Blacková?

1- Bradavice

Ráno jsem se probudila vedle sebe jsem si všimla zabaleného kufru. Dnes jedu poprvé do Bradavic. Ještě v pyžamu jsem vyběhla z pokoje a rychle seběhla schody. Vběhla jsem do kuchyně a všimla si snídaně na stole. Byli mé oblíbené lívance. „Dobré ráno mami." Pozdravila jsem matku, která seděla na židli vedle mě. „Dobré ráno Drahoušku. Nevíš Fleur už je vzhůru?" Zeptala se mě mamka. „nev..." ani jsem to nedořekla a ze dveří se ozvala Fleur. „Už jsem vzhůru."  Všechny tři jsme společně snídali a povídali si. „dnes je tvůj velký den Nat. Jedeš do Bradavic." Pousmála se na mě mamka. Dojedla jsem poslední lívanec a namířila jsem si to přímo do pokoje. Sáhla jsem do skříně, kde jsem si vzala své oblíbené džíny s černým tričkem. Nakonec jsem se přesunula do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby, opláchla obličej a nakonec rozčesala vlasy. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Po chvilce jsem si v pokoji sedla na postel a přemýšela. Jak jsem tak přemýšela tak jsem začala milá strach. "Cokdyž si tam nenajdu kamarády? Do jaké koleje asi půjdu" kolovaly mi otázky hlavou. Z myšlenek mě vytáhla Fleur. „Nat! Pojď, mamka se už chce přemístit." Popadla jsem kufr a snesla ho ze schodů. „ahoj Fleur, budeš mi moc chybět." Rozloučila jsem se a objala sestru. Mamka mě pevně chytla za ruku a najednou jsem uslyšel boooom. Otevřela jsem oči a najednou uviděla spoustu lidí na nástupišti. Stále jsem držela mamku i kufr a rozhlížela se po okolí. Najednou se otevřeli dveře valu a všichni se k nim nahrnuli. „Ahoj mami, o Vánocích!" Dořekla jsem a dala mamce pusu na tvář. Pomalu jsem vykročila ke dveřím vlaku.

Procházela jsem uličkou mezi kupéčkama a sledovala lidi vevnitř. Najednou jsem spatřila blonďatého chlapce, který ze mě nespustil oči. Jen jsem se na něj lehce Pousmála a šla dál. O pár kupé dál jsem si všimla kupé kde seděla malá blondýnka. Zaklepala jsem na dveře kupé a blondýnka rychle otočila hlavu směrem ke mě. Pootevřela jsem dveře a mile se zeptala „Ahoj, mohla bych si přisednout?" „j-jo jasně." Ozvalo se a blondýnka se usmála. Zavřela jsem za sebou dveře a sedla si naproti blondýnce. „ já jsem Nat. Nat Delacour." Pousmála jsem se. „Já jsem Jess. Jessica Williamsová." „do jaké koleje by jsi chtěla jít?" Položila jsem další otázku. „moji rodiče byli oba v Nebelvíru, chtěla bych do Nebelvíru ale nevadilo by mi byla někde jinde. A co ty?" Mile se zeptala Jess. „já vlastně ani nevím, moje mamka chodila prý do Krásnohůlek, sestra taky a o otci nic nevím." Posmutněla jsem si, ale hned mluvila dál. „ no ale dost jsem toho slyšela o tom že Nebelvír je prý dobrá kolej." Chvíli jsme si dál povídali a najednou někdo zaklepal na dveře od kupé. „Ahoj, můžu si přisednout?" Vstoupila do dveří holčina s červenýma očima. Já i Jess jsme zakývali hlavou pro souhlas. „Ahoj, já jsem Nat a toto je Jess." Představila jsem mě i mou novou kamarádku. „já jsem Hermiona Gragerová." Pousmála se holčina a sedla si vedle Jess.

