Blacková?

35- medailonek 2

„tak začni ty Nathal." Řekla Herm a já vyslala kouzlo na medailonek, ležící na spadlém stromu. „sakra!" Zašeptala jsem a seslala dalších pár kouzel a z medailonku se vždy ozvalo lehké zapištění. „počkej, já to zkusím." Řekla Jess a seslala také pár kouzel. „co s tím je?" Zeptal se nechápavě Ron. Hned po Ronově dotazu seslala Herm pár kouzel a po posledním z kouzel medailonek začal hořet. Už to vypadalo, že se medailonek zničil, ale medailonek opět zapoštěl a přestal hořet. Dále jsme se tam střídali a sesílali kouzla, dokud Herm nenavrhla, že to nepůjde a šli jsme do stanu. „Brumbál tě pošle najít všechny viteály ale neřekne jak je ničit..." řekl naštvaně Ron při odchodu. „no, jako je to divný..." řekla Jess a podívala se na Harryho. Harry jen naštvaně odešel.

„jsi v pořádku?" Zeptala jsem se Harryho, který ležel Zmateně opřený o stan. „Harry!" Strčila jsem do něj a on se probral. „jo... jasný..." řekl pomalu a dál seděl. „nesmíš si ho pouštět k tělu..." řekla Herm, která právě přišla k nám. „ty víš kdo má Gregoroviče..." řekl Harry. „výrobce hůlek?" Zeptala jsem se Zmateně. „chtěl něco co Gregorovič kdysi měl. Hrozně to chce. Vypadá to jakoby na tom závisel celý jeho život..." řekl zmatený Harry a ze stanu se ozvalo rádio. Já s Harrym jsme se hrozně lekli. „nech ho... uklidňuje ho to." Vysvětlila Hermiona. „mě to šíleně rozčiluje..." „souhlasím s Nathal... čeká snad nějaké dobré zprávy?" Řekl Harry. „spíš jen doufá že neuslyší ty špatné." Řekla Jess, která právě přišla. „kdy sakra bude moct cestovat?!" Zeptal se naštvaný Harry. „u Merlina, dělám co můžu!" Řekla Zmateně Harm. „tak asi neděláš dost!" Okřikl ji Harry. „Harry uklidni se!" Okřikla jsem Harryho. „musí si to sundat!" Řekla Jess. „souhlasím..." řekla jsem naráz s Herm. Harry se na nás jen nechápavě podíval. „okamžitě si to sundej!" Křikla na něj Jess. Harry sundal medailonek z krku a podal ho Jess do ruky. „lepší?" „mnohem..." odpověděl mi Harry a lehce se usmál.

