Vnučka

[25]✅

                                                                                        - Andrea Black - 

V nemocnici si mě nechali další jeden den, kvůli tomu, že jsem si z posledního měsíce nic "nepamatovala". Nemohla jsem jim to říct, začali by to vyšetřovat a všechny by tam zavřeli na bůh ví jak dlouho. A proto jsem mlčela, mlčela jsem v nemocnici i před policií. To mě ovšem dostalo se. Do obývacího pokoje, kde jsem seděla spolu s mou matkou a dědou, který si mě prohlížel přísným pohledem.

,,Proč lžeš? Proč je bráníš?" Zeptal se mě už po několikáté, ale já neměla v plánu mu to říct. ,,Unesli tě a drželi měsíc pryč."

,,Ondro, proč si myslíš, že neříká pravdu? Vždyť ti říká, že si nic nepamatuje." Připojila se do rozhovoru mamka a děda se zamračil ještě více než spustil.

,,Protože vím, kdo to je a tvoje dcera to ví taky. Moc dobře." Vykulila jsem oči stejně jako mamka. To jí to prostě jen tak řekl?

,,Ty to víš?!" Vykřikla zmateně mamka a oba si nás prohlédla zmateným pohlede. ,,A proč si teda nic neřekl, když jsi byl u policie?" Nechápala.

,,Neřekla jsem to, protože jsem nechtěla. Kromě toho, že mě vzali mi nic zlého neudělali, a navíc to neudělali, aby ublížili mně. Udělali to, aby ublížili tobě a kdybych to řekla policii, hledali by. Hledali by až by nakonec našli, že jsi z rodiny mafiánů stejně jako tvůj bratr, tvoji rodiče a generace před tebou. A stejně jako babička, že?" Děda byl celý bledý. ,,Co by asi udělali? Nechali by to být nebo by tě začali vyšetřovat? Hm?"

,,Cože..?" Ozvala se ještě více zmateně mamka a my se na ní oba obrátili.

,,To by ti asi měl vysvětlit děda, mami." Řekla jsem a zvedl se ze sedačky a na oba se vítězně usmála, než jsem zase nasadila nic neříkající masku. ,,Neprásknu je ani ty ne." S touhle větou jsem se vydala pryč z obývacího pokoje a byla jsem ze sebou více než spokojená.

...

Byl to přesně týden, co jsem se vrátila z nemocnice a já se rozhodla jít do školy. Mamka semnou sice nesouhlasila, ale mě už nebavilo sedět doma a přemýšlet o věcech, které bych nejradši zapomněla. Takže proto jsem teď stála před zrcadlem a prohlížela si dnešní outfit, který jsem si vybrala. Skládalo se to z bílého krop topu, černých kalhot a lehké vesty s názvem nějakého sportovního týmu.

,,An, pokud sis to nerozmyslela, tak je čas vyrazit." Zaťukala na mé dveře mamka a já si povzdychla. Naposled jsem se na sebe podívala do zrcadla, vzala batoh a vyrazila za mamkou, která už čekala v kuchyni. ,,Takže nerozmyslela?" Zavrtěla jsem hlavou a ona si povzdechla.

,,Tak jdeme." Vzala si klíčky auta a společně jsme vyrazili ven.

Bylo mi jasné, že to bude divné, protože na mě všichni budou zírat a šeptat si mezi sebou, ale byla jsem na to připravená. Hlavní bylo, že jsem zase mohla být s mými přáteli.

...

,,Takže doufám, že si to všichni přečtete a příště si napíšeme test." Učitel z angličtiny se na nás spokojeně usmál a začal mazat tabuli. Jako na zavolanou pak zazvonilo a my si tak mohly začít skládat věci a pomalu odcházet z hodiny. ,,Nezapomeňte na to!" Křikl za námi ještě učitel. ,,Jmenuje se ,,Jak zabít ptáčka!,,"

,,Jak já h ten předmět nenávidím." Ozvala se vedle mě Sára a vzala mě za ruku. Dělala to už od rána, co mě uviděla před školou. Jako by si chtěla pojistit, že už jí nezmizím. Bylo to od ní hezké.

