Vnučka

[9]✅

Když jsem dorazil k baráku bosse, už byla tma, okolo baráku chodili hlídky se psy a vevnitř bylo všude rozsvíceno.

Vešel jsem dovnitř a tam na mě čekal jeden z bodyguardů. ,,Čekají na vás v pracovně, pane" Řekl mi a já na něj kývnul že rozumím.

Rychle jsem se vydal do pracovny bosse a doufal, že nebudou moc naštvaný.

,,Tak tady jsi" Řekl boss, když jsem zaklepal na dveře a po vyzvání vešel dovnitř.

,,Omlouvám se" Omluvil jsem se a on nad tím jen mávl rukou. Zato můj strýc mě propaloval pohledem.

,,Takže jak jsme čekali, už zahájili pátrání, takže musíme být opatrný. Ale s čím jsme nepočítali je, že na pátrání té holky nasadili speciální tým a nejlepší detektivy." Povzdechl si boss a zapnul velkou televizi na zdi. Tam se hned objevili zprávy a s tím i její fotka.

,,Na nalezení dívky policisté nasadili nejlepší policisty a detektivy v zemi. Podle našich zdrojů to není poprvé, co tato dívka zmizela a tak se profesionálové obávají že by mohlo jít o stejného člověka, protože pachatele od roku 2012, kdy se únos uskutečnil nebyl chycen." Reportérka stála u školy kam Andrea chodí a okolo ní se pohybovali ostatní studenti. ,,Podle výpovědi studentů, kteří byli s ní když byla unesena, šli pachatelé výhradně po slečně Black a o ně se nezajímali." Na obrazovce se objevila skupina třech studentů, kteří tam byli když jsme jí brali.

Blondýna měla na tvářích slzy a opírala se o jednoho z kluků, který jí hladil po vlasech. Druhý kluk seděl na lavičce a koukal se do prázdna.

,,Pro všechny tady to je velká rána." Začal mluvit, nejspíše ředitel školy. ,,An je jedna z nejlepších studentek a všichni vyučující i většina dětí jí tu má rádo." Co tam bylo dál jsem neslyšel, protože boss vypl zvuk a otočil se na nás.

,,Dobrá zpráva je, že podezírají úplně někoho jiného a ta špatná, že tu holku budou hledat snad všichni a můj bratr taky" Usmál se ,,Což je teda ale dobrá zpráva." Tlesknul a pak se spokojeně posadil na svoje křeslo. ,,Potřebuji tu holku udržet v domě. Je víc mrštnější, než jsme očekávali." Povzdechl si a zamyslel se.

,,Adame" ukázal na bodyguarda u dveří, kterého jsem si do teď nevšiml. ,,Budeš její, něco jako osobní strážce." Nařídil mu a on pokýval ne moc šťastně hlavou. ,,Budeš u ní furt, budeš jí hlídat aby neutekla, ale taky aby se jí kdyby něco nic nestalo." To mě zarazilo, ale on pokračoval. ,,Dostaneš přidáno." Řekl, když viděl jeho výraz. ,,A teď jí najdi a plň, co jsem ti řekl." Tak jak boss řekl udělal. Odešel z místnosti a v místnosti se rozlehlo ticho.

,,Proč jí má chránit?" zeptal se strýc a boss nadzvedl obočí.

,,Máme jí jenom půjčenou, kdyby se můj bratr dozvěděl, že se jí tu něco stalo nebo, že jsme jí něco udělali my, našel by způsob jak nás zničit nebo všechny postřílet." Zapálil si doutník a vstal. ,,A že on by našel způsob jak to udělat. Vždyť ho znáš" Zasmál se a koukl se na něj. ,,A dost s těma blbými otázkami. Můžete jít." Propustil nás a já s radostí vykročil z místnosti.

Strýc s otcem ještě zůstali v pracovně a já s Ondrou jsme šli směrem k východu.

,,Cítíš to?" Zeptal se najednou Ondra a vytrhl mě tím z přemýšlení. Až potom jsem začal vnímat tu vůni, která se nesla chodbou. ,,Naty asi vaří, bože já mám hlad. Pojď se tam kouknout." Naty byla bossovou ,,služkou" ona tu dělala všechno. Vařila, uklízela a i přes svůj věk udělala všechno, co bylo v domě potřeba. Byla to starší, hodná paní, kterou jsem měl vždycky rád.

Rozešel jsem se za Ondrou, který už měl náskok a došel ho. Došli jsme k dveřím kuchyně a tam se oba zarazili. Nevím jestli mě víc překvapilo to, že tam Naty nebyla sama nebo to že se smála. Ne Naty, ale Andrea. Byla tam a něco míchala v míse, zatímco něco povídala usmívající se Naty u sporáku. Adam tam byl taky. Seděl u stolu a obě s úsměvem pozoroval. Začal jsem poslouchat jejich rozhovor.

