Vervain Amortentia

33.Kapitola

Sebrala jsem se a šla do New Orleans.

******

Stojím na rohu jedné z ulic New Orleans a kochám se hudbou, kulturou a uměním. "Marceli" řekla jsem, otočila jsem se a pokračovala ve větě "co třeba něco říct když stojíš za dívkou, mohla by si myslet že ji chceš zabít" řekla jsem a oba sme měli úsměv na tváři "Pardon slečno" řekl jako vtip a já jsem ho šla obejmout.
"Víš co jdeme ještě někam jinam na chvíli" řekl a já začala cítit nejistotu v jeho hlase "Dobře" řekla jsem a cítila jsem jeho nervozitu. Chodili sme celým New Orleans, ukazoval mi vše, znal téměř všechny lidi "Většina z nich jsou upíři kteří mají denní prsteny, většina je nemá takže vychází až večer" řekl a podíval se na mě "Takže město upírů?" zeptala jsem se že srandy "V podstatě ano" řekl a šli sme dál. Po pár minutách sme zastavili u nějakého domu "Takže tohle je ono?" zeptala jsem se a on se usmál "To je ono" řekl a šel dovnitř. Oba sme vešli a už tam stali všichni "Díky bohu" řekla Hope a šla mě obejmout "Vysvětlí nám proč jsi doma?" zeptal se mě Klaus "Na pár dní možná měsíců tu zůstanu" řekla jsem. "Jedna růžová baba mi pije krev" řekla jsem a Klaus se pousmál "Asi jí lezu krkem tam mě vyloučila" řekla jsem a Klaus už vypadal jinak "Což mi připomíná že jsem stále ještě upír, takže se jdu bavit" řekla jsem trochu namyšleně "Na večeři mě nečekejte, budu večeřet ve městě" opět jsem řekla s nádechem namyšlenosti, svobodomyslnsti a usmála jsem se.

Toulala jsem se ulicemi New Orleans, začalo se stmívat, šla jsem temnou uličkou a najednou okolo mě někdo prošel. Chvíli jsem šla al tak jsem zastavila usmála jsem se, upíří rychlostí doběhla k muži, zakosla se do tepny v jeho krku a krmila se. DlMalem jsem ho dočista vyšla ale pak jsem si vzpomněla na vlkodlačí kletbu, sice mu bude trvat než se probere ale přežije to. Když jeho tělo padalo k zemi a mě po bradě stékala krev, cítila jsem moc a sílu z lidské krve zaklonila jsem na pár sekund hlavu, poté jsem ji hned narovnala a utřela si krev. "Vidim že ses sama zaučila" zaslechla jsem zezadu Elijahův hlas a šla jsem k němu "Vidim že si předvídavý řekla jsem, vytáhla bílý kapesníček z prsní kapsy jeho saka a utřela jsem si pusu od krve "Mňamka" řekla jsem a zahodila jsem kapesníček. Nikdy jsem se z člověka nekrmila takže mi jeden stačil.

*********

Už jsem byla pár dní v New Orleans "Yris" slyšela jsem zavolání zezdola, sešla jsem dolů "Máš tu dopis" řekl Marcel a podal mi dopis s Bradavickou pečetí "No to mi tak ještě scházelo" řekla jsem a protočila jsem oči a začala rozbalovat dopis "Slečno Petrovová, ministerstvo kouzel vám dovlolilo se opět vrátit do školy čar a kouzel v Bradavicích. Proto vás žádám o váš návrat. Profesor Albus Brumbál" dočetla jsem dopis "Žádají mě o návrat" řekla jsem "To je skvělí" tıkla jsem a oba sme byli šťastní "I když nám tady budeš chybět" řekl a já ho obejmula "Neboj já budu zase zpět" řekla jsem zasmála jsem se a skočila na patro a běžela jsem si balit.

Za pár minut jsem měla zabaleno. Běžela jsem s kufrem dolů kde byl Klaus "Kam tak rychle?" zeptal se "Promiň, musím běžet .Marcel ti to řekne" v rychlosti jsem řekla a běžela pryč.

**********

Stála jsem na nádraží King's Cross s kufrem a běžela naproti zdi. Chvíli jsem se bála že zdí neprojdu tak jsem zavřela oči. Po chvíli jsem pocítila změnu a otevřela jsem znovu oči a uviděla nástupiště 9 3/4 chvíli jsem tam je stála a pak jsem rychle běžela do vlaku. 

Vlak mě dovezl do Bradavic kde na mě čekal Hagrid "Yriso" řekl a já sebou škubla jelikož jsem ho neviděla "Hagride, vyděsil si mě" řekla jsem "To mě mrzí....Ale teď už pojď" řekl a rozešel se ke kočáru taženým testrály.