Vervain Amortentia

37.Kapitola

Jestě jsem vás chtěla poprosit, kdo ste novej čtěte od začatku jinak nebudete pobírat a pak až přijde backstory tak budete ztraceni, vím že je těch kapitol hodně ale já nevydávam každý den takže to máte přečtený rychle a jestě k tomu ty první kapitoly jsou tak na minutku netkerý ani ne🤍

Šla jsem dolu na snídani, i když jsem věděla že jíst nebudu. Chtěla jsem si sednout na své místo ale už z dálky jsem viděla pohled Blasieho a Willa. Otočila jsem se na patě a šla pryč. Mávla jsem hůlkou a do pár sekund bylo u mě moje koště, do ruky jsem vzala hroudičku sněhu. Letěla jsem na Famfrpálové hřiště a cestou tvarovala kouli. Zastavila jsem na středu hřiště, mávla hůlkou a koule se dala do pohybu, podobně jako zlatonka. Začala jsem za ní lítat.

 Po pár minutách se mi naskytla možnost jí chytit, natáhla jsem se pro ní a ona těsně před mým stisknutím zatočila a já skončila na zemi. Dopadla jsem a pronesla "To jsem nevychytala" zavřela jsem oči a ze vzduchu se ozvalo "Si v pohodě?" otevřela jsem oči a viděla Nebelvírského studenta na koštěti "Jo. Perfektní" řekla jsem ironicky a zvedla jsem se. On sletěl dolu a sestoupil z koštěte "Wood...Oliver" řekl a já se pousmála "Yrisa, Petrovová" řekla jsem a on se taky pousmál "Hraješ famfrpál?" zeptal se mě "Vypadám na to? Zeptala jsem se ironicky a on se zasmál "Vyděl jsem tě a na toho kdo famfrpál nehraje ti to jde líp než některým hráčům" řekl "Jo než jsem spadla" řekla jsem a oba sme se začali smát. "Nech jí napokoji Woode" ozval se Dracův hlas "Zmiz" řekla jsem, naštvala jsem se on chtěl něco říct ale já jsem ho nenechala. "Prosimtě vypadni dřív než ti rozcuchám tu tvojí trvalou" řekla jsem a on vypadal naštvaně "Nech jí Malfoyi" řekl Oliver a stoupl si přede mě "troufáš si Woode" řekl naštvaně"Ne ty si troufáš, co k sakru dělaš stalkuješ mě?" zeptala jsem se a on mlčel "To jsem ohla čekat" řekla jsem a nasedla si na koště "Promin Olivere" řekla jsem a pomalu jsem vzlétavala "Uvidíme se odpoledne" řekl a já kývla hlavou. Přistála jsem před vchodem do hradu a dala prsem pokyn koštěti aby zaletělo zpět na své místo. 

Hleděla jsem si svého a šla na hodiny. Samozdřejmě bez učebnic. Všechny hodiny jsem s kamenným obličejem, naprosto bez emoce seděla v zadních, tmavých koutech a po zkončení každé hodiny jsem zrychleně vystřelila z lavice a šla so po svých. Mířila jsem přes dlouhou chodbu na hodinu lektvarů když jsem slyšela jak někdo běží, nevšímala jsem si toho myslela jsem  si že je to někdo z prvního ročníku kdo se snaží být všude předem kvůli učitelům. 'Máš hůlku?' objevil se můj vnitří hlas který se mě vždycky snažil rozrušit "Yriso" slyšela jsem Dracův hlas "Přestaň mě ignorovat a nevnímat mě" řekl a hned pokračoval "Mám tě rád a když už nic víc můžeme zůstat přáteli" řekl a já jsem o tom uvažovala 'třeba i s výhodama' řekl můj vnitřní hlas "zklapni už" tise jsem zamumlala "Co?" zeptal se Draco "Noc, jo, pa" řekla jsem a bězela jsem na hodinu protože jsem se červenela 'UUUUUU Yriska má snad city' dobýral si mě můj vnitřní hlas "Má ale nikdo to nemusí vědět"ve spěchu jsem odvětila.

Hned co jsem zašla za roh jsem zpomalila a zhluboka se nadechla. 'Stres?' přišla zase otravovat "Jo a budu mít ještě větší když okamžitě nezklapneš a nevyfučíš odsud" řekla jsem a můj vnitřní hlas zmizel. Vešla jsem do učeny lektavrů kde už seděla dobrá většina třídy, samozdřejmě pohledy padli na mě. Co na mě vidí? Jsem snad nějáká Věstionická venuše nebo portál do jiný dimenze aby na mě tak koukali. Sedla jsem si do lavice a vedle mě bylo volno, dala jsem si hody na židli vedle mě. Ani jsem nikoho nečekala že by si za mnou sedl. "Posuň nohy" řekl hlas a já se podívala vzhůru. Draco. Nic jsem neřekla a dala nohy ze židle.

Draco si sedl a dal si věci na lavici. "Aaa pan Malfoy se rozhodl spáchat sebevražku" rýpl si Snape a všichni se začali smát. Já ukázala svou upíří stránku a všichni zmlkli. "To jsem si myslela" řekla jsem, falešně jsem se usmála a hned zase nechala svou tvář zkamenět. Draco se začal tiše smát "Co se hihňáš?" zeptala jsem se a on se na mě podíval "Ty seš prostě skvělá" řekl a smál se, i já jsem se pousmála a dál čekala na konec hodiny.

Hodina skončila a já jsem vyšla ze třídy, sotva jsem vylezla odchytil mě Oliver "Čau Yris, Hermiona se po tobě sháněla, říkala že když tě potkám mám tě poslat za ní ke Třím koštatům v prasinkách" řekl a já byla udivená "Že zrovna Hermiona.... Nevíš co potřebuje?" zeptala jsem se "Nic mi neřekla jsem ať tě za ní pošlu" řekl a Pansy do mě strčila "Nestůj v cestě nechutnej ksichte" řekla Pansy a já se na ní otočila "To sedí od takový shnilý papriky" řekla jsem a na ní bylo vidět že se cítí trapně tak radši chvátala pryč, otočila jsem se zpět na Olivera který byl fascinovaný a udivený "Hustý" řekl a já se nechápavě podívala "Ne jen upřímný" řekla jsem s nadhledem a on se zasmál "Každopádně díky Olivere" řekla jsem a spěchala jsem do prasinek.

Omlouvám se za neaktivitu, učitelé nám přes distančku dávali celkem zabrat. Ještě něco málo k příbehu. Nadávky- ano kdo čte pravidelně a od začátku tak si mohl všimnout že používám nadávky prostě na plnou hubu. Vnitřní hlas- vnitřní hlas není muž nýbrž Yrisyna "druhá" straba či já takže vypadá stejně jako Yrisa. Ilustrace-já jsem ilustrace nedávam a měla jsem i dotaz jak vlastně Yrisa vypada? Kdyby ste chtěli můžu vím do nějáké kapitoly dát něco jako ilustraci Yrisy jinak si jí každý představuje jinak, každopádně mi dejte vědět do komentářů jestli chcece iluctraci/popis Yrisy a jak si jí VY představujete🤍💫