Blacková?

32- Svatba

„dobré ráno!" Zakřičela na celý pokoj Jess. „u Merlina zbláznila jsi se!" Vyjekla jsem. „no tak, dělej vstávej!" Řekla nadšená Hermiona. Obě dvě byli ještě v pyžamech. Vylezla jsem z postele a všechny tři jsme se společně přesunuli do koupelny. Rychle jsem si opláchla obličej a šla se převléct. Oblékla jsem si černé tebláky a stejnobarevné tílko. Sešla jsem dolu na snídani. Na stole ležely tři talíře s lívanci. Všechny tři jsem vzala a rychle je odnesla na pokoj. „tradá!" Vešla jsem do otevřených dveří. „páni! Miluju lívance!" Řekla nadšená Jess. „děkujeme." Usmála se Hermiona a zakousla se do jednoho z lívanců. Sedla jsem si na svou postel a začala jíst lívance také. Po chvíli jsem dojedla poslední z lívanců a snesla talíře. „dobré ráno." Řekl hlas za mnou. Rychle jsem se otočila a tam stála Fleur. „dobré." Usmála jsem se. „tak jak se těšíš?" „no, jsem malinko nervózní..." řekla Fleur. „nebuď, všechno bude v pořádku." Usmála jsem se a objala ji. „tak já bych se měla jít chystat." Řekla Fleur a odešla. Rychle jsem vyběhla schody a vešla do pokoje. „tady, tohle ti přišlo." Řekla Herm a podala mi obálku. Z obálky jsem vyndala dopis, otevřela jsem ho a začala číst.

Drahá Nathal,
Nedávno jsem byl na sezení se smrtijedy. Voldemort tě chce přetáhnout k němu. Měla by jsi na sebe dávat obzvlášť velký pozor. Většina smrtijedů po tobě i Potterovi pátrá. Opravdu na sebe dávej pozor.
                                                   Miluju tě, Draco

Chvíli jsem na ten dopis jen beze slova koukala, dokud do pokoje nevtrhnul Jess. Dopis jsem rychle schovala. Jess vnesla do pokoje troje krásné šaty. Hermiona si vzala červené, Jess světle modré a mně podala nádherné růžové. „děkuju." Usmála jsem se a začala se převlékat do šatů. Jakmile jsme všechny tři byli převlečené, přešli jsme do koupelny. Nanesla jsem si lehce řasenku, trochu korektoru, upravila si obočí a nanesla lehký lesk na rty. Lehce jsem si navlnila vlasy a vyšla jsem z koupelny. Chvíli po mně vyšly i Jess s Herm a společně jsme sešli dolu. Všichni, kromě George, Harryho a Ginny byli venku. „Ginny!" Řekl klučičí hlas. „notak, já vím že my dva k sobě patříme, to ti to pořád nedošlo?" Řekl dívčí hlas. „nech mě na pokoji Ginny, já miluju Jess." Řekl Harry a Jess rychle seběhla schody a uviděla Ginny jak se snaží políbit Harryho. „ty! Ty mrcho!" Zakřičela Jess a začala brečet. „J-Jessico!" Zakřičel Harry na Jess, která běžela ven. „já tě zabiju!" Rozeběhla jsem se k Ginny a vlepila ji facku. Rychle jsem se i s Herm rozběhla za Jess. „Jess! Počkej!" Zakřičela jsem a ona pomalu zastavila. „to bude v pořádku!" Řekla jsem a objala ji. „Jess! To nebyla moje chyba! Ginny mě chtěla políbit, ale já miluju pouze tebe." Snažil se Harry. „já vím..." řekla Jess a utřela si slzy. „já si jen myslela že je Ginny kamarádka..." Řekla Jess a Harry ji objal. „Miluju tě." Řekl Harry a Jess ho políbila. „jsou spolu tak slatcí!" Zašeptala jsem. „to ano!" Zašeptala mi nazpět Herm. Jess si otřela slzy a všichni jsme šli pomoct se stavěním stanu. Pan Weasley zavelel a všichni naráz mávli hůlkou. Stan se pomalu začal vznášet.