,,Ale vážně. Prostě se opil tolik, že když jsme šli v noci okolo nějakého bezdomovce začal ho objímat a říkat. ,,Brumbále, ty žiješ!"" všichni se zasmáli a An pak vyjekla, že jí skoro spadla lžíce, kterou míhala. ,, A Sára, chudák holka ta to měla těžký" Zamračila se ,,No, to není to co jsem chtěla říct. Když jsme byli jednou ve škole naštvali jsme učitelku a ona si nás zavolala po hodině do kabinetu. Nevím jestli to měl být náš trest, ale když jsme tam přišli načapali jsme jí s ředitelem, který má mimochodem rodinu. Od té doby jsou na nás tak hodný, že kdyby jsme chtěli jedničku na vysvědčení, dali by nám jí." Pokrčila rameny a Naty se zasmála.

,,To musí být fajn a podle toho vyprávění je i ta tvoje parta úžasná" Ukázala na ní prstem a řekla ,,Vážně jste pro sebe jako stvoření." zasmála se.

,,No, každý jsme si něčím prošli a to nás spojuje." Pokrčila rameny a Naty se na ní nechápavě otočila. ,,Jak to myslíš?"

,,No Adam je gay a jeho rodiče jsou věřící. Doma to měl zatraceně těžký, jeho rodiče se ho vzdali a tak šel bydlet k tetě. Ale stejně ho jeho rodiče furt prudili. Na chvíli ho dali do nějakého nápravného zařízení, kde to podle všeho nebylo moc příjemné a tak utekl a s tetou se přestěhovali do našeho města. Marek. Ten byl v děcáku, jeho rodiče umřeli při autonehodě, když mu bylo osm. Od té doby až do třinácti byl tam. Děti hodně šikanovali, ale pak si ho adoptovali takový dobrý lidé. Nemohl si u nich zvyknout a tak jsme mu s tím pomohli." povzdychla si. ,,Sářina matka umřela na předávkování a hned potom její otec začal vinit jí a začal jí mlátit. Stal se z něj alkoholik a násilný člověk. Jendou jsem Sáru po škole našla na záchodkách. Brečela a tak se jí smyl make-up. Měla jednoho velkého monokla pod levým okem a když jsem se jí koukla na nohy, ruce nebo břicho, měla je celé od modřin. Nahlásila jsem to na policii a Sáru si vzala do péče její babička. Její otec šel sedět za domácí násilí a taky se zjistilo, že to on mohl za smrt její matky." To jak to vyprávěla se slzami v očích. 

,,To je mi líto, zlatíčko." obejmula jí Naty a pak se ozval Adam. ,,A co ty?" Zeptal se a já musel uznat, že je to dobrá otázka.

,,No." uchechtla se smutně. ,,Když mi bylo osm viděla jsem umřít mojí nejlepší kamarádku. Prostřelili jí hlavu kulkou." Naty zalapala po dechu. ,,A pár dní po tom ten samý člověk zastřelil mého tátu. A nejhorší na tom je, že oba umřeli, protože mě bránili. Každý ráno od té doby jim chodím na hrob a dávám jim tam čerstvou květinu jako omluvu." po tvářích jí stékalo pár slz, ale hned je setřela.

,,Zlato, tohle by nemělo potkat nikoho. Je mi to hrozně líto." obejmula jí Naty znova.

,,Chytli ho?" ozval jsem se a v mém hlase byl znít vztek. Všichni se na mě překvapeně otočili.

,,Ne, nechytli. Ale jednou je pomstím. Proč si myslíš, že se umím tak dobře prát a umím zacházet se zbraněmi?" pokrčila rameny a dělala jako by se teď nic nestalo.

,,Ta šlehačka už je" Podala mísu Naty a ta si jí s lehkým úsměvem vzala.

,,Kdo chce jídlo?" Koukla se po nás a oba jsem zvedli ruku.

,,Já, prosím" Udělala An na Naty psí oči a ona se zasmála.

,,Tak sednout" Ukázala na stůl a my jí všichni dobrovolně poslechli.

An si sedla vedle Adama a já si s Ondrou sedl naproti nim.

,,Dobrou chuť" Popřála nám Naty a položila jídlo na stůl.

,,Dobrou chuť" řekli jsme všichni najednou a začali jíst.

,,Mňam" vzdychla An a moje tělo chtíc nechtíc ztuhlo. Ondra vedle mě si toho nejspíš dost dobře všil a zasmál se.

,,Drž hubu" Zavrčel jsem na něj a po zbytek jídla sledoval jen svůj talíř.

- Popravdě se mi tato kapitola moc nelíbí, ale něco je lepší než nic, že? Doufám, že vám se ale alespoň trošinku líbí. :) 

- AdlkaCsaovsk.