,,Já ho mám celkem ráda. Zajímá mě anglická literatura." Podotkla jsem a vysloužila si tak od Sáry pobouřený pohled.

,,Teď si semnou měla souhlasit. Ne mi odporovat." Zamračila se a já se zasmála. ,,Tak dobře. Ten předmět je příšerný a ten, kdo ho vymyslel by měl skončit v pekle."

Sára se spokojeně usmála a dál mě táhla směrem k jídelně, kde jsme teď měli mít oběd. Když jsme tam došli většina pohledů se usadila na mě, ale já si toho nevšímala. Bylo mi to jedno.

,,Ahoj." Pozdravila jsem Adama a Marka společně se Sárou jsme si k nim sedli. ,,Jaká byla matika?" Zeptala jsem se jich a musela se usmát nad jejich znechucenými pohledy, když jsem předmět zmínila.

,,Ta učitelka je příšerná. Kdy začali být v matice písmena?" Mračil se dál Marek a Adam přikývl. ,,Nemá být matika s čísly?" Přidal se k němu.

,,Pravděpodobně ne, když tam jsou i písmena." Pokrčila jsem rameny, ale Adam ihned začal vrtět hlavou.

,,To nám dává ta učitelka, aby nás mohla mučit. Jí to prostě dělá dobře, vidět naše bolestné pohledy." Všichni jsme se zasmáli. ,,Je to pravda."

Dál jsme se smáli, ale mě smích přešel ihned jak jsem se podívala prosklenou zdí ven z jídelny. Velku byl pěkný, slunečný den a díky tomu jsem zcela jasně viděla na lidi, kteří chodili po pozemcích školy. Jedním z nich byl také on. Nik Romano a díval se přesně směrem na mě. Když si však všiml, že mu pohled oplácím, otočil se, nasedl na motorku a odjel. To by bylo v pořádku, kdyby hned za ním nevyjelo auto. Dědovo auto.

,,Zatraceně." Zamumlala jsem a upoutala tak na se pozornost všem mých přátel u stolu. ,,Marku, můžeš mě odvést domu? Teď, co nejrychleji?" Zeptala jsem se ho a zvedla se.

,,Jo, ale proč tak pospícháš?" Zeptal se mě a já zavrtěla hlavou. ,,To je na dlouho. Řeknu vím to až se vrátím, dobře, ale teď vážně pospíchám."

,,Tak fajn." Marek se zvedl a s rozloučením jsme se oba rychle vydali k jeho autu. U mého baráku jsme byli do pár minut. ,,Díky, vážně." Zamávala jsem mu a vystoupila, načež jsem ihned vyrazila do mého pokoje a zapnula počítač.

,,Dělej." Mumlala jsem, zatímco se mi počítač zapínal a skoro nadšením vykřikla, když se konečně načetl.

Ihned jsem si pak vlezla na internet a pomocí dědových údajů jsem se přihlásila k jeho počítači. Jednou jsem mu je vzala, protože mě zajímalo, co furt v jeho pracovně dělá a prohledala mu celý počítač. Proto taky vím, že má pro případ v autě GPS, kterou můžu sledovat pomocí počítače telefonu.

,,Mám to." Usmála jsem se, když jsem ho našla a zjistila, kde právě teď je. Byl uprostřed Jižního lesa za městem, kde určitě musel být barák ve, kterým mě drželi. Vyfotila jsem si to teda na telefon a ihned se vydala do garáže, kde jsem měla moji motorku a oblečení na ní. Rychle jsem se teda oblékla, nasadila helmu a vyjela na místo, kde by měl být můj děda a doufala, že nikoho nezabil.

-Tohle není původní 25. kapitola, ale upravená!

-AdlkaCsaovsk