Blacková?

29- astronomická věž

„Draco, musíš si jít odpočinout! Jsi tu celý týden." „Skara Jessico! Ty tu jsi taky pořád a nikdo tě nevyhání!" Uslyšela jsem dva hlasy, které se hádaly. „promiň..." „ne to já promiň, bylo to ode mě zlé. Jen mi na ní hrozně záleží, tak chci být u toho až se probere." Řekl chlapecký hlas. Ucítila jsem něčí ruku na té mé a pomalu ji stiskla. „vidíš to?! Ona mi zmáčkla ruku!" Zaradoval se chlapecký hlas. Chvíli na to jsem se pokusila otevřít oči. Oči mi zaplnilo světlo a já je musela opět zavřít. Po chvíli jsem je otevřela znovu. „Nathal!" Vykřikla Jess a Draco naráz. „panebože! Ty jsi vzhůru! Já myslela že už se nepřibereš." Radovala se Jess a jakmile jsem se posadila mě objala. Otočila jsem hlavu k blonďákovi a on se na mě podíval také. „Ahoj Draco..." řekla jsem a Usmála se. „já se ti strašně omlouvám co jsem ti udělal..." „ale však tu kletbu jsi neseslal ty..." „to ne, ale ten rozchod, jak jsem ti nic neřekl, prostě to ode mě nebylo fér..." „sice jsem na tebe byla dost naštvaná, ale už je to v pořádku." Usmála jsem se a on pokračoval. „víš, když jsi začala chodit s Lucasem. Uvědomil jsem si že byla chyba se rozejít. Taky jsem ti to chtěl vysvětlit. Ten rozchod nebyl proto že bych tě nemiloval, ale chtěl jsem tě ochránit. Pán zla řekl že pokud spolu budeme, musíš se stát smrtijedkou. Vím moc dobře že by jsi se jí stát nechtěla, tak proto jsem se s tebou rozešel. Byla to ta největší chyba v mém životě..." řekl Draco. „já... já..." „nic nemusíš říkat." „s Lucasem jsem chodila jen aby jsi žárlil..." přiznala jsem. „já tě nikdy nepřestala milovat..." Zašeptala jsem. Draco se ke mně nahnul a zlehka mě políbil. „hrozně jsi mi chyběl..." Zašeptala jsem. „ty mně víc..." Zašeptal Draco a opět mě políbil. „asi nejdeme úplně vhod..." řekl Ron. Já se od Draca rychle odtrhla a oba jsme na ně Vystrašeně koukali. „Nathal!" Radovala se Hermiona, odstrčila Draca a objala mě. „Nathal... já se ti hrozně omlouvám, ta kletba neměla zasáhnout tebe..." „Harry, však já vím. To já mezi tebe a Draca vlétla dobrovolně..." „ale já tu kletbu neměl sesílat." Snažil se trvat na svém Harry. Po chvíli ke mně přišel a objal mě.

Uplynulo pár dní a mě konečně pustili z ošetřovny
„mimochodem, Harry se zbavil jeho učebnice a tu tvou jsme radši ukryli též." Usmála se Hermiona. „Hermiono! Já vás zabiju! Já chtěla zjistit co se s tou knihou děje." „Klid Nathal... s Hermionou jsme šli do knihovny a něco zjistili. V této knize vidí speciální zápisky pouze 4 vyvolení. Ti u kterých moudrý klobouk řekl všechny koleje." Vysvětlila mi Jess. „ťukťukťuk!" Ozvalo se klepání na dveře od našeho pokoje. „dále!" Zavolala jsem a do pokoje vešel Harry. „Nathal, potřeboval bych, aby jsi také vypila tekuté štěstí a společně z Křiklana vytáhneme pravou vzpomínku." Vychrlil na mě Harry. „cože?" „prosím!" Trval na tom Harry. „Dobře." Usmála jsem se a došla pro tekuté štěstí. Naráz jsme ho oba vypili a vyrazili. „myslím že bychom měli jít k..." „Hagridovi!" Doplnila jsem Harryho. „Dobrý den pane profesore!" Usmála jsem se na profesora v okénku. „u Merlina co vy tady děláte!" Lekl se Křiklan. „jdeme k Hagridovi." Řekl usměvavý Harry. „ale sami tam jít nemůžete." „tak pojďte s námi." Řekla jsem s úsměvem profesorovi. Všichni tři jsme procházeli cestičkou, dokud jsme nedorazili k Hagridovi, který stál na kopci vedle mrtvého pavouka. „Ahoj Hagride." Řekli jsme s Harrym naráz. „není to..." „ano je to on.." řekl smutný Hagrid. „já vím že je to neslýchané, ale nemohl bych si vzít trochu jeho jedu? Pouze pro zkoumání." Vysvětlil profesor a Hagrid pouze kývl hlavou. Další hodinu jsme byli u Hagrida a Křiklan společně s Hagridem popíjeli. „pane profesore musíte mi říct o té vzpomínce s Voldemortem!" Řekla jsem, když Hagrid usnul. „já nemůžu..." řekl profesor. „moji rodiče kvůli němu zemřeli, prosím je to pro nás velmi důležité..." trval na svém Harry. „jednou jsem dostal dvě akvária. Jedno bylo slečny Evansové a druhé od slečny Delacour. Přišel jsem k ním a dotknul se jich. Květiny v nich se změnili. Jedna v překrásnou modrou rybku a druhá v nádhernou červenou rybku. Červená rybka zemřela přesně v ten den, kdy zemřela Slečna Evansová... ta druhá zemřela před půl rokem..." „prosím pane profesore..." řekla jsem. „no dobře, ale nezlobte se na mě." Řekl Křiklan a pomocí hůlky vzpomínku dostal do malé nádobky. „dělej! Musíme za Brumbálem." Řekl Harry a společně jsme si to namířili k Brumbálovi. „Harry, tobě se to povedlo!" „nám!" Opravil mě Harry a já se jen usmála.

