Blacková?

23- učebnice!

Pár dní po příjezdu do Bradavic
S Hermionou a Jess jsme dorazili na hodinu lektvarů, kde nás přivítal milý profesor. Postavila jsem se mezi pár studentů a spatřila Draca jak tupě zírá do země. „Dobrý den žáci!" Přívital ná profesor. „dobrý den!" Odpověděli žáci jednohlasně. „dnes jsem si pro vás... ale pane Pottere už jsem myslel že nedorazíte!" Zaradoval se profesor, když uviděl Harryho. „tak pojďte k nám a vemte sk učebnice." „my ale nemáme učebnice..." „tak si je vemte támhle vzadu ve skříni." Řekl Křiklan Harrymu. „tak tady mám tři lektvary, poví nám někdo které to jsou?" Zeptal se a jeho pohled nasměroval ke mně. „ale! Nejde vy náhodou slečna Blacková?" „ano, to jsem!" Řekla jsem pyšně. „vaše matka byla ta nejtalentovanější čarodějka, kterou jsem kdy potkal, jste jí tak podobná." Jen co to Křiklan Dořekl, nahrnuli se mi slzy to očí. „moc se omlouvám... tak nám můžete říct jaké zde máme lektvary." Řekl pan profesor. „toto je Veritaserum, nápoj pravdy a toto je Amorův šíp. Nejůčinější nápoj lásky. Já například cítím mátu, zelené jablka a ..." odmlčela jsem se a couvla do zadu. „výborně slečno." Řekl a pokračoval ve svém výkladu. Po chvíli jsem si uvědomila co jsem vlastně cítila. „pane profesore? Vy jste nám ale neřekl co je toto!" Řekla Hermiona. „toto je Felix Felicis. Nejčastěji se mu ale říká tekuté štěstí. Pokud se někomu z vás podaří namíchat perfektní odvar živé smrti, dostane kde mě lednu lahvičku Felix felicis. Zatím se to povedlo pouze 1 studentovi." Řekl profesor a my se rozešli ke stolům. Stoupla jsem si mezi Jess a Hermionu, otevrěla učebnici na první stránce a začala listovat. „coto?" Zašeptala jsem a udiveně koukala do počmárané učebnice. „co se děje Nathal?" Zeptala se Jess. „vidíte to taky?" Ukázala jsem holkám učebnici. „co? Však je to úplně normální učebnice." Koukala na knihu vystrašená Hermiona. „však tady jsou nějaké popisky!" Ukazovala jsem do učebnice. „Nathal nic tam není!" Trvala na svém Hermiona. „no dobře." Řekla jsem, abych se s ní nemusela hádat. "Rozdrťte čepelí nože 1 fazolku dřímalky (šťáva se více uvolní)" koukala jsem na návod a podle něj pracovala. „hej! Nathal, Harry máme je nakrájet." „jak myslíš Hermiono!" Zasmál se Harry a podíval se na mě. Celý postup v mé učebnici byl přepsaný. Dodržovali jsem ořepsaný postup až do konce. „konec času!" Prohlásil pan profesor a začal nás s lístky obcházet. Všichni co šli před Harrym neměli dost silný odvar. Pan profesor vhodil lístek do Harryho kotlíku a začal se radovat. „to je perfektní pane Pottere!" Řekl profesor a přišel ke mně. Vhodil opět lístek do kotlíku a lístek se rozplynul ještě dřív něž dopadl do lektvaru. „výborně slečno Blacková! Toto je ten nejlepší odvar, který jsem kdy viděl!" Řekl nadšený profesor.