Po obřadu
„nejste vy Nathalia Blacková?" Zeptal se nějaký hlas. Rychle jsem se otočila a tam stála Lenka a její táta. „dobrý den!" Řekla jsem s úsměvem. „Slečno, moc jsem toho o vás četl." Řekl blonďatý muž. „vážně?" Řekla jsem nejistě. Z ničeho nic se ozvala rána a do stanu vlétly černé kouře. Stan začal hořet a všichni začali křičet. Rychle ke mně přiběhla Hermiona s Jess. Rozhlédla jsem se okolo a hned ke mně přiběhl Harry s Ronem. Všichni jsme se najednou přemístili. „K-Kde to jsme?" Vykoktala jsem, když jsme se všichni vyhnuli autobusu. „na Shaftesbury Avenue. Chodila jsem sem s rodiči. Nevím proč jsem si na to vzpoměla. Tudy!" Řekla Hermiona, když jsme procházeli mezi spoustou lidí. Z ničeho nic jsme zahli a objevili se v prázdné uličce. „pojďte, musíme se převléct." Řekla Hermiona a z kabelky začala tahat oblečení. „jak?" Zeptal se Zmateně Ron. „nezjistitelné zvětšovací kouzlo." Vysvětlila mu Hermiona a začali jsme se převlékat. Hermiona z kabelky vytáhla mé černé tepláky a tílko. Rychle jsem se převlékla a vyrazili jsme dál. Procházeli jsme spoutu uliček, dokud jsme nedorazlili do kavárny. „co všichni ti lidé na svatbě?" Zeptala jsem se nervózně, když jsme se posadili. „snad budou v pořádku..." řekla Hermiona. „a co tam dělali ti smrtijedi?" Zeptal se nechápavě Ron. „no, dnes mi napsal Draco, že po mně a Harrym smrtijedi pátrají..." řekla jsem smutně. „cože? Proč jsi nám to neřekla!" Skoro až křičela Jess. „pšttt!" Sykla jsem po ni. „no a kam půjdeme teď?" Zeptal se Harry?" „co k děravému kotli?" Navrhnul Ron. „pokud Voldemort ovládl ministerstvo, tak to tam není bezpečné..." řekla Herm. „nemáme sebou navíc žédné věci a můj batoh zůstal v doupěti..." řekl Harry. Hermiona se podívala na svou malou kabelku. „pro mě a pro holky nějaké věci mám." Řekla Herm a do místnosti vešli dva muži v modrých kombinézách. „tak proto mi v poslední době mizelo oblečení..." řekla jsem a lehce se Pousmála. „ti dva se mi nezdají..." Zašeptal Ron. Najednou se k nám muži v modrém otočili a začali na nás sesílat kletby. Nás pět se okamžitě začalo bránit. Chvíli jsme na sebe sesílali dál kletby. „mdloby na tebe!" Zakřičela jsem já a Harry naráz a omráčili oba muže. Harry a Já jsme pomalu přešli k jednomu z mužů. „on byl na astronomce, když zabili Brumbála." Řekl Harry a všichni jsme přešli ke druhému z mužů. „tohohle si pamatuju z plakátů... tak co s vámi teď uděláme? Zabijeme vás?" Řekl Ron naštvaně. „Rone! To by nás prozradilo..." řekla jsem potichu. „co když zabil pošuka? Změnili by jste názor?" Řekl opět naštvaně Ron. „měli bychom jim vymazat paměť..." řekl Harry. „ty jsi tu šéf. Hermiono, tobě jdou zaklínadla..." řekl Ron a pohladil Hermionu po tváři. Hermiona k nim přistoupila a vymazala jim paměť.

„jak se o nás dozvěděli?" Zeptala se Jess, když jsme odtamtud vypadli. „nemáš ještě hledáček?" Zeptal se Ron. „to ne, hledáček v 17 mizí." Řekla jsem rychle. „panebože! My jsme neoslovili tvoje narozeniny! S Jess a Nathal jsme ti upekli dort..." řekla smutně Herm. „jsem velmi rád, že jste si na mě vzpoměly, ale myslím že bychom to teď neměli řešit, předci jen nás před chvílí málem zabil párek smrtijedů." Řekl Harry a my pouze mlčeli. „musíme zmizet. Schovat se do nebezpečí! Táta by měl být, no vy víte kde, tak můžeme tam." Řekla jsem a všichni se mnou souhlasili.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Hii!
Je tu další kapitolka🥰 doufám že se vám líbí. Dostala jsem nápad, ohledně další knížky, pokud by jste měli zájem. Napadlo mě že by to bylo o dceře x synovi Nathal. Měli by jste o knihu zájem. Začala bych jí psát až bych dopsala tuto.💗
Xoxo!!💗