Blacková?

36-viteály

Herm přivázala svoji šálu okolo stromu a přišla k nám. Všichni čtyři jsme se chytili za ruce a najednou se s velkým booom přemístili. Objevili jsme se na velkých kamenech. Já s Herm jsme začali vyslovovat ochraná kouzla a Harry s Jess šli postavit stan. Už byl večer a ve stanu byla opět mizerná nálada. Já se posadila na zem a opřela se o stan. Zavřela jsem oči a párkrát se zhluboka nadechla. „je v pořádku?" Zeptal se Harry. „ano, je. Jen se snaží se dostat Dracovi do mysli." Zašeptala mu Jess odpověď. „nejste tak potichý jak si myslíte." Zasmála jsem se a měla dál zavřené oči. Najednou jsem uslyšela hudbu a Jess, Harry a Herm společně začali tančit. Naposledy jsem se z hluboka nadechla a začala myslet na Draca a vzpomínat na čas, kdy jsme byli společně v Bradavicích. Najednou se předemnou objevili velké černé dveře. Pomalu jsem do nich vešla a spatřila Draca. Seděl na křesle a Koukal dopředu. „Draco..." Řekla jsem a blonďák sebou cuknul. „Nathal? Konečně jsi se ozvala! Hrozně mi chybíš..." Řekl nadšeně blonďák. „ty mně taky!" Řekla jsem a lehce se Pousmála. „jsi v pořádku? A kde jsi? Řekneš mi to konečně?" Zeptal se Draco. „ano jsem v pořádku... ale bohužel ti to říct nemůžu, ale až bude správný čas určitě ti to řeknu." Řekla jsem a koukala přímo do blonďákových očí. „dobře..." řekl smutně Draco. „a co ty? Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se. „ano jsem v pořádku. Většinu času trávím s Blaisem." „s Blaisem? Já myslela že nejsi v Bradavicích?!" Skočila jsem Dracovi do řeči. „nakonec jsem dorazil. V Manoru byla připšerná nuda..." řekl Draco a lehce se Pousmál. „já už bohužel budu muset. Miluju tě. Opatruj se." Řekla jsem s úsměvem. „taky tě Miluju!" Řekl Draco a já otevřela oči. Do očí se mi nahnaly slzy a já chtěla brečet. Pokročila jsem kolena a hlavu na ně položila. Začala jsem potichu brečet. „Nathal?" Přiběhla ke mně Jess. „copak?" Zeptala se Herm. „hrozně mi chybí..." Zašeptala jsem. „kdo?" Divil se Harry. „Draco..." odpověděla jsem a Jess mě objala. „pojďte spát." Usmála jsem se, otřela si slzy a lehla si na postel.

Uplynulo pár dní a já s Herm a Jess jsme seděli na kamenech a koukali na oceán. „Hermiono! Hermiono! Měla si pravdu! Zlatonky mají dotekovou paměť, jenže já jsem svou první zlatonku nechytil do ruky! Málem jsem ji spolknul!" Radoval se Harry a zlatonku podal Hermioně do ruky. Já se k ní lehce naklonila a nahlas přečetla nápis. „otevírám se na konci." „co to asi znamená?" Řekl Harry a posadil se k nám na jeden z kamenů. „nevim..." řekla Herm. „taky jsem něco našla. Nejdřív jsem myslela že je to oko, ale teď si to nemyslím." Ukázala Hermiona na znak v knížce. „však to jsou relikvie smrti..." pronesla jsem. „cože?" Zeptala se Jess. „no, mamka mi dříve četla bajky Barda Beadleyho. A jeden z příběhů je o třích bratřích." „ten jsem četla!" Skočila mi do řeči Herm. „no a v té se píše o třech bratrech, kteří jednou přišli k řece. Většina lidí v řece zahynulo, jenže tito tři bratři byli výborní kouzelníci, takže si přes řeku vykouzlili most. Když chtěli přejít most, objevila se před nimi smrt. Smrt byla zklamaná, protože přišla o tři mrtvé. Rozhodla se jim každému splnit přání. První z bratrů si přál nejmocnější hůlku. Smrt vzala hůlku z blízkého bezu a věnovala jí prvnímu z bratrů. Druhý si přál oživit mrtvé. Smrt se natáhla do řeky a vytáhla z ní kámen. Podala mu druhému z bratrů. Nakonec přistoupila ke třetímu z bratrů. On byl nejchytřejší a smrti nevěřil, tak si přál místo opustit, aniž by ho někdo sledovat. Smrt mu neochotně věnovala svůj neviditelný plášť. První z bratří pomocí hůlky zabil může, se kterým se nepohodl. V hospodě se vytahoval s hůlkou a v noci mu jeden z mužů podřízl hrdlo. A tak ho smrt získala. Druhý z bratrů pomocí kamene získal zpět svou mrtvou snoubenku. Jenže ta si ve světě smrtelníků nepřipadala dobře a vrátila se do světa mrtvých. Druhý bratr si kvůli tomu vzal život. Takto získala smrt i třetího z Bratrů. Poslední z bratrů, žil dlouhý život a když už byl velmi starý, neviditelný plášť předal svému synovi a se smrtí se přivítal jako starý známý. A tyto tři předměty jsou relikvie smrti. Bohužel o tom už nic víc nevím." Vysvětlila jsem a všichni tři na mě s vykulenýma očima koukali. „páni! Ty toho víš opravdu dost." Řekla Jess. „mimochodem, přemýšlel jsem a chci navštívit Godrikův Důl. Narodil jsem se tam, zemřeli tam moji rodiče." Řekl Harry. „on ví že tam budeš chtít jít Harry, protože je to pro tebe důležité." Řekla nejistě Jess. „ale pro něj to taky něco znamená! Ty víš kdo tam málem přišel o život! Nemyslíte že se na takovém místě může nacházet viteál?" Trval na svém Harry. „je ti nebezpečné!" Řekla Herm. „já s Herm souhlasím, je to dost nebezpečné. Ale v poslední době jsem nad tím přemýšlela taky..." Řekla jsem trochu nejistě. „mně to taky pořád šrotovalo hlavou..." řekla Herm.  „možná tam nemusí být pouze viteál... myslím že by tam mohl být i ten meč. Předci jen, jestli chtěl Brumbál aby jsi ten meč našel, nemyslíš že je rodiště zakladatele Nebelvíru, to nejlepší místo, kam schovat ten meč?" Řekla Jess, když jsme se zvedali za kamenů. „u Merlina! Jessico ty jsi geniální!" Zaradovala jsem se a objala ji. „u Merlina! Harry už mě nikdy nenechávej tě stříhat!" Usmála se Herm a my ostatní taky. Pomalu jsme odešli ke stanu a sbalili ho, abychom se mohli přemístit do Godrikova Dolu. Stan byl sbalený a my pomalu přešli k místu, odkud jsme se chtěli přemístit. „vážně tam chceš?" Zeptala se nejistě Jess. „ano... musíme tam." Řekl Harry. „já si tím nejsem jistá..." řekla jsem já a podívala se na tři kamarády. „takže na tři. Raz..." řekla Herm. „dva..." dodala Jess. „tři!" Řekla jsem já. Chytla jsem se Hermiony a všichni čtyři jsme se přemístili s velkým Booom do Hodrikova Dolu.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Čauky!
Je tu další kapitolka💗 doufám že se líbí. Myslíte si, že Nathal bude dál s Dracem, nebo jim to nevydrží?😳
Xoxo💗