Vervain Amortentia

8.Kapitola

Ráno jsem se vzbudila překvapivě jsem na sobě neměla pižamo ale včerejší outfit. Vystřelila jsem z postele rychlostí blesku. Začala jsem panikařit, vyhazovat oblečení až dokud jsem nedošla k černým volným vizkozovým kalhotám v sekundě jsem se popadla a s nimi i bílou košili a Zmijozelkou kravatu. 'Tlačí tě čas princezno' řekl můj vnitřní hlas 'Taky s ním neplýtvej' řekla jsem, a podívala jsem se do levého rohu. Hodně jsem se zdržela tak jsem si udělala messy bun vzala si knížky a vyběhla jsem z pokoje. Na snídani jsem nešla, neměla jsem hlad ani chuť. Šla jsem k vrbě mlátičce, ani nevím proč ale táhlo mě to tam. Nešla jsem k ní se strachem nýbrž s úctou a klidem. Ani se nehýbla. Vyndala jsem si svůj deník a začala psát: Milý deníčku, jestli se mě někdo bude ptát jak se dnes mám, odpovím "mám se dobře, děkuji" nebude to pravda, a jako vždy, nikdo to nepozná. Stále jí mám před očima, vídám ji ve snech, cokoliv co vidim mi ji připomíná. "Shely ani se nenhni" z psaní mě vytrhl hlas. Draco. "Co prosím?" řekla jsem a nahodila nechápavý výraz "Můžeš jít odtaď" řekl a já zabořila nos zpět do deníku "Prosím" řekl a ve mě hrklo, nevěděla jsem co mám odpovědět a tak jsem jen pomalu zvedala hlavu. Přišel Snape "Slečno jste v pořádku? Nejste zraněná?" řekl Snape a já protočila oči "Co je to se všema? Nic mi není. Mělo by?" řekla jsem a seděla dál v klidu na jednom z kořenů u kmene vrby "Vzhledem k tomu že sedíte u vrby mlátičky tak bych hádal že nebudete pohromadě slečno Parkerová" řekl a já si začala balit a v klidu jsem odešla a s vrbou ani nehlo "Lepší?" řekla jsem a oba se na mě dívali a Draco se pousmál a Snape se svým Snapeovským výrazem otočil a odešel bez jediného slova, já jsem se za ním otočila a pak jsem se otočila za Dracem "Spokojenej?" řekla jsem a chtěla jsem odejít. Draco mi v tom zabránil, chytl mě za zápěstí a přitáhl k sobě "Takže budeme dělat že se nic nestalo? Že sme se nepolíbili?" řekl a já neměla co říct "Ehm j já em" bylo to to jediné co jsem že sebe dokázala vypustit. 'Holka nemůžeš mu prostě říct že ho miluješ' řekl můj milovaný vnitřní hlas a já rychle protočila oči "Takže Parkerová?" řekl a já strnula, jako kdybych zkameněla "Asi myslíš omluvu?" řekla jsem "Jsi roztomilá když děláš hloupou" řekl dal mi pramen vlasů za ucho a usmál se "Já myslel jestli ty a já... No víš..." řekl a já věděla přesně co myslí ale chtěla jsem to slyšet od něho "Co přesně myslíš?" řekla jsem a usmála se "Taková ta věc s holkou a klukem kdy se mají rádi víc jako dva kamarádi no víš co myslím" řekl a já se začala smát "Draco je hezký jak se tomu slovu chceš vyhnout" řekla jsem a oddálila jsem se s úsměvem na tváři. Přitáhl mě, vzal mě za ramena a řekl "Miluju tě" řekl potichu "Říkal jsi něco?" řekla jsem a nazila jsem se nevybuchnout smíchy "Miluju tě" řekl tentokrát nahlas "Já tebe taky" řekla jsem a dala mu pusu, když jsem se chtěla oddálit Draco si mě přitáhl. "Neodejdeš" řekl Draco "Musím na hodinu" řekla jsem a on protočil oči "A ty taky" řekla jsem pustila jsem jeho ruku a řekla jsem "Jdu napřed" načež on se na mě podíval nechápavě podíval "Proč? Půjde spolu!." řekl a já k němu přistoupila a dala jsem mu mou ruku na tvář "Draco prosím nechme to pár dní soukromé, chci se vyhnout všem těm pomluvám a narážkám" řekla jsem on vzal mou ruku a řekl "Dobře ale jen pár dní" řekl a já se usmála "U vrby mlátičky po večeři" řekla jsem a vydala se na hodinu lektvarů a Draco šel pár minut po mě, aby to nebylo moc podezřelé.