„pan Potter a slečna Delacour vytvořili úplně perfektní odvar živoucí smrti." Řekl profesor a já s Harrym jsme stáli vedle něj. Celou dobu jsem se hrozně usmívala. „tady máte!" Řekl profesor a podal nám každému jednu lahvičku. „děkuju!" Řekla jsem s úsměvem a podívala se po třídě. Najednou moje oči zachytily pohled vysokého blonďáka. Úsměv mi z obličeje zmizel a cítila jsem strach a smutek. „můžete jít!" Řekl profesor a já s knihou a lektvarem rychle vyběhla z učebny. Běžela jsem na astronomku. Opět jsem si sedla na zem a koukala na lahvičku. „co jsem udělala špatně? Nep...." „halo?" „sakra!" Vyjekla jsem, zvedla se ze země a běžela se schovat někam do rohu. „haloooo!" Ozval se znovu hlas. „nikdo tady není běžte pryč!" Zavolala jsem a schoulila se do klubíčka. „tak to ti tak budu věřit." Ozval se hlas a uslyšela jsem blížící se kroky. „vypadni!" Zaječela jsem a kroky se zastavili. „ani náhodou!" Ozval se hlas a kroky zase začali mířit ke mně. „Blaise vypadni!" Okřikla jsem kluka stojícího přede mnou. „Draco?" Zeptal se Blaise. „možná..." Zašeptala jsem a Blaise si sednul vedle mě. „kdyby jsi věděla proč tak by jsi mu to nevyčítala." „ale já to nevim! Chápeš! On mi nic neřekl! Nic!" Řekla jsem a slzy mi stékali po tvářích. „já vím..." řekl potichu. „pojď, musíme na hodinu. Máme společně jasnovidectví." Řekl a pomohl mi se zvednout. „děkuju." Řekla jsem a společně jsme se vydali na hodinu. „věř mi že se to zlepší! Dřív nebo později." Řekl Blaise po cestě. „no to teda nevim." „je fakt dost smutný z toho rozchodu." Vysvětloval mi Blaise na cestě. „tak proč to udělal?" „teď ti to říct nemůžu!" Řekl vážně Blaise. „tak to je výborný." „tak už jsme tady! Zatím" rozloučil se se mnou Blaise a šel za Dracem. „ty s Blaisem?" Řekla udiveně Jess. „potkal mě na astronomce, neřeš to prosím." Řekla jsem a začala poslouchat profesorku.

„konečně!" Zaradoval se Harry, když jsme přišli na oběd. „to učení mě jednou zabije!" Ozval se zezadu Ron. Sedla jsem si ke stolu Vedle Harryho, naproti Jess. „Rone to je nechutný!" Okřikla zrzka Hermiona. „coje? Mám hlad!" Otočil se na Hermionu Ron.

„proč si zase čteš tu učebnici Nathal?" Zeptala se mě Jess. „já si čtu ty zápisky..." „jaký zápisky?" Divila se Ginny. „no tyhle!" Řekla jsem a ukázala jí popsanou učebnici. „Nathal, nic tam není!" Řekla Ginny a Vystrašeně se podívala na zbylé dvě holky. Nijak jsem tomu nevěnovala pozornost a dál si četla učebnici. " Poignarder convulsions?"řekla jsem si v mysli a zaměřila se na dané kouzlo. Nebyla u něj žádná vysvětlivka. „holky? Znáte kouzlo Poignarder convulsions?" „ne... co je to za kouzlo?" „páni to je poprvé co Hermiona něco neví." Zasmála se Jess a Hermiona na ní hodila vražedný pohled. „hele, nejdeme už spát? Já jsem už dost unavená!" Zeptala se unavená Ginny. „asi bych už šla... dobrou!" Řekla Jess hned po ní Hermiona a nakonec já.

Sen
Procházela jsem se po velké zahradě plné rostlin. „Ale, konečně jsi dorazila!" Řekl hlas za mnou. Rychle jsem se otočila a tam stál Voldemort. „ccco chcete?" Vykoktala jsem ze sebe. „vím, že ti chybí Draco! Pokud by jsi se přidala k nám, mohla by jsi nadále chodit s Dracem!" Pokračoval Voldemort. „Nathal!" Ozval se hlas zezadu. „D-Draco!" Zašeptala jsem. „přijď zítra o půlnoci na astronomickou věž, buď tam sama!" Řekl Voldemort a sen se rozplynul.
Konec snu

„holky!" Vyjekla jsem když jsem se vzbudila. „co se děje?" Lekla se Jess. „musím za Brumbálem!" Řekla jsem a v pyžamu vyběhla ven z pokoje. „

„pane profesore!" Řekla jsem, když jsem vešla do Brumbálovi kanceláře. „ano slečno?" „Voldemort, se mnou navázal spojení! Mluvil se mnou!" „co říkal?" „chce ať zítra o půlnoci přijdu na astronomku." Vysvětlila jsem Brumbálovi. „zítra tam půjdeš!" „já tam ale nechci!" Řekla jsem naštvaně. „půjdeš tam a my tam budeme s tebou!" Vysvětloval mi Brumbál. „dobře." „teď se běžte vyspat! Dobrou noc." Rozloučil se Brumbál a já s holkama šla do pokoje.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ahoj!
Je tu další kapitolaaa! Doufám že se vám líbí! Jsem moc vděčná za každý komentář a vote! Děkuju moc všem kdo tuto knížku čte!💗
Xoxo🥰💗