Blacková?

7- Delacour!

„hele Cedric!" Šťouchla do mě Jess a ukázala na dveře kupé ve kterých stál Cedric. „Ahoj Cedricu." Usmála jsem se. „Ahoj Nathal." Úsměv mi oplatil. Chvilku jsme na sebe koukali, dokud se mu nějaký jeho kamarád nezačal smát a neodešli. „hele, já půjdu pozdravit Draca... předci jen jsme se dost dlouho neviděli." Pousmála jsem se vyrazila ven z kupé. Rozhlížela jsem se všude okolo dokud jsem pohledného blonďáka neuviděla. „Nathal." Ozval se dívčí hlas a Pansy se ke mě rozběhla a objala mě. Za ní šel vysoký blonďák. „Ahoj Draco." Usmála jsem se a pořádně ho objala. „Ahoj Nathal." Řekl a obětí mi vrátil. „hrozně jsi mi chyběla." Řekl Draco a neustále mě objímal. „ty mě  taky." „notak vy dva, nikdo tady na to není zvědavý." Ozval se hlas ze zadu.  „nech toho Blaise." Řekl Draco poté co mě pustil. „hele tak já asi půjdu." Usmála jsem se a odešla. Mezitím co jsem byla pryč se kluci vrátili k nám do kupé. Celou cestu jsme si povídali a uteklo to hrozně rychle.

„na naše škola bude tento rok pořádat turnaj tří kouzelných škol." Oznámil nám všem Brumbál. Po chvíli dalšího jeho výkladu, u kterého jsem nedávala pozor, se otevřeli dveře do velké síně. Dovnitř vešli studenti z Kruvalu. „Neboj Rone na ples ho můžeš pozvat." Prohlásil se smíchem Fred. Všichni až na Rona se tomu smáli. Dveře se opět otevřeli a dovnitř lehce náklusaly studentky z Krásnohůlek. Všichni kluci z mého okolí na ně tupě zírali. „do turnaje se smí přihlásit pouze žáci, kteří dovršili 17 let." „ale notak." „to není fér!" Křičel Ron a ostatní chlapci. Po večeři jsme se rozhodli jít na pokoj. „holky, já ještě dojdu pozdravit Fleur." Usmála jsem se a vyrazila do velké síně. „Nathal!" Zakřičel na mě dívčí hlas. „Fleur!" Vykřikla jsem a rozeběhla se k ní. „ahoj!" Objal a jsem jí. „vážně jsi mi nemohla říct že sem pojedeš?" Řekla jsem naštvaně. „mělo to být tajemství." Usmála se Fleur. „Fleur!" Ozvalo se od stolu. „hele, já už asi půjdu." Usmála se a odešla.

Uplynulo pár dní, při kterých spousty studentů vhazovaly své jména do poháru. Dnes večer se budou vyhlašovat ti co budou soutěžit. „kdo myslíte že to bude?" Zeptala se Jess když jsme procházeli chodbou. „no, myslím že od nás by to mohl být Cedric." Zasmála se Hermiona. „z Krásnohůlek to snad bude Fleur." Řekla jsem a vešla do velké síně. „držím palce Fleur." Usmála jsem se na sestru. Ona mi úsměv oplatila a sedla si vedle holek z Krásnohůlek. „sedej!" Stáhla mě za ruku Jess. Když bylo ve velké síni konečně ticho profesor Brumbál přišel k poháru. „za Krásnohůlky..." Vykřikl profesor a chytil papírek, který vyletěl z poháru. „Fleur Delacour!" Zavolal profesor a všichni začali tleskat. Fleur se zvedla a stoupla si před učitele. „z Bradavic..." opět Zakřičel profesor a chytil další papírek. „Cedric Diggory!" Opět všichni tleskali. Poté profesor vyhlásil i studenta z Kruvalu. Byl to Viktor Krum. Brumbál už pomalu odcházel a začínal proslov, když najednou pohár začal prskat plameny. Brumbál se otočil směrem k poháru a udělal krok blíž. Z poháru najednou vyletěli dva další papírky. Profesor oba dva chytil a chvíli do nich Koukal. „Harry Potter a Nathalia Delacour!" Vykřikl a všichni ztichli. „Potter a Delacour!" „notak... běž tam." Šťouchla do mě vystrašená Jess. Zvedla jsem se a s Harrym jsem šla k profesorům. V celé síni bylo hrobové ticho. Všechny pět se nás přemístilo do nějaké místnosti. „hodili jste tam své jména? Požádali jste aby vaše jméno někdo hodil do poháru?" Vtrhnul do místnosti Brumbál. „ne!" Vykřikla jsem a slzy mi stékali po tvářích. „Nathalia! Musíš nám říct pravdu!" Řekla ustaraně profesorka z Krásnohůlek. „já jsem ho tam opravdu nehodila!" Trvala jsem na svém. Po chvíli kdy si profesoři nemco říkali nám Brumbál oznámil... „musíte oba soutěžit, pohár vás vybral." V tu chvíli mi tekly slzy ještě víc. Když už nás konečně pustili ven, hned sem vyběhla z hradu k jezeru. Sedla jsem si na molo a prostě jen brečela. „proč se tohle musí stát právě mě?" Zašeptala jsem. Po chvíli co jsem tam seděla začalo pršet, ale bylo mi to jedno. Prostě jsem tam jen seděla a přemýšlela. Pořád mi šrotovalo hlavou, kdo hodil mé jméno do poháru. Když v tu mě vyrušil něčí hlas. „u Merlina! Co tu děláš." Řekl vysoký blonďák. Postavila jsem se a otočila se směrem k Dracovi. Nejspíš si všimnul že mi tečou slzy. Přišel ke mě a objal mě. V dešti jsme se tam objímali. „pojď jdeme dovnitř." Chytil mě za ruku a šli jsme. „doprovodím tě na tvůj pokoj." Usmál se. Já se jen zamračila a pronesla „nechceme jít radši do knihovny? Vůbec se mi nechce za holkama." Posmutněla jsem. „víš co? Půjdeme ke mě." Usmál se a šli jsme k němu.

