Vervain Amortentia

20.Kapitola

"Hagride prosím na nic se neptej" řekla jsem "Sheilo děje se něco" zeptal se Hagrid "Nejsem Sheila jmenuji se Yrisa, dlouhý příběh" řekla jsem a vytáhla papírek a ilustracemi a popisy "Tady je vše na vycvičení Klofana, jednou za čas se sem za ním dojdu podívat" řekla jsem dala mu papírek do ruky, falešně jsem se usmála a šla jsem zpět do hradu a odpolední hodinu lektvarů se Sneapem. "Kdo mi řekne co je to Amortentia?" zeptal se Snape se svým bručounským výrazem "Je to kouzlo lásky, měla by vonět jako vaše spřízněná duše" řekla Hermiona "Výborně slečno, přístupte blíž slečno Parkerová a řekněte co cítíte" řekl a se nadchla její vůně. Peprmint a zelené jablka. Moc dobře jsem věděla komu tahle vůně patří. "Nic" řekla jsem v chaosu a Snape se jen ušklíbl, "Kdo půjde další?" řekl Snape a všechny holky se začali hlásit a přetlačovat "Pane Malfoy, vy vypadáte že by ste se chtěl podělit o to cítíte" řekl Snape a Draco protocol oči. Otevřela jsem si deník Katherine a četla jelikož se mi už pár dní Draco hnusil. "Staré knihy, kůže," můj sluch zbystřil "Oceán" zvedla jsem hlavu "A borovice" řekl a já okamžitě věděla komu tato vůně patří. Mě. Začervenala jsem se a Draco se na mě podíval, uhla jsem pohledem ke knížce. Hodina skončila a já jsem se společně s celou třídou hrnula z učebny "Sheilo" zastavila mě Luna "Yrisa", "Jsem Yrisa" řekla jsem jí a ona se na mě nechápavě podívala. Vzala jsem si ji stranou a řekla ji celý můj příběh "To není pravda" řekla "Luno musíš mi věřit, nikdo to zatím neví" řekla jsem "Nikomu to neřeknu neboj" řekla Luna a vyrušil nás Harry "Sheilo můžu si tě na chvíli půjčit" řekl a já kývla "Jo jasně" řekla jsem "Promiň Luno musím jít" řekla jsem a Harry si mě vzal stranou "Harry prosimtě rikej mi Yrisa, neptej se proč je to dlouhý příběh" řekla jsem a Harry jen kývl "Půjdeš s náma do Prasinek?" zeptal se Harry "Harry promiň, ráda bych ale mám toho dneska dost na práci, možná jindy" řekla jsem "Nevadí, tak jindy" řekl Harry a odešel. Já pevně ztiskla své učebnice a šla jsem do pokoje. Přiběhl z mnou někdo ze Zmijozelu a řekl mi že v společenské místnosti se něco bude řešit. Tak jsem místo toho abych rychle přešla společenskou místnost a šla do pokoje jsem ve společenské místnosti zůstala. Všichni kromě Draca tam už byli, sedla jsem si na výstupek, bylo to asi 5cm vysoký jako podio, bylo to okolo celé společenské místnosti, z pódia se dá sestoupit ke gaučům, na kterých všichni seděli "Co stalo Theodore?" řekla jsem protože on jediný stál "Draca od oběda nikdo neviděl" řekl a mě se zastavilo srdce, už se setmělo a Draco nikde. "Jak neviděl to není možný?" řekla jsem "Nevím kam šel ale naposledy jsme ho viděli jak jde s nějakým mužem směrem k zapovězenému lesu" v momentě kdy to dořekl sebrala jsem se a běžela jsem nahoru do pokoje, vzala jsem si černý rifle, tmavě červený tričko a koženou bundu. Seběhla jsem do společenský místnosti a Theodor na mě vystartoval "Ty víš kde je?" řekl "Zůstaňte tady a zamkněte dveře" řekla jsem a vyšla jsem ze dveří "Přiveď mi mýho kluka v pořádku" řekla Pansy a mě bylo jasný že za mě má náhradu, usmála jsem se a zabouchla dveře. Seběhla jsem úplně dolů, podešla jsem hodiny a běžela do zapovězeného lesa. Pomocí upíří ho sluchu jsem chtěla najít Draca, ale nic jsem neslyšela. Šla jsem hlouběji do lesa. Slyšela jsem ho "Další otázka, co si zač?" řekl známý hlas. Mikael. "Bez odpovědi, špatně" řekl Mikael a Draco začal bolestí skuhrat. Běžela jsem upíří rychlostí a odstrčila ho od Draca
Začala jsem Draca rozvazovat "Draco poslouchej mě až tě rozvážu musíš utíkat, neotáčej se a utíkej" řekla jsem mu rozvazovala jednu ruku "Vidím že si přišla" řekl Mikael "Přesně na čas" dodal "Co o něm chceš?!" řvala jsem na něj "Po něm nic, ale nedokončil sme svůj rozhovor se sluníčkem" řekl a já zaťala pěsti "Nech ho jít a půjdu s tebou" řekla jsem. Chytil mě pod krkem a zvedl mě "Yrisko myslíš že to bude takhle jednoduché?" řekl Mikael "Proč ti řekl Yrisko?" zeptal se Draco "Ooo jak roztomilé ty si mu to ještě neřekla co jsi za monstrum" řekl Makael podíval se na mě a pak na Draca "To by byla škoda aby to nevěděl" řekl Mikael "O čem to mluví?!" zeptal se Draco "Draco prosím, já ti to pak vysvětlím" řekla jsem a Mikael se na mě podíval. Chytla jsem ho za hlavu a koukala mu do očí, lámala mu každou kost v jeho těle. Byla jsem slabá, moje kouzlo sláblo taky, na nic jsem nečekala a rozvázala jsem Draca "Běž pryč a neotáčej se" řekla jsem "Bez tebe nikam nejdu" řekl a já se ohlédla na vstávajícího Mikaela "Draco na tohle není čas musíš jít!" řekla jsem a Draco běžel pryč. Mikael se zvedl a vyndal malý upranevý kůl. Bodl mi ho do břicha a já jsem se jen předklonila, vzal další a bodl mi ho do krku, odkopla jsem ho a vyndala jsem si kůl z krku a břicha. On měl víc síly než já. Vzal mě za krk a zvedl mě "Zlatíčko jsem přes tisíc let starý mám víc síly než ty i přes to že máš v krvi krev Bennettů" řekl a stiskl můj krk tak abych nemohla vůbec dýchat "To se ještě uvidí" zachraptila jsem a kopla ho do břicha. Dala jsem své ruce podél těla, rozevřela jsem dlaň a natáhla jsem prsty, v hlavě jsem si říkala kouzlo které, kouzlo které ho mělo oslabit. Ubližovala jsem mu asi deset minut, krev se mi hrnula z nosu, Mikael už to nemohl zvládnout. Upíří rychlostí běžel pryč. "Zvládla jsem to" pousmála jsem se a padla k zemi.

Další část vyjde snad ještě dnes ❤️✨