Večer
„jsi v pořádku?" Zeptala jsem se a posadila se na zem k Hermioně. „ano... co tu děláš? Však jsi spala..." „nespala, jen jsem přemýšlela, ti tři ale spí. Řekla jsem a Usmála se na Herm. „co to bylo?" Zeptala jsem se nejistě, když jsem uslyšela kroky. „pšt!" Sykla Herm a pomalu se postavila. Já se postavila taky a obě jsme udělali pár kroků dopředu. Herm se pořád nezastavovala. Udělala jsem dalších pár kroků do předu a rozhlédla se po okolí. Najednou jsem si všimla jak Herm nehybně stojí. Podívala jsem se směrem kam koukala a tam se pomalu přibližovat muž s pár dalšími muži. Obě dvě jsme tam nehybně stáli a muži okolo nás v klidu prošli. „co to bylo?" Řekl jeden z mužů a všichni se zastavili. V tu chvíli mi začalo bušit srdce tak moc že mi připadalo že ho museli slyšet. Muž k nám pomalu přišel. „co je to za vůni?" Zeptal se a stál přímo před Hermionou. Po chvíli si postěžoval jeden z mužů že tělo které nese je moc těžké a všichni odešli. Herm se ujistila že jsou dost daleko a Zašeptala: „on cítil můj parfém..." „já vím..." Zašeptala jsem nazpět a obě jsme dál bez hnutí stáli. „kdo to byl?" Zeptal se rozespalý Harry. „lapkové..." řekla Herm a obě jsme se na něj otočili. „on cítil můj parfém..." řekla znova Herm. „tvoje kouzla fakt fungujou..." řekl zmatený Harry a s Hermionou někam odešli. Já jsem přešla do stanu, kde seděl na posteli Ron a na druhé ležela spící Jess. „co se stalo?" „potkali jsme Lapky." „a kam šli?" Vyptával se Ron. „něco řeší, nechoď za nimi." Řekla jsem, posadila se a opřela se o stan. Zavrěla jsem oči a začala myslet na Draca. Po chvíli jsem se začala cítit divně a začala se mi motat hlava. Najednou jsem uviděla obrovské černé dveře, do kterých jsem vstoupila. Ocitla jsem se v černé místnosti a uviděla osvícenou postavu. Pomalu jsem k ní přišla a pomalu zjišťovala kdo to je. Na místě stál Draco, který vypadal jako by s někým mluvil. „Draco?" Řekla jsem a Draco jako by přestal mluvit. Postavila jsem se přímo proti němu a začala na něj mluvit. „Draco..." „Nathal?" Ozval se v mé hlavě hlas blonďáka. „ano jsem to já..." řekla jsem a výraz blonďáka jakoby zkameněl. „u Merlina jsi v pořádku? Proč jsi nedorazila do Bradavic?" „já myslela že tento rok tam nebudeš?" Řekla jsem Zmateně. „psal jsem si s Blaisem a on mi řekl že ty ani trio a ani Jessica jste nedorazili do Bradavic." „nedorazili jsme, ale to je jedno. Jen jsem ti chtěla říct, že jsem v pořádku a že o mě nemusíš mít strach." „vážně?" „vážně Draco." Řekla jsem a on se jakoby usmál. „tak buď na sebe opatrná!" „slibuju." Řekla jsem a lehce se Usmála. „už budu muset, Miluju tě." Řekla jsem smutně. „já tě miluju víc! A zase s eněkdy můžeš ozvat." Řekl Draco a já otevřela oči. „co to u Merlina bylo?!" Řekl zmatený Ron. „tajemství!" Usmála jsem se a do stanu vešla Herm a Harry.

