Vnučka

[3]✅

Jdeme prázdnou ulicí směrem k starému vlakovému depu.

Když jsem odešla z kuchyně našla jsem Marka a Sáru, třecí se o sebe na improvizovaném parketě.

Byla sranda sledovat jejich rozpaky, když jsem je od sebe odtrhla.

U vchodu jsme potkali posledního člena naší party, Adama a už i s ním jsme se vydali pryč. Všichni už v sobě měli nějaké to promile, takže jsme museli jít pěšky.

Kluci z kufru auta vzali tašku se spreji a já se Sárou jsme vzali dvě láhve víla a dvě vodky.

Celou cestu jsme se něčemu chechtali jako idioti až na nás jednou vyskočil jeden starší pán, že je půlnoc a že chce spát. A taky nám řekl, že jsme nevychovaní spratci.

A pak nás začal honit.

Po celou dobu běhu jsme se smáli ještě víc, ale ten chlap to pak vzdal.

I přes každodenní tréninky jsme byli všichni zadýchaní a tak jsme se museli na chviličku posadit.

Všichni nám vždycky říkali, že my čtyři jsme se hledali až jsme se našli.

Všichni máme strašně divný smysl pro humor a děláme problémy jako kráva.

Všichni taky sportujeme bojový sporty i když já a kluci ne závodně. Sára ano.

Pomalu jsem se tedy blížili k depu, v téhle části města už nikdo nebydlí a tak můžeme dělat jakýkoli zvuk.

Jedna flaška vína zmizela už po cestě a jedna polovina vodky taky.

Zítra budeme mít všichni pěknou kocovinu.

,,Tak a teď to přelézt" Povzdychl si Adam s pohledem upřený na dvoumetrový plot.

Adam vyskočil na plot a Marek hned za ním, pomalu ho přelezli.

Musela jsem se smát a Sára se mnou. To jsou vážně tak hloupý?

,,Tak pojďte, chci vidět jak to přelezete vy, když se tak smějete" Řekl Marek a křížil paže na prsou.

Koukla jsem se na Sáru a pokrčila rameny.

Obě jsme se vydali dva metry napravo a tak prošli dírou udělanou při minulé návštěvě.

,,Tak na to jsem totálně zapomněl! Proč jste nic neřekli?!" začal vyšilovat Adam.

,,Když. Mi. Chtěli. Vidět. Jak. To. Přelezete" Řekla jsem mezi smíchem a snažila se při tom neudusit. Sára vedle mě měla stejný problém.

Kluci se na nás dívali jako na debily, ale pak se na sebe podívali a usmáli se.

Než nám došlo co chtějí udělat byli jsme už ve vzduchu s hlavou dolů.

,,Hned mě pusť, ty přerostla opice!" Křičela jsem, ale Adam se jenom smál a plácl mě přes zadek.

Vyjekla jsem a začala se smát taky. Adam je už od školky jako můj bratr.

,,Říkám ti, že jestli mě ještě jednou plácneš přes můj krásný zadek, přísahám, že ti tu ruku uříznu" Vyhrožovala jsem mu ,,A sundej mě už, sakra" Najednou však oba kluci ztichli a zastavili se.

,,Co je?" zeptali jsme se Sárou zároveň a kluci nás sundali. Oba koukali před sebe a tak jsem se tam koukla taky.

Před námi stáli tři velké černé auta Jeepy. Před nimi stálo asi deset chlapů připomínající vojáky.

,,Asi přijdeme jindy, no ne?" Zeptala jsem se a všichni přikývli.

Už už jsme se chtěli otočit na odchod, když v tom jeden z nic promluvil.