„hele, nechci se v tom nijak šťourat jo, ale vhodila jsi své jméno do toho poháru?" Zeptal se Draco když jsme seděli u něj na posteli. „vážně ne! Nevím kdo ho tam vhodil." Řekla jsem a podívala se mu přímo do očí. „chyběla jsi mi!" Prolomil ticho. „ty mě taky!" Odpověděla jsem. „je tu nějaký vedro, pootevřu okno můžu?" Zeptala jsem se. „jasně." Usmál se a já šla otevřít okno. Přistoupila jsem k oknu a slzy se mi opět nahnali do očí. Otevřela jsem okno, otočila se a přede mnou stál Draco. Objal mě a řekl: „všechno bude dobrý." Zvedla jsem hlavu a podívala se mu opět do očí. Naklonil ke mě hlavu a jeho rty se dotkly těch mých. Cítila jsem jak překrásně voní, jak mu buší srdce, dokud do pokoje nevtrhnul Blaise. Okamžitě jsem se od Draca odtrhla. „ježiš! Sorry!" Zasmál se Blaise. „Myslím že by jsi měl jít do společenky." Zasmál se ještě jednou Blaise. Podívala jsem se na Draca, který naznačoval Baiseovi že do společenky nepůjde. „jasný chápu." Blaise se opět zasmál a odešel pryč. „posaď se." Ukázal na postel a já si sedla. „víš... nechtěla by jsi... být mojí přítelkyní?" Vykoktal ze sebe Draco. Z toho sebevědomého blonďáka se najednou stal někdo úplně jiný. Všechny ty slzy co jsem měla v očích, se změnily na slzy štěstí. „a-ano!" Vykoktala jsem a políbila ho. „miluju tě Nathal." Usmál se a objal mě. „já tebe!" Řekla jsem a pevně jsem mu objeti vrátila. Dlouho do noci jsme si povídali. „dobrou noc už půjdu." Usmála jsem se a políbila ho na tvář. „dobrou." Usmál se a já odešla ven ze dveří. Z celého dne jsem měla smíšené pocity, nad kterými jsem po cestě přemýšlela. Vešla jsem do pokoje, kde seděli všechny tři holky. „kde jsi sakra byla?!" Vykřikla vystrašená Jess. „potřebovala jsem si pročistit hlavu!" Řekla jsem s neutrálním výrazem. „sama?" Ozvala se Ginny. „ne!" „tak s kým." Řekla natěšeně Hermiona. „s Dracem že?" Zeptala se Ginny. „Ano." Usmála jsem se. „Pansy něco říkala... něco o tom že mezi tebou a Dracem se něco stalo." „možná." Odpověděla jsem Jess. „já to věděla!" Radovala se Hermiona. „povídej!" Vykřikla Ginny. „dobře, když jsem vyšla z velké síně, šla jsem na molo. Seděla jsem tam sama, dokud nezačalo pršet a Draco mě neodvedl dovnitř. Chtěl mě odvést sem, jenže já se nechtěla bavit o tom turnaji. Navrhla jsem, žebychom šli do knihovny. Draco mě ale odvedl k němu na pokoj. Chvíli jsme si povídali, no a pak jsem šla otevřít okno. Když jsem se otočila tak jsem brečela no a on mě objal. Potom jsem se mu podívala do očí s on mě Políbil..." „POLÍBIL?!" Vykřkly všechny tři najednou. „ano. A potom se mě zeptal jestli budu jeho přítelkyně." Dořekla jsem a zčervenala jsem. Všechny 4 jsme se tam radovali, dokud se Ginny nezeptala na turnaj. „hele Nat, vím že se o tom nechceš bavit, ale vhodila jsi své jméno do toho poháru?" „ne nehodila! Ani jsem nechtěla soutěžit. Nevím ani kdo tam to jméno hodil." Oznámila jsem. „hele holky, už je docela pozdě. Nepůjdeme spát?" Zeptala se Hermiona a všechny jsme souhlasily. „dobrou." Řekla jsem a pomalu upadla do říše snů.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Čauko!!!
Z téhle kapitoly mám hroznou radost. Konečně se Draco s Nathal dali dohromady!!!💘 doufám že vám se kapitola taky líbí.
Xx✨