„pane profesore! Máme to!" Radoval se Harry a podal Brumbálovi lahvičku. Ten ji vylil do myslánky a poručil nám ať se na vzpomínku podíváme. „Viteály!" Vynořila jsem rychle hlavu. „ano, jsou to viteály!" Řekl Harry a Brumbál nám ukázal deník Toma Riddela. „to je Viteál!" Řekla jsem a Brumbál ukázal nějaký prsten. „toto je prsten Voldemortovi matky. Jeho nalezení a poté i zničení bylo velmi náročné. Teď jsem objevil další, ale sám ho nedokážu získat. A opět po tobě chci Harry až moc." Řekl Brumbál a podíval se na Harryho. „vy slečno, zůstanete zde. Vy se musíte pořádně zotavit." „já jsem v pořádku! Můžu jít s vámi!" „Nathal, vím že by jsi velmi ráda šla, ale zůstaň tu! Prosím, udělej to pro mě..." snažil se mě přemluvit Harry. „Ale slib mi že na sebe budeš dávat pozor! Jasný? Jsi skoro jako můj brácha!" Oznámila jsem mu. „slibuju že na sebe budu dávat pozor SÉGRA!" Řekl a na poslední slovo dal velký důraz.

Dalšího dne k večeru
„Dávej na sebe pozor!" Řekla jsem Harrymu, který odcházel na astronomku. „Slibuju!" Řekl a objal mě. Pomalu odešel na astronomku a já se vrátila k holkám. Asi dvě hodiny jsme si povídali. „nechcete se jít projít? Třeba na astronomku?" Navrhla Jess. „já bych šla!" „taky!" Řekla jsem a hned po mě jednohlasně řekla Hermiona s Ginny. Rychle jsem se oblékla do Nebelvírského svetru a vyrazili jsme. „Kde myslíte že jsou kluci?" Zeptala se opět Jess, tentokrát už po cestě. Jelikož jsem věděla, kde je Harry a Brumbálovi jsem slíbila že to nikomu neřeknu, pouze jsem mlčela. „tak se mi asi odpovědi nedostane..." Zasmála se Jess. „nevim!" Řekla jsem a pomalu jsme se blížili k astronomce. Už jsme byli na schodech a najednou jsem uslyšela chlapecký hlas. Vyšla jsem trochu výš a pod schody si všimla Harryho. Všechny jsme k němu přiběhli. Rychle mi dal prst před ruku abych mlčela. „já vás musím zabít... jinak on zabije mě, Mou rodinu a Nathal..." řekl chlapecký hlas. „Draco...." Zašeptala jsem a rychle vyběhla ke schodům. Vyběhla jsem nahoru a uviděla Draca jak míří hůlkou na Brumbála. „Draco... nedělej to..." řekla jsem opatrně a Blonďákovi se podívala do očí. „já musím!" Řekl a dál mířil hůlkou na Brumbála. Najednou se okolo nás objevili Smrtijedi a po chvíli i Snape. „jen do toho Draco!" Řekla Bellatrix. V tu chvíli jsem měla sto chutí na ní použít kletbu "Avada kedavra". „nedělej to! Prosím..." řekla jsem mu a všichni smrtijedi se na mě koukali. „Ale, ale malá Delacour!" Řekla výsměšně Bellatrix. „crucio!" Zakřičela Bella a já se začala svíjela v křečích. „nech ji být!" Zakřičela Draco a svou hůlku namířil na Bellu. „Draco!" Řekla vysmátá Bella. Draco se ani nepohnul a najednou se před nás postavil Snape. „Avada Kedavra!" Řekl Snape a z jeho hůlky vyletěl zelený paprsek, který zasáhl Brumbála. „Neee..." Zašeptala jsem a Bellatrix přestala s kletbou. Najednou jsem začala brečet. Klečela jsme na zemi a blonďák si ke mně kleknul. „Nathal..." Zašeptal a objal mě. Jen co mě objal všichni smrtijedi zmizeli. Po chvíli přiběhla i skupinka přátel. Já s Harrym jsme oba brečeli.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ahojte!
Další kapitolka je tadyy! Doufám že se vám líbí! Nathal a Draco?
Xoxo!💗