Vervain Amortentia

19.Kapitola

Jen pro upřesnění věci nejsou tak jak byli v pátém ročníku v hp nebo po Hopině narození. Takže je to poupravne tak aby to sedělo a hlavně tak aby se něco dělo.

Stála jsem na nádraží a váhala zda mám jít domů nebo domu. Respektive jestli mám jít tak kde jsem vyrostla nebo a mou pravou rodinou. "Hádám že jsi přijela domu" řekl hlas a já jsem se otočila stál tam Elijah chtěla jsem zastavit své slzy ale nešlo to. Přišel ke mě a obejmul mě. "Co se děje?" zeptal se mě, nic jsem mu neřekla a jen mu dala list. On si ho přečetl a vypadal naštvaně. Schoval si dopis "Jdeme domu" řekl a usmál se.

Přišli sme do domu Mikaelsonových. "Podívejte kdo je zpět" řekl Elijah "Stýskalo se ti?" zeptal se Klaus a pousmál se "Byli určité okolnosti které mě donutili opustit Bradavice" řekla jsem "Na tom nesejde, chtěla bych zůstat tady, možná ne úplně tady ale v Mystic Falls" řekla jsem "Tohle je teď tvůj domov" řekl Klaus "Pojď se mnou" řekl a já šla za ním. Šli sme do patra "Tady je pokoj Hope a tvůj je hned vedle" řekl a ukázal mi místnost. Vybalila jsem si věci a sedla si na postel. Někdo zaklepal "Je otevřeno" řekla jsem a zpoza dveří vykoukla Hope, sedla si za mnou "Vím že sme spolu nevyrůstali a moc se neznáme ale chci jen aby si věděla že jsem tvoje sestra a kdykoliv mi můžeš cokoliv říct" řekla a roztáhla ruce, já jsem jí obejmula "Abych nezapomněla, příští týden tě čeká Salvatorská internátní škola" řeka a usmála se, já ji úsměv oplatila a on odešla.

Dny plynuli a já si čím dál víc rozuměla se všemi. Uběhlo asi pět dní. Kol přibehl do obýváku "Mikael" řekl a Klaus se rychle postavil "Je tady, jde si pro Yrisu" řekl a já jsem se tady postavila "Co po mě chce?!" zeptala jsem se "Jsi dcera dvojinice, máš v sobě její krev, vypadáš jako ona" řekl Kol a někdo mu zlomil vaz. Mikael. "Přesně na čas" řekl. Upíří rychlostí mě popadl, zlomil mi vaz a běžel pryč.  

Pro některé lidi může být tahle část těžší. Nebude to zas takový maso ale Mikael ji bude bodat dýkou,talze pokud máte slabší povahu tuhle pasáž přeskočte

Probudila jsem se na židli svázaná a přede mnou byl Mikael. Neměla jsem svůj náramek. Měl v ruce dýku. "Jaké je to být zařazen vlastní rodinou" řekl "O čem to mluvíš?!" řekla jsem a snažila jsem se dostat z provazu "Tvoje povedená rodinka původních upírů" řekl a bodl mě dýkou hned vedle srdce. Zajkla jsem a on ji vyndal "Co po mě chceš?!" řekla jsem a zaťala pěsti "Drahá Yriso, moc toho po tobě nechci, jen pár věcí" řekl, dýl mi dýku podbradi a nadzvedl mi hlavu. "První věc co chci vědět je jak si přežila" řekl a šel za mě "Já nevím" řekla jsem "Špatně" řekl a pustil na mě paprsky světla, ječela jsem, ničilo mi to kůži, myslela jsem si že začnu hořet. Zaklapl okno "Další otázka" řekl a vrazil mi dýku do ramene "Co si vůbec zač?" řekl a i přes bolest byla ticho "Vážně to chceš takhle" řekl a šel k oknu "Naposledy se ptám co si zač", nic jsem neřekla a on pustil další paprsky na mé záda, chtěla jsem to vydržet ale nedalo se vyjekla jsem bolestí. Ptal se mě na otázky které jsem slyšela jen zřídka, na nic jsem neodpověděla, jidiné co že me byl byl jekot bolesti. Stále jsem měla před očima ten papír, papír o tom že Draco mě nemiluje ani nemiloval. Nikdy. Zabodl mi dýku tak že se mi otírala o srdce. Zabolelo to tak že jsem vyjekla, a vyplivla krev. "Konečně z tebe vyšlo něco jinyho než křik, pokrok" řekl a usmál se. Zabodl mi dýku u krku. Zalapala jsem po dechu. Vzal dřevěný kůl a vrazil mi ho k srdci. Zaječela jsem a rozlítly se dveře. Byl tam Klaus ztratila jsem dost krve i přes to že jsem byla upír. Mhouřila jsem oči a viděla jen jak Mikael zmizel "Tati" řekla jsem a nemohla udržet víčka "Yriso ne, ne" řekl a vytáhl že mě dýku a kůl. Vzal mě do náručí. Už jsem neudržela víčka, zase tu byla tma a ticho.