Další den
Procházeli jsme mlčky skrze pole a do toho nám hrálo rádio, které hlásilo pohřešované lidi.  Čím dýl rádio hlásilo jména, tím víc jsem měla chuť s ním hodit o zem a rozšlapat ho. „nejsou to...." „ano jsou to smrtijedi!" Odpověděla mi Herm a všichni jsme se běželi schovat k rozbitým domkům. Po chvíli co smrtijedi zmizeli, jsme našli místo a postavili stan. Poté Herm vytvořila obraný kruh. Jakmile ho Herm dodělala, začali jsme se procházet po okolí. Pořád nám k tomu hrálo rádio, které mě pořád víc a víc vytáčelo. Pomalu se setmělo a my všichni jsme byli ve stanu. „notak! Hermiono!" Řekla dlouze Jess když Herm Harrymu ustřihla až moc vlasů. Jess se snažila všechny rozptýlit, protože ve stanu panovalo ticho a smutek. „panebože!" Vykřikla Herm, vrazila mi nůžky do ruky a rozeběhla se ke stolu. „co se děje?" Řekla jsem s Harrym naráz. „řeknu vám to později." „a proč ne teď?" Ptal se zvědavě Harry. „Nebelvírův meč, vyrobili ho skřeti!" „a?" Skočil Harry Herm do řeči. „copak to nechápeš? Špína ani rez na čepel nepůsobí! Vstřebává do sebe jen to co ho posílí." Vysvětlovala Herm a ukazovala nám knihu. „U Merlina! Já už to chápu! Ty jsi Harry jeden viteál zničil, deník Toma Riddela v tajemné komnatě!" Řekla jsem. „Baziliškovým zubem, jestli řekneš, že jeden zub máte v tý kabelce..." „nerozumíš? Tehdy v tajemné komnatě jsi Baziliška probodl nebelvírovým mečem! Jeho čepel je napuštěna Baziliškovým jedem!" Skočila jsem Harrymu do řeči. „vstřebává do sebe jen to co ho posílí!" Řekla rychle Jess. „přesně tak! A právě proto..." „dokáže zničit viteál!" Skočil Harry Herm do řeči. „právě proto ti ho Brumbál odkázal." „vy jste geniální! Herm, Nathal vážně!" Řekl Harry a usmál se na nás. „bez Herm bychom na to nepřišli." Řekla jsem a Usmála se na ni. Ona se na mě také Usmála a posadili jsme se ke stolu. „myslím že to má ale jeden..." Harry to nestihl doříct a najednou zmizela světla. Všechno ztichlo a byl slyšet jen déšť. „až na to že ten meč někdo ukradl!" Řekl opět nepříjemný Ron a vrátil světla zpět. „jo, pořád jsem tu s vámi! Ale v klidu pokračujte! Nechci vám kazit zábavu..." Řekl Ron. „co se děje?" „co se děje?" Skočil Ron Harrymu do řeči. „noc se neděje! Aspoň podle tebe se nic neděje!" Řekl o dost nepříjemněji Ron. „jestli chceš něco říct, tak to řekni!" „dobrá, ale nečekejte že teď budu jásat, že musíme hledat nějaký blbý viteály!" Řekl Ron a všechny nás zabíjel pohledem. „já myslela že víš do čeho jdeš?" Řekla jsem nechápavě. „jo, to jsem si taky myslel." „v tom případě je mi to líto, ale nějak tě nechápu! Co konkrétně nesplnilo tvé očekávání? Myslel jsi že budeme bydlet v pětihvězdičkovém hotelu? Nebo že na každém kroku narazíme na další a další viteály? A že do Vánoc budeš zpět u maminky v náručí?" Skočil Ronovi do řeči Harry. „jen jsem myslel, že po tak dlouhý době, už alespoň něčeho dosáhneme. Myslel jsem si že víš co děláš, ale evidentně ne! Myslel jsem že ti Brumbál řekl něco užitečnýho! Že jsi měl plán!!!!" Křičel Ron na Harryho. „sakra nehádejte se!" Okřikla jsem je ale oni nepřestávali. „řekl jsem ti všechno co mi řekl Brumbál a pokud ti to ušlo, jeden viteál jsme našli!" Křičel zase Harry na Rona. „jo! A k jeho zničení máme stejně daleko jako k nalezení těch ostatních." Křičel opět Ron. „sakra nechte toho!" Zakřičela jsem ještě jednou. „sundej ten viteál!" Řekla Herm a přistoupila k Ronovi. „sundej to! Takle bys nemluvil, kdyby jsi ho pořád nenosil!" Pokračovala. „chcete vědět proč pořád poslouchám to rádio? Abych se přesvědčil, že nehlásí Ginny jméno, nebo Fredovo, Georgovo nebo mamky!" „myslíš že to taky neposlouchám? Myslíš že nevím jak se cítíš?" Skočil Ronovi Harry do řeči. „ne ty nevíš jak se cítím!!! Tvoji rodiče jsou mrtvý! Ty nemáš žádnou rodinu!!!!" Začal hrozně řvát Ron. Harry se k němu hned rozběhl a chtěl ho uhodit. „tak a dost!" Zakřičela jsem na poslední chvíli, ale ti dva se dál prali. „dost! Dost!" Křičela na ně Herm s Jess. „tak si běž! Jen běž!" Zakřičel Harry na Rona a odstrčil ho od sebe. Ron se na něj chvíli Koukal a pak si sundal medailonek, popadl pár svých věcí a odešel. „Rone!" Křikla na něj Herm. „a ty? Jdeš se mnou? A co ty Nathal ty tu taky zůstaneš viď? Mimochodem vás dva jsem tehdy viděl!" Řekl už skoro klidně Ron. „o nic nešlo!" Řekla smutně Hermiona. Ron už nic neřekl a prostě odešel. Herm se za ním rychle rozeběhla a křičela jeho jméno. Já tam jen stála a koukala na místo kde Herm vyběhla. Poté se už jen vrátila se slzami stékajícími po obličeji.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Čaukoo!
Další kapitolka je tady! Dnes je trochu delší. Snad to nevadí! Přeju Šťastné a Veselé Vánoce🎄💗
Xoxo💗