Vervain Amortentia

18.Kapitola

Začala jsem tlumeně slyšet. Rozuměla jsem jen pár slov ale nedokázala jsem jim rozumět. Mluvili normálně ale já jim nerozuměla. Cítila jsem jak ležím. Cítila jsem že žiju, pokud jsem se tedy neprobouzela do smrti. Nedýchla jsem ale přes to jsem se nedusila. Cítila jsem jak jsem se nadchla. Otevřela jsem oči, vše bylo rozmazané. Viděla jsem šest rozmazaných postav. Můj zrak se začal ostřit. Viděla jsem tři muže a dvě ženy. Jedna měla blonďaté dlouhé vlasy, druhá měla vlasy po ramena špinavá blond a třetí mohla být v mém věku možná o pár let starší hnedo rezavé vlasy. Jeden z mužů měl na sobě smoking a měl výrazné rysy, všichni měli hnědé vlasy, další z nich byl docela obyčejný ale ten třetí měl kulatý nos modré oči a nabručený výraz. "Kde to jsem a kdo jste vy?" řekla jsem a opřela jsem se o předloktí. Blonďatá žena si ke mě sedla "Já jsem Rebekah, my sme tvá pravá rodina" řekla a já nevěřícně kývala hlavou "To není možný, moje matka je mrtvá a otec v Azkabanu" řekla jsem "Jseš potomek mě a Katherine Piercové" řekl muž s naštvaný výrazem "Té Katherine Pierce? To nemůže být možný narodila se v roce 1400" řekla jsem "Yriso prosím musíš nám věřit" řekla Rebekah "Já nejsem Yrisa, spletli ste si mě s někým" řekla jsem a Rebekah se podívala na muže co tvrdil že je můj otec "Niku?" řekla Rebekah "Jasně že neví jak se jmenuje, řekl jsem Chrlesovi ať ji říkají jinak" řekl a já jsem měla slzy na kraji "Dobře všichni vypadněte okamžitě" řekla žena s krátkými vlasy a všichni se zvedli "Jsem Freya, chci ti vysvětlit všechno, předtím než tě tvá matka porodila se oběsila, s upíří krví v oběhu, udělalo to z ní upíra a z tebe hybrida, spojení vlkodlaka a upíra, jelikož tě počal tvůj otec Klaus. Bennettovi čarodějnice se tě snažili oživit. Oživila tě Emily Bennetová, s její sílou se z tebe stal tribryd ale seslala na tebe klatbu až tvůj otec zaplatí za to co udělal, ty smíš žít. Otec prolomil kletbu a ty si ožila. Dal tě Abby a Charelovi Parkerovým aby tě udržel v bezpečí" řekla a já brečela." A kde je moje matka?" zeptala jsem se "Tvoje matka je mrtvá, zabil jí oheň který měl zničit MisticFalls" řekla a já jsem stočila rty do úzké linky. "Ale teď si odpočiň potom ti Klaus vše řekne" řekla Freya. Odešla a já usnula. Probudila jsem se a vstala. Otevřela jsem dveře od pokoje kde jsem ležela. Seděl tam Klaus a Kol. "Probudila ses. Výborně" řekl Klaus "Jdeme" dodal "Kam?" zeptala jsem se "Ukázat ti čeho jsi chopna" řekl a já jsem šla za nimi. "První věc" řekl Kol "Můžeš rychle běhat" řekl a rozběhl se upíří rychlostí, já jen čučela "Zkus to, hlavně se musíš soustředit" řekl Kol. Já jsem se rozběhla. Hned za pár sekund jsem se rozběhla upíří rychlostí. Myslela jsem že jsem blázen. Běžela jsem zpět ke Klausovi a Kolovi. "Co tam máš dál?" zeptala jsem se "Jako upír se před tím než se z někoho nasosáš přemění tvoje tvář, vlastně jen oči zarudnou ti a budeš mít po nima černé žilky" řekl Kol "Tak to aby jsem chodila se slepcem" řekla jsem a protahovala se, Klaus se zamsál "Máš tu i stránku vlkodlaka, jako hybrid ji máš pod kontrolou, můžeš se proměnit kdy chceš, když kousneš upíra, zemře" řekl tentokrát Klaus "A stránku čarodějnice" řekl Klaus a chtěl pokračovat já ho ale zastavila "Jo stihla jsem si všimnout, když jsem málem zabila jakési cosi v lese a pak zapálila všechny svíčky v jedné místnosti" řekla jsem a protahovala jsem si nohy. Klaus i Kol se zasmáli. Stoupla jsem si a řekla "Co je?" zeptala jsem se "Nic" řekl Klaus "Jo a ještě jedna věc asi nejzajímavější, ovládání mysli" řekl Kol a já se na něj otočila "Jak jako ovládání?" zeptala jsem se "Můžeš ovládat mysl lidí, můžou zapomenout nebo je můžeš donutit říct pravdu" řekl Klaus "Hlavně můžeš přežít i bez krve, což znamená že nemusíš vysávat lidi ale můžeš jist normálně" řekl Kol "Kde má denní prsten?" řekla dívka s hnědo rezavými vlasy "Co prosím?" otočila jsem se "Každý do je jen z části upír musí mít denní prsten, nahrdélníl nebo náramek. Kde je ten tvůj?" řekla a já se podívala na svou ruku "Pravděpodobně je to tenhle náramek" řekla jsem a ona se podívala na mou ruku "Já jsem Hope mimochodem" řekla a podala mi ruku já jsem jí podala tu svojí, jakmile jsem ji stiskla měla jsem vidění. Pustila jsem její ruku. "Hope?" řekla jsem "To není možný" odpověděla mi "Pardon já... Omluvte mě" řekla jsem a šla jsem pryč když mě nikdo neviděl rozběhla jsem se, běžela jsem až někam hluboko do lesa. Zastavila jsem, rozhlédla jsem se a sedla si na zem. Opřela jsem se zádama o strom a přitáhla k sobě kolena. Vstřebávala jsem v sobě události celého dne.

