Vervain Amortentia

25.Kapitola

Vzala jsem si černé rifle, černo- oranžovo-hnědý svetr a výšla jsem z pokoje. Šla jsem do obýváku, tradičně tam všichni seděli. Klaus mu naznačil at si jdu sednout taky. Sedla jsem si na křeslo a dala naohu přes nohu. "Všichni sme se jednohlasně shodli na tom, že Vánoce budeš trávit zde" řekl a mě zahřálo u srdce "Pokud není nikdo proti.." řekla jsem a on se usmál "Pokud já vím tak není" řekl a já jsem se usmála.

*******

Štědrý den. První Štědrý den s mou pravou rodinou, byla jsem nervózní. Vzala jsem si červené tričko a tmavě modré lacláče, na šaty absolutně nejsem. Sešla jsem dolů. Byl tam jen Elijah "Elijahu, jedu navštívit mou adoptivní rodinu, vrátím se později, řekneš to Klausovi?" řekla jsem a on se usmál "Vyřídím mu to." řekl já se otočila a chtěla jsem odejít "Yris" řekl a já se otočila, "Ano" odpověděla jsem. "Klause by potěšilo kdyby si mu říkala tati místo Klausi" řekl a já se pousmála a odešla. Přede dveřmi byla obálka, bylo na ni napsáno "Yrisa", otevřela jsem ho "Slečno Yriso, v této obálce je prsten. Přenese vás do Bradavic, Prasinek zkrátka kamoliv v kouzelnicé říši. Věřím že pro něj najdete značné využití. Nikdy si nenechte prsten na sobě déle,jen se přeneste a prsten sundejte, samozřejmě vás přenese i zpět." dopis nebyl podepsaný. "Anonym." povzdechla jsem si a usmála se. Nasadila jsem si prsten, zavřela jsem oči a prsten mě přednášel.

Otevřela jsem oči a byla jsem před branou do Azkabanu. Sendala jsem prsten, zhluboka jsem se nadchla, a šla dovnitř. Tvářila jsem se seriózně a šla jsem přímo k cele kde by měl být můj otec. Chtěl mě zastavit mozkomor ale já vytáhla hůlku a seslala na něj svého patrona. Nikdo nikde jen vězni a mozkomoři. Viděla jsem celu mého otce. Měla jsem obrovskou sílu, vzepřela jsem se "Bacha" řekla jsem a kopla do zámku. Moje upíří síla mi umožnila spoustu věcí což bylo v tuto chvíli pro mě plusem. Přerazila jsem zámek, tím se dveře odemkly, "Suoer nepotřebovala jsem klíče" řekla jsem a vešla do odemcené cely "Sheilo" řekl můj otec "Nenene Yrisa drahý Charlesi" řekla jsem a sedla jsem si na "bobek" "On už tě našel?" zasýpal "Vymklo se to tvým plánům? Huh?! Kdy si mi o tom chtěl říct?!" zařvala jsem a zvedla jsem se, chtěl něco říct ale já ho zastavila "Jo počkej nikdy, vrátil si se ke smrtijedům co?! Co seš to za monstrum?!" řvala jsem a otočila se zády b"Yriso dělal jsem to pro tebe, dal mi jasně navýběr, přežije jedna, ty nebo ona. Vybral jsem si tebe." řekl a já se otočila" Mel si mě nechat zabít." řekla jsem a šla jsem z cely ven. Chtěl jít za mnou ale na rukou měl řetězy "Ne" řekl když jsem odcházela, neotocila jsem se, zavřela jsem dveře "Yriso prosím ne" řekl a leskly se mu oči. Luskla jsem prsty, zamklo ho to v cele, otočila js se "NE!" slyšela jsem jeho tlumeny hlas když jsem si na nadavala prsten, zavřela jsem oči, slza se mi zkutálela po tváři a já se přenesla zpět před dům. Bylo odpoledne.

Šla jsem do obýváku a slyšela spor Elijah a Klause "Od rána" řekl Elijah pro mě bez kontextu "Jak si ji to mohl dovolit?!" řval Klaus na Elijaha "Nevedl jsem co myslí" Elijah se snažil být klidný "Vždyť víš že ona je mrtvá a on v Azkabanu, Elijah přísahám jestli se jí něco stane tak tě zabiju!" řval Klaus a Elijah začal ztrácet kontrolu chtěla jsem jít nahoru ale uslyšela jsem se hádat, nevím o čem ale prali se. Vyběhla jsem do místnosti, viděla jsem jak Klaus praštil Elijah o zeď a tlačil ho na ni" Tati, dost!" řekla jsem a on se zastavil a otočil "Yriso" řekl a pustil Elijaha "Tati" poprvé jsem ho nazvala svým otcem. Šla jsem k němu a objala ho. Oddalil se a vzal mou hlavu do jeho rukou "Kde si byla?" zeptal se starostlivě "Byla jsem navštívit otce" řekla jsem a on mě znovu objal "Tohle už mi nedělej" řekl a já se usmála. "Půjdu nahoru" řekla jsem a šla jsem pryč, ve dveřích jsem se otočila na Klause "Měli byste si s Elijahem promluvit o tom co se stalo" řekla jsem a opět jsem se usmála. Když jsem šla do chodů bylo mi malátno, když už jsem byla nahoře zaútočila se mi hlava "Wou, wou, wouu Yris" přidržel me Kol "Jsi v pohodě?" zeptal se mě "Nic mi ne i jen se mi zatočila hlava" řekla jsem a chvála do pokoje.

