Vervain Amortentia

34.Kapitola

Stála jsem před vchodem do Bradavic. Vešla jsem a viděla zavřené dveře do velké haly ruce k sobě do pravého ruce řekla "Disraportus" a přitom jsem dala ruce od sebe a dveře se rozrazili "Upss, mohla jsem zaklepat" řekla jsem namyšleně a i se tak usmála, Umbridgeová naštvaně čuměla a byla nafouklá, koukala jsem se po celé hale s úsměvem ale pak jsem zvážněla když jsem uviděla kukuč Umbridgeový "Copak paní Umbridgeová měla jste snad zelí že jste takhle nafouklá" řekla jsem a studenti se začali smát bylo vidět že i učitelé se snažili zadržet smích ona jen zrudla a já se usmála a sedla si ke stolu.

"Tak to bylo hustý" řekl Will když jsem se posadila "Já vím" řekla jsem a usmála jsem se a on zvedl ruku aby jsme si plácli a taky se tak stalo, plácli jsme si a já se letmo podívala na Draca který očividně žárlil "Nikdo jinej by se jí to neodvážil říct" řekl Blasie "Jsem až moc upřímná" odpověděla jsem "Někdy až moc" dodala jsem a všichni jsme se zasmámli.

Po večeři sme všichni přesunuli do kolejí, já, Will a Blasie sme šli po schodech dolů do naší koleje. Všichni šli do pokojů ale já jsem zůstala ve společenské místnosti, šla jsem k velkému oknu že kterého bylo vidět do černého jezera, vnější "parapet" byl udělaný tak aby se na něm dalo sedět. Sedla jsem si na něj, opřela jsem se o zeď přitáhla jsem si k sobě kolena a pozorovala černé jezero které ozařoval měsíc. I když jsem nic neviděla fascinovalo mě kochat se tím. Dala jsem svou ruku na sklo a cítila chlad který sálal z jezera "Proč jsi tu?" ozvalo se zezadu a já sebou škubla "Promiň ale není to tvoje věc" řekla jsem a stále koukala na dno jezera "Nechceš se na mě otočit když s tebou mluvím" ozvalo se znovu a já pomalu otočila svou hlavou "Sleduješ mě snad nebo co?!" řekla jsem rozhořčeně "Ne ale.... prostě....prostě pro mě něco znamenáš" řekl a já kamennou tváří a otočila jsem hlavu zpět a opřela hlavu o sklo a koukala jsem z něj. On si sedl na druhou stranu "parapetu" a taky se opřel "Proč mě v jednom kuse ignoruješ?" zeptal se a já mlčela "Možná protože ti už nemůžu věřit Draco" řekla jsem a on vypadal překvapeně "a k tomu cítím vinu, vinu za to že si se kvůli mě rozešel s Pansy" řekla jsem a on nakrčil pusu "Za to bys teda měla cítit vinu" ozvalo se za mou a já si rychle stoupla a vytáhla hůlku "Lumos" řekla jsem a konec mojí hůlky ozařil roh ve kterém stála Pansy "No tys tady ještě chyběla" řekla jsem naštvaně a arogantně "Zklapni blbko" řekla a Draco se naštval "Takhle s ní nebudeš mluvit" řekl a stoupl si přede mě "Ty jí jako teď chráníš jo?" zeptala se namyšleně a povýšenecky "Někdo by ti už konečně měl zavřít hubu" řekla jsem a stoupla jsem si k ní "Silencelo" a její pusa jak kdyby zarostla a ona začala paniařit. Běžela jsem do svého pokoje do křídla pro holky, Draco běžel za mnou i když tam neměl co dělat, bylo pozdě takže všechny holky spali. Zavřela jsem mu dveře hned před nosem, on  na ně bušil domnívajíc se že otevřu "Prosím" řekl a něco ve mě se zlomilo, ale ani tak jsem ho nedokázala pustit dál. V tu chvíli jsem si něco uvědomila. Jsem monstrum, nic jiného.