Cesta nám hrozně rychle utekla. Celou dobu jsme si povídali. Vlak už se blížil k Bradavicím a všichni se pomalu začali chystat. Všechny tři jsme už byli převlečené do hábitů. „Holky! Málem bych vám zapoměla říct že jsem tady potkala Harryho Pottera!" Já i Jess jsme se na ní udiveně koukali. „Pottera?" Řekli jsme s Jess naráz. Hermiona nestihla ani odpovědět a okolo nás se prohnalo stádo studentů. Všechny tři jsme se zvedli a vylezli ven z kupé a dali se směrem k východu z vlaku. Seskočila jsem ze stupátka vlaku a spatřila obřího může. „Tak študenti teď se přemístíme k lodím. Všichni jsme následovali toho pána. „málem bych zapoměl jsem Rubeus Hagrid." Pousmál se pán a šel dál. Po chvilce cesty jsem cítila že na mě někdo kouká. Ohlédla jsem se a všimla si toho blonďatého kluka, který se na mě díval.

Když jsme byli u loděk, všichni se cpali dopředu. Já, Jess a Hermiona jsme si sedli do loďky spolu. Chvilku jsme se plavili, dokud jsme nedorazili k Hradu. „páni ten je obří." Řekl jsem a pootevřela pusu. Hermiona s Jess se jen zasmáli a dál jsme si povídali. Jako mrknutím oka jsme se objevili před obřími dveřmi. Po chvilce jsme se přesunuli před všechny učitele a žáky. Po chvíli nás pomalu začali zařazovat do kolejí. „Hermiona Grangerová!" Vykřikla paní profesorka Mc Gonagallová. Hermiona přistoupila ke stoličce, posadila se a paní profesorka jí posadila moudrý klobouk na hlavu. „Nebelvír!" Ozvalo se po chvilce. Všichni, kteří seděli u Nebelvírského stolu začali zběsile tleskat. „Draco Malfoy!" Ozvalo se a na stoličce seděl ten blonďatý chlapec. „tak Draco Malfoy." Pomyslela jsem si. „Zmijozel!" Vykřikl okamžitě klobouk. „Jessica Williamsová!" Zakřičela další jméno profesorka. Moje kamarádka se posadila a najednou se ozvalo „Nebelvír!"

Chvilku jsem tam stála sama a najednou se ozvalo mé jméno. V tu chvíli jsem na chvíli ztuhla, ale hned jsem se rozešla směrem ke stoličce. Posadila jsem se na stoličku a profesorka mi položila klobouk na hlavu. Klobouk mi neustále něco říkal, ale vůbec jsem ho nevnímala. „Mrzimor!" Zakřičel klobouk a mě se v tu chvíli nahrnuli slzy do očí. Už, už jsem se zvedala, ale najednou klobou opět něco vykřikl. „Havraspár!" Hrozně jsem se lekla až jsem se z toho posadila. Všichni začali něco šeptat. Cítila jsem na tváři jak mi teče slza. „Zmijozel!!!" Zakřičel klobouk ještě silněji než předtím. Všichni ze zmijozelu začali křičet . „Máme vyvolenou, máme vyvolenou!" Ucítila jsem další slzu co mi tekla po tváři. Podívala jsem se ke stolu Nebelvírských kde seděla smutná Jess. „Nebelvír!!!!!" Zakřičel klobou třikrát víc jak předtím. Začali mi téct slzy štěstí. Zvedla jsem se ze stoličky a uslyšela řev Nebelvírských. „Máme vyvolenou! Máme vyvolenou!" Rozeběhla jsem se ke stolu, sedla si vedle Jess a objala jí.

„Ahoj, já jsem Harry, Harry Potter a tohle je Ron Weasley." Pousmál se černovlasý kluk. „Já jsem Nat Delacour." Usmála jsem se na kluka. „Já jsem Seamus!" Přesunul se ke mě nějaký klučina. „Těší mě, Nat." Usmála jsem se a všichni jsme začali jíst a povídat si. Po večeři nás prefekti dovedli ke společence. Jedna prefektka nás dovedla k holčičím pokojům. Na pokoji jsem byla s Hermionou a Jess. Pomalu jsme si začali vybalovat. Už byli dost pozdě, my měli vybaleno a povídali se. „Dobrou noc holky." Ozvalo se od Hermiony. „Dobrou!" Řekla jsem naráz s Jess. Před spaním jsem dost přemýšlela nad tím proč všichni křičeli že jsem vyvolená. A proč měl klobou problém mě zařadit.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Čauko!💘
Je tu první kapitola! Doufám že se vám knížka líbí. Tak u další kapitoly!
Xx!❤️