Asi za hodinu jsem se vrátila zpět. Všichni byli v jedné místnosti. "Jestli je to pravda a vy ste moje rodina kdo je kdo?" řekla jsem a Rebekah se postavila "Já a Freya sme tvoje tety, Elijah a Kol jsou tvoji strýcové, Nik jak jistě víš je tvůj otec a Hope tvoje sestra" celou dobu co mluvila jsem měla zatajený dech. Vydechla jsem až když to odpověděla "Dobře, já, měla bych se vrátit do Bradavic" řekla jsem a Klaus zakýval hlavou. Sebrala jsem se a šla si pro věci.

Dorazila jsem zpět do Bradavic. Dala jsem si věci do pokoje, vzala jsem si knihy a šla jsem na hodinu obrany proti černé magii. Vešla jsem do třídy. Všichni se na mě podívali a Hermione naznačila ať si jdu sednout za ní a já tak udělala. "Kde si byla?" zeptala se "Uhm jen nějaké, um, problémy" řekla jsem a Hermione jen zakývala hlavou.

Skončili všechny hodiny a já chtěla jít k Hagridovi jelikož jsem mu slíbila že mu pomůžu s Klofem. "Hej Sheilo" zařval na mě známý hlas. Pansy. "Víš s kým chodíš?" řekla a já se otočila "Co tě žere Pansy?!" řekla jsem "Koukni se na tohle" řekla a ukázala mi papír. Papír na kterém stalo, "Crabbe a Goyle potvrzují že Draco Malfoy přijmul sázku. Sázka zní : Začít chodit se Sheilu a pak ji nechat plavat v té nejhorší chvíli. Podepsal to i Draco. " Je mi líto" řekla Pansy. Já sem jí papír vytrhl z ruky. "Řekni Dracovi že jedu domu ať tě pozve na vánoční ples" řekla jsem a běžela jsem do pokoje. Jak rychle jsem přijela tak zase odjedu. Šla jsem tak aby mě nikdo neviděl. Hagridovi jsem poslala mou sovu se vzkazem že se omlouvám a co ho má učit. Rozhodla jsem se být s rodinou. S mou pravou rodinou.

K této vaší nemám moc co říct. Snad jen to že doufám že se vám líbí❤️