Probudila jsem se a viděla Hope jak sedí na kraji postele. "Yriso" řekla a vzala mou ruku, všimla jsem si že můj náramek je zpět, "Hope" řekla jsem a usmála se. Vešel Klaus "Není tu pro tebe bezpečno Yriso, musíš zpět do Bradavic" řekl "Ne, ne tam nejdu" řekla jsem a vešel i Elijah "Nerad ruším ale Yriso tohle je tvoje asi by si nechtěla aby to četl i někdo jiný než já" řekl a podal mi ten papír, než jsem si ho stihla vzít vzal ho Klaus, přečetl si ho. "Co to je?" zeptal se poněkud frustrovaně "Jeden kluk v Bradavicích se mnou chodí, teď už chodil jen kvůli sázce" řekla jsem tišším hlasem "Kdo je to?!" zeptal se "To je teď už jedno" řekla jsem a vytrhl mu papír z ruky.

Po dvou dnech jsem se vrátila do Bradavic. Přesně po obědě. Kufry jsem měla v pokoji. Draco seděl ve velké hale se svou povedenou patričkou. Smáli se, já jsem přišla v ruce jsem měla papír, prádla jsem s ním o stůl. Dracův výraz zkameněl. "Máš co si chtěl" řekla jsem a utíkala do svého pokoje,Draco za mnou. Zabouchla jsem mu dveře před nosem a zamkla jsem. Sedla jsem si na postel, přitáhla jsem k sobě kolena a opřela si o ně hlavu "Nech mě ti to vysvětlit" řekl "Co mi chceš vysvětlovat?!" řekla jsem "Otevři, hned teď!" řekl a já ho ignorovala "Alohomora" Draco odemkl dveře. Stoupla jsem si a Dtaco vešel dovnitř. "Vypadni" řekla jsem a ukázala rukou na dveře "Sakra nech mě ti to vysvětlit" řekl a přiblížil se ke mě. Já jsem šla k němu "Co mi chceš vysvětlit, že ani jedno miluju tě nebyla pravda, že ani ta jedna pusa nebyla z lásky ale pro sázku?!" hrnuli se mi slzy z očí "Pozdě Draco přišla jsem na to sama, teď prosím jdi pry-" nestihla jsem nic říct a Dtaco mě přitáhl k sobě a políbil mě. Oddálila jsem se od něho a utela jsem jako malá, nechala ho tam stát. Cestou pryč jsem vrazila do několika studentů. Běžela jsem pod hodinami a zadní nádvoří a hned z toho do lesa ke Kofanovi. Byl tam na tom samém místě, tam kde na něj tehdy Harry nasedl. Klofan ke mě přišel blíž a já jsem ho pohladila.

Naučila jsem ho pár znaků. Znak aby stál, uklidnil se, že mu nehrozí nebezpečí, že mu naopak hrozí nebezpečí a spoustu dalších. Když jsem s ním procvičovala znak aby stál přišel Hagrid.

Dost se toho stalo takže to tady useknu❤️