******

Hodiny ubíhali a byl oběd. Znovu jsem neměla chuť jíst, tak jsem hned mířila do pokoje. Uklidila jsem nepořádek po mém raním výbuchu, ani jsem neměla sílu si předělat vlasy nebo si vyměnit oblečení. Slyšela jsem hukot studentů. To bylo znamení že je po obědě. Vydala js se k vrbě mlátičce, kde dost daleko od ní stál Draco
Bidet jeho obličej když se vrba pohnula bylo k nezaplacení. Neudržela jsem se a začala jsem se smát "Je tady něco k smíchu?" řekl a šel ke mě "Jasně že ne pane Malfoy jen vás výraz mi připomněl malé děti když zjistili že Ježíšek neexistuje" řekla jsem a i Draco se začal smát. "Pojď jdeme si sednout" řekla jsem, vzala ho za ruku a šla směrem k vrbě "Sheilo chceš nás zmrzačit?" řekl a bylo vidět že je vyděšený "Věříš mi?" zeptala jsem se ho "Ano" řekl ale i tak bylo vidět že pochybuje "Zavři oči a mysli na něco co máš rád, na něco co tě uklidňuje" řekla jsem a on tak udělal. Už nebyl napjatý, uvolnil se. Vrba se přestala hýbat a za jsem pozadu šla s Dracem až ke kmenu. "Otevři oči" řekla jsem, on otevřel oči a vypadal překvapeně. "Jak si to udělala?" řekl udiveně a já jen pokročila rameny a ze rtů jsem udělala oblouček. "Nevím" řekla jsem a on se zasmál a obejmul mě. Sedli sme si na kořeny, opřelise o kmen, propletli sme svoje prsty a drželi sme se. Dala jsem hlavu na jeho rameno a on mi hladil vlasy "Poprvé cítím něco skutečného." řekl a mě se začali dělat slzy v očích "Můžu se tě zeptat na něco?" řekla jsem a on kývl a řekl "Jistě" přepadla mě nervozita "Na co si myslel když jsem ti řekla ať zavřeš oči" řekl jsem a dodala "Upřímně" když jsem to dořekla Draco se pousmál "Myslel jsem na to, že tě můžu každý den vidět, že vím že tady jsi" řekl a já zvedla svou hlavu se slzami v očích a políbila ho a obejmula jsem ho. Povídali sme si až do té doby co měla být večeře. "Draco každou chvíli bude večeře" řekla jsem a zvedla jsem se a on se mnou "Sedneš si vedle mě?" řekl když jsme odcházeli od vrby "Promiň ráda bych ale musím si udělat pár věcí" řekla jsem. Vlastně ne. Lhala jsem. Opět jsem neměla chuť na jídlo. Zastavil se a chytl mě za ramena. "Jsi si jistá, dnes jsi nebyla jak na snídani tak na obědě, děje se něco?" řekl Draco a já musela lhát nelhát "Ne nic se neděje jen nemám celý den hlad" řekla jsem a usmála jsem se. Obejmula jsem Draca a místo do pokoje jsem šla k dubu na zahradě nádvoří. "Sheilo dnes jsem tě neviděla  nic jíst, je vše v pořádku?" byla to Luna, dlouho jsem s ní nemluvila, první co jsem musela udělat bylo jí obejmout. "Luno. Chyběla si mi" řekla jsem a slzy se mi tlačili do očí "Ty mě taky Sheilo" řekla a usmála se. Její hřejivý úsmév mě zahřál u srdíčka a dodal mi energii "Měla by sis jít odpočinout, vypadáš že jsi měla náročný den, zítra si popovídáme" řekla a já se usmála "Máš pravdu jsem dost unavená půjdu si lehnout a zítra po obědě tady?" řekla jsem a Luna kývla hlavou a usmála se "Dobrou noc Sheilo" řekla "Dobrou noc Luno" odpověděla jsem a obě sme šli na svoje koleje.

Tentokrát jsem se převlékla. Lehla jsem si do postele a téměř okamžitě jsem vypla.

Tak tady je další část, vím že je to po delší době, nápady jsem měla ale čas a škola byli proti mě. Zítra máme jen jednu hodinu tak v napíšu 9.Kapitolu a přes víkend vám napíšu 1-2. Kapitoly.❤️