" Zeptal se Ondra a já se zamračil. Přece jsem ho ztratil, ne? To teď, ale už bylo jedno, a navíc boss nevypadal jako by mu to vadilo.

,,To je jedno. Je tady." Podotkl a vydal se k hlavním dveřím a my ihned za ním. ,,Vítám tě, bratříčku." Vyslovil ihned boss, jak jsme vyšli ven a roztáhl ruce do stran.

,,Franku." Vydechl Ondra a vypadal víc než vážně. ,,Koukám, že jsi se vůbec nezměnil." Podotkl a boss se zasmál.

,,Zato ty jsi se změnil dost, že? Vdal ses, měl jsi syna a teď se staráš o jeho ženu a dcery, potom, co zemřel."

,,Jo a právě kvůli nim jsem tady. Tahle záležitost je mezi námi. Netřeba do toho zatahovat někoho z nich." Podotkl a rozhlédl se po nás. Následně se zamračil s pohledem upřeným na mně. ,,A taky bych byl rád, kdyby se ti tví poskoci či kdo to je, nechali mou vnučku na pokoji. Hlavně on." Ukázal na mě a já se musel ušklíbnout.

,,Takže ty si byl dneska u ní?" Zeptal se mě strýc a já přikývl.

,,Určitě mu nebudu bránit v tom trávit čas s jeho přítelkyní." Řekl boss a já se musel vážně usmát. Přítelkyně. Zní to vážně pěkně.

,,Když ne ty, já ano." Řekl zase Ondra a já k tomu chtěl něco říct, když se okolím roznesl zvuk motorky a než jsme se nadáli k domu přijela černá motorka a dívkou.

,,An." Zamumlal Ondra, ale já ho moc dobře slyšel. To je An? Říkala, že jezdí na motorce, ale nevěděl jsem, že až takhle.

,,Zatraceně. S vámi vážně není dobré žít." Řekla, když si sundala helmu a upravila si rozcuchané vlasy. ,,Mohli byste mě alespoň přestat sledovat ve škole." Zavrčela všechny nás projela pohledem.

,,An, co tu děláš?" Zeptal se jí její děda a ona pokrčila rameny. ,,An." Zavrčel.

,,Nejspíš dohlížím na to, abyste se navzájem nezabili." Odpověděla mu na to a já se musel uchechtnout. Vážně mi chyběla.

,,Nemyslíte, že bychom to měli jít probrat dovnitř?" Ozval se po chvíli trapného ticha boss, ale Andrei děda se na to moc netvářil. ,,Notak, nemusíš se bát." Řekl ironicky a odešel dovnitř.

,,An?" Oslovil jsem ji a natáhl k ní ruku. Ona se usmála a rozešla se ke mně, následně mě vzala za ruku a otočila se k jejímu dědovi.

,,Jdeš?" Zeptala se ho a on si zmučeně povzdychnul, než se rozešel za námi.

,,Chyběl jsi mi." Zamumlala vedle mě An a mě kdovíproč zahřálo na hrudníku.

,,Ty mě taky." Zmáčkl jsem její ruku a usmál se na ní.

Rachel přece jenom měla pravdu. Tohle je vážně jako nějaký zatracený, romantický film.

- AdlkaCsaovsk