Vervain Amortentia

36.Kapitola

Moje lidskost byla vypnutá a vše se šířilo rychle takže další hodiny se na mě nikdo neodvážil ani podívat, teď aaz na Draca který ze mě nemohl spustit oči. Bylo mi divné že zrovna on se na mě nemá problém koukat.

Poslední hodina zkončila a já chvátala do zapovězeného lesa. Opřela jsem o strom a sjela po něm dolůsedela jsem na studené zemi přitáhla jsem svoje kolena, vytáhla pergamentní papír a úhel a začala jsem kreslit. Kolem mě sněžilo a já kreslil, nevěděla jsem co ale kreslila. Kreslila jsem už nějakou dobu "Mohla by si se nachladit" uslyšela jsem jemný hlas Luny "Jdi pryč Luno" řekla jsem a dál kreslila "Prosím jdi pryč" řekla jsem když jsem jí slyšela se přibližovat "Nechci aby si na to byla sama" řekla a položila mi ruku na rameno a já se rychle zvedla, "Luno prosím odejdi, nemám svoji lidskost, snažím se poslouchat tvůj hlas ale nemůžu, vše co slyším je jen hlas tvého srdce a pocit jak moc bych se chtěla napít, ale nemůžu, nemůžu" řekla jsem a snažila jsem se tu stránku potlačit, "Yris já vím že mi nechceš ublížit" řekla Luna a já se snažila se kontrolovat "Luno. Nepřibližuj se." řekla jsem když jsem slyšela její tep a krev jak se žene jejími žílami "Chci ti pomoc" řekla a já se nemohla kontrolovat "Luno teď je ze mě může být i něco horšího než o
rozparovač. Tak prosím jdi pryč" řekla jsem když mi už třeštila hlava a pískalo v uších z jejího tlukotu srdce. Pomalu se vzdálila a šla pryč. Já jsem se naštvala, rozběhla proti stromů a udeřila do něj pěstí. V ruce jsem měla tříšky ale v ten moment jsem nic necítila, byla jsem tak naštvaná že jsem nedokázal nic jiného cítit než zlost na samu sebe. S krvavými rukami jsem si sedla opřená o strom.

** * * * * * * * *

Byl už večer když jsem se vracela do koleje. Ještě před tím když jsem šla do hradu jsem bouchla do kamenů který byl ostrý takže se mi udělala ráda až do masa. Prosvištěla jsem společenskou místností jako kulový blesk, běžela jsem nahoru do pokoje a zavřela jsem dveře, stoupla jsem si čelem k nim a opřela o ně mé čelo, pěsti jsem do nich trochu bouchla. A pak jsem se otočila. Trochu jsem se vyděsila když jsem viděla na mé posteli ležet Draca objímajíc můj polštář. Přišla jsem k němu, u něho jsem se cítila jinak, cítila jsem jeho tep ale taky to že se ho nesmím ani dotknout. Chtěla jsem si za ním lehnout ale bála jsem se co bych mu mohla udělat tak jsem si sedla do rohu, na levo, pár centimetrů od postele. Zaklonila jsem hlavu a pak ani nevím za jak dlouho jsem usnula.

Spala jsem ale cítila jak mě někdo zvedá že země a někam přenáší ale nemohla jsem se vzbudit. Cítila jsem jak se moje tělo uvolnilo a znomu jsem tvrdě usnula.

Probudila jsem se a cítila jak mě někdo drží kolem pasu a je natisklý na mě, kdo jiný než Draco. Chvíli jsem jen ležela a měla zavřené oči, pak jsem cítila jak mě někdo hřbetem ruky hladí po levé straně obličeje. Chytila jsem jeho ruku a otočila se "Draco, nechci ti ublížit ale můžu, nemám nad sebou kontrolu" řekla jsem a zvedla jsem se. "Nech me ti pomoc" řekl a zvedl se taky "Nemůžeš mi pomoc chápeš!" zaječela jsem a on vypadal už trochu vystrašený "Promiň." řekla jsem jemným hlasem a pokračovala "Jen. Sakra odejdi" řekla jsem a on zrychleně odešel. Kola jsem do skříně.

Po pár minutách jsem se konečně vydala pryč z pokoje.