Vnučka

[16]✅

- Andrea Black -

Byla jsem ve svém pokoji, zatímco Adam byl na chodbě. Popravdě mi jich bylo líto. Taky by se mi nechtělo, hlídat otravnou, malou holku, které se furt snaží utíkat a tím vám znepříjemňuje práci.

Po tom, co Nik odešel s Ondrou na schůzku se už nevrátil. S Naty jsme dodělali jídlo a pak jsem se asi do desíti koukala na seriály a filmy. Děda by mě za to nepochválil, ale co jsem měla dělat?

Už je okolo půl jedenácté a mě se zaboha nedaří usnout. Svaly mám rozbolavělé ze včerejšího tréninku, takže jsem nemohla jít cvičit a televize jsem už měla pro dnešek dost.

Vstala jsem z postele a z šatníku si vzala velkou černou mikinu. Už před nějakou dobou mi došlo, že v tom šatníku je koupené všechno pro mě a je tam jenom to co bych nosila.

Mikina mi byla do půli stehen a tak nešli vidět moje kraťasy na spaní. Rozčesala jsem si vlasy a pak si udělala vysoký copánek.

Vyšla jsem ze dveří a podívala se na Adama, který byl už chudák v polo-spánku. Dneska mě nezamykal, vlastně ani nevím proč.

,,Adame?" Zavrtěla jsem mu ramenem a on byl hned na nohou.

,,Ano pane?" Začal se rozhlížet okolo sebe a zarazil se, když uviděl mě. ,,No, já určitě nejsem pán. Nebo tak vypadám?" Zasmála jsem se a on zrudnul. Roztomilí.

,,Ne, nevypadáš." Zavrtěl hlavou. ,,Co tu děláš?" Zeptal se hned a opřel se o zeď.

,,Nemůžu spát. Půjdeme se projít, prosím?" Udělala jsem psí oči a on se zasmál. ,,Mám ráda procházky v noci." Řekla jsem a on kývl na souhlas.

Šťastně jsem poskočila a spolu s mým ocáskem se vydala chodbou pryč. Procházeli jsme chodbami a pomalu došli ke vchodovým dveřím.

Adam mi otevřel a já s úsměvem vyšla ven. Už byla tma a to jsem milovala. Dřív mi ta temnota dávala pocit, že nejsem na světě jediná, která tu temnotu a prázdno cítí v sobě. Že v tom nejsem sama. Sedávala jsem na balkoně a koukala se do prázdna. Do uší mi vyřvávali skupiny jako Nine Inch Nails nebo Black Veil Brides.

,,Jdeme?" Ozval se vedle mě Adam a já nadskočila. Zasmál se a rozešel se směrem ven. ,,Moc často utíkáš do svého světa, An." Řekl a já se s úsměvem vydala za ním.

............................................................................................

- Nik Romano -

,,Takže smlouva se podepíše na středečním setkání v baru." Řekl boss.

Po půl roce domlouvání a smlouvání budeme konečně podepisovat smlouvu s mafií z Itálie. Její boss je jeden z největších a neuzavírá smlouvy, jen tak s někým.

,,Tak a to je vše." Usadil se boss do svého křesla a koukl se na mě. ,,Jak to dneska šlo s Andreou?" Zeptal se.

,,Vcelku dobře. Zabavila jí Naty v kuchyni, takže nedělala problémy." Řekl jsem a boss se spokojeně usmál.

,,Ale je tu jeden problém. Při tom podepisování smlouvy, musíme být všichni. Ty i Adam a není tu jiný muž, který by jí dokázal uhlídat. Bude muset jít s námi." Řekl a já se zarazil. A nebyl jsem jediný.

,,Ale, co když jí někdo pozná?" Zeptal se Ondra a já pokýval hlavou.

,,Bude mít paruku a make-up. Půjdeme zadním vchodem a okolo sebe bude mít několik našich chlapů. Nikdo jí nepozná."

.............................................................................................................

- Andrea Black -

,,Tohle si na sebe nevezmu." Ukázala jsem na mini-šaty, které mi ukazoval Frank. Byli to černé útlé šaty, které končili sotva pod zadkem a vyseli jen na dvou úzkých ramínkách.

,,Vezmeš." Řekl nekompromisně.

,,Nevezmu."

,,Vezmeš."

,,Nevezmu."

