Vervain Amortentia

39.Kapitola

Jen co jsme vyběhli z jedné chodby čekala nás další, "Sakra" zanádávala jsem si protože jsem věděla že čas utíká. "Vím kudy" řekl Draco a chytl mě za ruku. Chvíli mě vlekl  chodbami které se čím dál tím víc zatmavovali. Strachem jsem se přitiskla k jeho ruce a zavřela jsem oči. Byla jsem vystrašená jelikož jsem věděla že každou chvílí kouzlo může pominout. "Tady to je" řekl Draco  a já konečně otevřela oči a pustila jsem. "Bombarda" seslala jsem kouzlo a dveře se rozletěli. "Luno?" opatrně jsem se zeptala "Yris?" ozval se její měkký příjemný hlas "Bože Luno" padl mi kámen ze srdce a objala jsem ji. Byl tam s ní i její otec "Draco vem Lunu a jejího otce pryč odsud, setkáme se před tímhle, bůhví čím." řekla jsem rozhodně a vydala se pryč "Zapomeň, nenechíám tě tady jen tak samotnou" chytl moje zápěstí "Nenechám tady Hermionu, dej mi jen chvíli" řekla jsem přesvědčivě a on mou ruku pustil. 

Hledala jsem Hermionu snad všude, najednou jsem na ní narazila když jsme obě běželi nekonečnými chodbami. "Sakra Hermiono" v šoku ze mě vyletělo. Najednou jsem viděla Smrtijeda objevit se za Hermionou "Bacha" řekla jsem a stoupla si před Hermionu "Ventus" řekla jsem a proud vzduchu odrazil Smrtijeda do zdi "Vypadneme odsud" řekla jsem, vzala její ruku a běžela po paměti pryč.

Vymotali jsme se z chodeb a vyběhli z domu. Před ním už byl netrpělivý Draco na koštěti s Lunou, Narcissa a Luny otec na jednom koštěti. "Kde je moje koště?" zeptala jsem se ve spěchu "Ve předu" řekl a ukázal na místo asi metr přede mnou. Urychleně jsem ho vzala nasedla a kývla hlavou na Hermionu na znamení aby si sedla "Kam vůbec letíme?" zeptala jsem vystrašená Narcissa "Kanada" řekla jsem a vzlétla "Za mnou" zavelela jsem a všichni tak udělali.

Trvalo to dlouho ale dorazili jsme do chaty v Shadowhills "Vítejte v Shadowhills" řekla jsem a slezla i s Hermionou z koštěte. "Je to tady bezpečné?" zeptala se Narcissa která už byla u Draca "Naprosto" odpověděla jsem  s úsměvem a šla otevřít dveře od chaty. "Prosím" řekla jsem a otevřela dveře. "Tomuhle říkáš chatka?" žasla Luna a já viděla úžas ve jejich očích "Je tady pět ložnic, každý si v klidu vyberte" řekla jsem, zamkla dveře a dala klíče na skříňku. Všichni se rozešli pryč a já jsem šla do kuchyně. Začala jsem vařit palačinky , jelikož to bylo první co mě napadlo. "Dala ses na dráhu kuchařky" škubla jsem sebou když se ozval hlas "Sakra Draco, chodíš jak duch." řekla jsem a on se pousmál, s rukami na hrudi se odpíchl a šel ke mě "Je ti jasný že po tom co se stalo dnes tě už nespustím z očí" řekl a já jsem si musela rýpnout "A ty si je někdy zpustil?" rýpla jsem si a oba jsme se usmáli "Bod pro tebe" zasmál se a ukázal na mě. 

Dodělala jsem palačinky a dala je na stůl spolu s marmeládou, šlehačkou a miskou ovoce. Vše jsem připravila a všichni jako y věděli, přišli dolu. "Sedněte si a vezměte si" usmívala jsem se a chystala jsem se jít "Ty s námi nebudeš" zeptala se mě nevině Luna "Pardon ale nemůžu" řekla jsem a vydala jsem se do pokoje o kterém jsem věděla jen já. Přišla jsem do něj a uviděla všude rostliny, dřevo a okna. Tuhle místnost jsem milovala, podobala s té ve které jsem dlouhou dobu vyrůstala , 14let. Sedla jsem si na postel a nadechla se. "Tohle mi chybělo" řekla jsem si pro sebe a lehla si, cítila jsem moje záda jak povolují a uvolňují . Uslyšela jsem někoho jít naproti dveřím . Rychle jsem se zvedla protože jsem věděla že by chodbu sem nikdo neměl najít. "Co to sakra" otevřeli se dveře a já viděla bílou hlavu "Draco" divila jsem e zatím co on žasl "Wow" to bylo jediné co byl schopen říct. "Jak si to našel?" zeptala jsem se ale on na mě jen čučel. "Halo?" zamávala jsem mu rukou před obličejem "Co?" zeptal se když jsem ho vyrušila z jeho zírání do prázdna. "Ven!" ukázala jsem prstem na Dveře, on jen nadzdvyhl obočí "No tak chceš aby jsem ti pomohla?" zeptala jsem se a on už konečně vypadl.