******

Večer zaklepala Hope "Pojď jdeme dolů" řekla a chvála že schodů pryč, já jsem šla za ní. Sešla jsem polovinu schodů, chystala jsem se sejít dlasi schod ale hlava se mi zamotala a já spadla ze schodů.

Probudila jsem se na nemocničním lůžku "Dobré ránko" řekla příjemná doktorka. Všimla jsem si Klause s vazdym výrazem "Předpokládám že jí to řekněte sám" řekla doktorka a odešla "Říct mi co?" řekla jsem vystrašeně "Jsi z části člověk, můžeš mít různé nemoci, měla si vysoký cukr..." řekl a mě štípali slzy v očích "Mám cukrovku?" zeptala js se ho a na konci se mi zlomil hlas, Klaus že sebe nemohl vydat jediné slovo pouze přikývl. Neměla jsem žádnou sílu, padaly mi víčka, opět jsem usnula.

Probudila jsem se, tentokrát tam nebyl ani Klaus ani doktorka. Chvíli jsem ležela než přišla sestřička, "Dobrý den slečno" řekla a usmála se "Dobrý den" odpověděla jsem "Jak se cítíte?" zeptala se mě "Žádná změna" odpověděla jsem "Dám vám sem malou kapačku za hodinu a půl budete moc jít domů, před odchodem vám sem ještě přijdu kapačku vyndat a za pár minute k vám přijde paní doktorka" řekla při vymenovabi kapacky a já se pousmála. Sestřička odešla. 'Ty si zase spadla na hubu? Ježíš márja ty seš nemehlo, furt padáš nebo do někoho narazíš' můj vnitřní hlas se objevil, zase v levém rohu "Co ty tady chceš" řekla jsem a zmizel "Jo to seš celá ty jen tak si zmizíš" řekla jsem. Někdo zaklepal "Ahoj" řekla doktorka "Dobrý den" odpověděla jsem "Asi bys chtěla vědět co se stalo viď?" řekla a sedla si na židli vedle postele "Ráda bych" odpověděla jsem "Když si spadla že schodů upadla si do bezvědomí, to proto že si byla dehydratovaná. Udělali sme testy měli si velký cukr a pH pod 30, což značí diabetes." řekla a já byla zmatená "Ale, já, já v rodině diabetes nemám" řekla jsem "Diabetes se nemusí dědit, některé druhy může spustit stres" řekla. "Hádám že to prome znamenají jisté změny" řekla jsem a on se pousmála "Zas tak nic radikálního to nebude, jen si budeš muset píchat inzulín a budeš mít speciální dietu" řekla a vyndala inzulín "Ale, já-já se jehel bojím" řekla jsem "Není se čeho bát Yris, je to tak tenká jehla že jí neucitíš" řekla a sundala kryt Jehlička byla zakrytá dalším krytem, který taky odkryla "Inzulín se nejčastěji když ho lidé užívají sami píchá do stehen, břicha nebo ruky. Nepíchá se do díry kde byl píchán předtím, vždy třeba centimetr vedle" řekla "Je jen na tobě kam si ho budeš píchat ale je dobré když to bude stálá část, samozřejmě když bude nejhůř můžeš si ho píchnout i do jiné části" řekla a píchla mi inzulín do ruky. "Davej si ho půl hodiny před jídlem" řekla a vytáhla jehkičku z mého ramene "Aplikuj si ho 3x denně ráno, odpoledne a večer, ještě ti dám jídelníček věci co bas neměla jist ovšem jednou za čas to nevadí" řekla a usmála se a já ji úsměv opětovala. "Za hodinu máš propuštění" řekla mi když odcházela. Zastavila se ve dveřích "Vedle postele máš věci, někdo na tebe čeká" řekla a já se usmála.

Omlouvám se že ste musí tak dlouho čekat na novou kapitolu, distanční výuka mě pomalu zabíjí😂 Ale jako náhradu by měl dneska vyjít dlasi díl (nic neslybuju) ❤️