Vervain Amortentia

31.Kapitola

Probudila jsem se obležení Hermiony, Rona, Harryho, Ginny, Blazieho a Willa. "Co tady všichni děláte?" zeptala jsem se a všimla si že Harry drží mou ruku, nemohla jsem se hýbat. Hned jak jsem otevřela oči Hermiona mě hned chytla za ruku "Yris" šeptla Hermiona nevěděla jsem jak mám mluvit koukla jsem se na Willa pousmál jsem se, zvedla jsem svou ruku natáhla prsty, zklonila jsem prostředníček a palec tak aby se dotkli a jen malíček, prsteníček a ukazováček zůstali vztyčeny. Byl to nás znak, viděla jsem Willa zblednout v tváři. Pak jsem opět zavřela oči a upadla do tmy a ticha. Přišlo mi to jako sekunda když jsem se znovu probudila, tentokrát už bylo pozdě večer, otevřela jsem oči a na židli vedle mě jsem viděla Draca jak svírá mou ruku. "Draco..." šeptla jsem a on byl nejdřív vyplašený a pak se hned zvedl a hrnul se ke mě "Yris" řekl a já byla v šoku "Jdi spát" řekla jsem a on vypadal naštvaně "Nikam nejdu" řekl a tiskl mou ruku "Koukej, Pansy se mě pokusila zabít, sice se jí to nepovedlo ale mohla by se pokusit o druhý pokus a ten bych už nemusela přežít" řekla jsem a on se na mě podíval "Pansy a já spolu už nejsme. Překročila všechny hranice" řekl a já si to dávala za vinu. Cítila jsem vinu za to že kvůli tomu že se mě pokusila zabít to s ní Draco ukončil. "Draco, nešlapej si po štěstí" řekla jsem a v očích mě začali pálit slzy a on si odfrkl "Ty jsi až moc dobrá Yris, i přes to že se tě Pansy pokusila zabít, chceš abych s ní byl" řekl a já otočila hlavu tak aby jsem na něj neviděla "Protože po tom všem co si zažil a viděl když si byl se mnou tak chci aby si byl šťastný" řekla jsem mu a on mou ruku sevřel ještě pevněji "Yris, prosím, nech mě alespoň se pokusit ti porozumět" řekl a já obrátila svou hlavu zpět "Třeba nechám, ale až se vyspíš, normálně u sebe v posteli" řeka jsem a on už chtěl něco namítat "Ticho. Ne. Půjdeš pěkně do svyho pokoje a dojdeš se vyspat. To je rozkaz" řekla jsem a on protocol oči a já se usmála. Viděla jsem ho odcházet od mé postele tak jsem otočila hlavu směrem od dveří. Draco ale přišel zpět dal mi rychlou,
letmou pusu na čelo a chvatál pryč. Asi abych nemohla nic říct. Slyšela. Jsem jak zavřel vysoké mohutné dveře 'Zase si se do něj zamilovala?' "Co ty tady zas voxiduješ?!", "Nemáš nic jinyho na práci?" mluvila jsem zase na  můj vnitřní hlas 'Yrisko, jsem tvůj vnitřní hlas, kam bych asi chodila?' řekla a já otočila hlavu a zavřela oči "Už zmlkni snažím se spát." řekla jsem naposled a za pár minut jsem musela usnout.

Probudila jsem se viděla Hermionu sedět vedle mě postele "Co tu děláš?" zeptala jsem se jí "Nemohla jsem do spát, měla jsem o tebe strach" řekla a já si sedla "Slečno Petrovovoa jak ste si sedla?!" šílela sestřička a běžela za mnou, Hermiona vypadala taky vystrašeně "Co je? Vypadáte jak kdyby vám ulítli včely" řekla jsem "Slečno měla jste poškozené obratle, není možné aby se vám za dva dny vyléčili" řekla a já se zvedla z postele "Asi zázrak" řekla jsem trochu nervózně a v přeleženém úboru jsem letěla do svého pokoje se převléct a vzít si knihy.

V pokoji jsem si vzala všechno co jsem potřebovala zavřela jsem dveře a běžela jsem pryč "Čau Blazie" řekla jsem když jsem kolem něj běžela po schodech nahoru. Spěchala jsem na hodinu lektvarů. Na chodbě jsem běžela za Harrym, otočila jsem se proti Harrymu a šla jsem pozadu "Harry dneska ve čtyři buď v knihovně" řekla jsem otočila jsem se a běžela jsem dál "Yris" otočila jsem se a zase jsem šla pozadu "Potřeboval bych s tebou mluvit" řekl "Promiň ale-" zekla jsem a narazila do Olivera "Dávej pozor Yris" řekl a já jen protočila oči "Promiň Olivere. Cedric ráda bych ale musím všechno dohnat, někdy jindy" řekla jsem otočila jsem se a běžela jsem na hodinu aby jsem měla čas dojít za Sneapem. Zastavila jsem se před jeho "Kabinetem" měl tam všechny své laktvary. Zaklepala jsem. Otevřel a díval se na mě tím svým výrazem, já mu celá udýchaná mu jen vyrazila lahvičku se železníkem před oči "Tady" řekla jsem a běžela pryč "Tahle holka je postrach" řekl a já ho viděla se pousmát. Běžela jsem do učebny lektvarů.

Celou hodinu na mě všichni zírali, seděla jsem vedle Hermiony "Proč na mě všichni koukaj jak na strašidlo?" zeptala jsem se potichu Hermiony "Protože si měla přeraženou páteř a vypadalo to že by si musela do mudlovské nemocnice na operaci aby ti ji sešrobouvali, možná by si musela být na vozíku, a teď po dvou dnech tady v pohodě sedíš" řekla Hermiona a já byla ve steresu, za to mohlo moje rychle upírské zotavení." No nečekala jsem že všechny bude štvát že jsem přežila"rejla jsem a Hermiona se zasmála. Pár minut jsem dál věnovala Snapeově hodině. "Hodina končí" řekl chladně a všichni šli pryč "Pro vás ne slečno Petrovová" řekl a já se vystrašeně podívala. "Pojďte se mnou" řekl a já ho následovala do jeho kabinetu "Kde se to vzala?" zeptal se "Našla v mudlovském světě" řekla jsem a on zvedl obočí "Našla?" řekl nevěřícně "Ano. A věřím že pro to nejdete využití" řekla jsem obešla jsem ho z pravé strany a šla pryč z jeho kabitetu.

Těsně před třídou run mě zastavila McGonagallová "Slečno Petrovová, pojďte se mnou" řekla já místo do třídy šla s ní. "Můžu se zeptat kam jdem?" zeptala jsem se "Do kanceláře ředitele Brumbála" řekla a já se bála že jsem něco provedla. Šla jsem pod obrovskou podobiznu ptáka kterého jsem pod nervozitou nemohla identifikovat "Citronová zmrzlina" řekla McGonagallová a já zachvili byla před kanceláři Brumbála. Vešla jsem a viděla Umbridgeovou "Zase ty?!" řekla jsem "Co prosím?" odpověděla "Ale nic." řekla jsem a falešně se usmála.

Omlouvám se za neaktivitu🥺🤍