,,Sakra, holka tvrdohlavá." Zamumlal a já se vítězně usmála. ,,Vybereš si něco, ale já ti to budu muset schválit. A budou to šaty." Řekl a vyšel z šatny.

,,Fajn." Povzdychla jsem si a začala se probírat šaty, které vyseli v jedné ze skříní.

,,Tyhle ne, ne, vůbec. Sakra, copak tu nemají nic v čem bych nevypadala jako děvka?" Zavrčela jsem a pak se zarazila, když jsem narazila na šaty, přesně pro mě.

Byli to tmavě červené šaty, kterým sukně začínala těsně nad boky. Měly menší výstřih a tlustější ramínka. Sukně končila někde pod koleny.

Vzala jsem si je na sebe a k tomu jsem si nazula černé boty na podpatku. Chvíli jsme musela bojovat se zapínáním, ale nakonec se mi to povedlo a já se na sebe spokojeně podívala, do zrcadla.

S úsměvem jsem vyšla z šatny, abych se mohla ukázat Frankovi a on to mohl schválit. V pokoji, ale nebyl jen on, ale mý dva bodyguarti.

Odkašlala jsem si a oni si mě konečně všimli.

,,To je..." Začal Frank. ,,To by mohlo jít." Zakýval hlavou a podal mi nějaký batoh. ,,Tohle si vezmeš na sebe, aby tě nikdo nepoznal." Řekl a já se zamračila. V batohu byla blond paruka.

,,Není to moc?" Zeptala jsem se už trošku naštvaně a on zavrtěl hlavou. ,,Proč tam vůbec musím? Neměla bych být vězeň? Být celé dny v jedné místnosti a tak? A ty mě bereš do klubu." Rozhodila jsem rukama.

,,Je to pro náš podnik důležité, ale pokud se jen pokusíš utéct nebo na někoho promluvit, nebudu tak hodný." Řekl a následně odešel z místnosti.

,,Za půl hodiny buď dole." Řekl Nik a odešel za Frankem.

.................................................................................................

,,Nesundávej si paruku, nedívej se lidem do očí a na nikoho nemluv, jasné? Jen jediný náznak toho, že bys chtěla zmizet a mojí lidé tě odvezou zpátky, odkud už neodejdeš." Řekl Frank, zatímco jsme parkovali u klubu, kde se měli sejít. ,,Jdeme zadním vchodem. Máme zamluvenou půlku klubu, nikdo tam na nás neuvidí, ale dávej pozor." Dořekl a po zaparkování mi pomohl vystoupit z auta.

Vystoupili jsme na u klubu jménem Angels. Podle fronty, která se táhla alespoň půl kilometru, to nebyl žádný pajzl.

Nik s Adamem mě vzali za paže a tak jsme se společně vydali směrem k zadnímu vchodu, kde na nás čekalo několik dalších mužů.

,,Už tam jsou, šéfe." Řekl jeden z nic směrem k Frankovi a já se zamračila.

,,Kdo tam je?" Zeptala jsem se Nika a ten se ušklíbl. ,,Někdo s kým si není radno zahrávat. Takže se snaž chovat... jako dívka?" Řekl spíš jako otázku a tentokrát jsem se ušklíbla já.

,,Chovám se jako holka, i holky se můžou umět bránit." Zavrčela jsem na něj a Nik se zasmál. ,,Neříkám že ne, ale snaž se chovat s úctou. Oni nejsou tak hodní jako my." Řekl vážně.

,,Tak jdeme." Řekl Frank a my vešli do klubu. Šli jsme dlouhou chodbou dokud jsme nedošli k velkým, černým dveřím, za kterými hrála jiná hudba než v celém klubu.

Když jsme konečně vešli dovnitř, ztuhla jsem. Velká místnost byla plná mužů, až na pár výjimek, které se točili okolo tyčí. Místnost byla osvícena fialovou barvou a na stropě vysel veliký lustr.

,,Drž se u nás a nic se ti nestane." Zašeptal mi do ucha Frank a nabídl mi rámě. Moji ocásky mě pustili a já se zavěsila za Franka. ,,Tak a jdeme."

- Omlouvám se, že jsem dlouho nic nevydala, ale měla jsem menší zásek. Tady máte teda další kapitolu a do pár dní by měla vyjít další :).

- AdlkaCsaovsk